Kapela Romanika ráda „novodobě“ kočuje

Šansonová nálady, pouliční kabaret, jiskřivé čardáše, world-ethno music a bujaré písničky se silnými texty se setkávají v hudbě slovenské kapely Romanika. Ta v pátek 20. února od 19 hodin vystoupí v D klubu příbramského Divadla Antonína Dvořáka. Nejen o tomto koncertu jsme si povídali se zpěvačkou a kytaristkou Ikou Kraicovou, která bývá přirovnávána k Haně Hegerové nebo Szidi Tobias.



HK: Už jste v Příbrami či okolí někdy vystupovali?    
Ika: „Máme velkou radost, že můžeme v Příbrami vystoupit. Bude to náš první koncert v tomto městě, a protože rádi poznáváme nová místa a lidi, o to více je to vzrušující. V Čechách hráváme často, nezdráháme se cestovat za koncertními vystoupeními, ať je vzdálenost jakákoli. Jsme kapela, která ráda „novodobě" kočuje a přijíždí na nová místa. Z těchto zážitků a setkání čerpáme energii, která je pro náš život nevyhnutelná, snáze pak překonáváme jeho peripetie. Zároveň je to obohacující, protože cítíme, že naše hudba dělá lidem radost nebo dokonce způsobuje katarzi duše. Rozhovory s lidmi bezprostředně po koncertu, kdy jsou dojmy nejsilnější a emoce nejpravdivější, jsou pro mě hybnou silou."

Srdce mám jako mapu

HK: Máte k tomuto regionu nějaký bližší vztah?   
Ika:  „Regiony, to jsou lidé, kteří v nich žijí a kterým přinášíme naše písně. Můj vztah k literatuře a hudbě kultur jiných národů se přetavuje do mé tvorby. Pokud to celé vnikne do srdcí našich posluchačů, pak to vnikne i do regionu, v němž žijí, a já jsem s ním spjatá. Toto propojení je velmi vzácné. Lidé si obvykle myslí, že v dospělosti už nenaváží trvalá přátelství a vazby, jako k tomu spontánně dochází v dětství a dospívání. Ale tak tomu úplně není. Mé umělecké vyjadřování mi pomáhá uchovávat si jemnocit. Srdce mám jako mapu se značkami vzácných okolností, lidí, zážitků a vazeb."

HK: Přehrajete celou novinku V Hlbinách nebo nabídnete spíše průřez tvorbou?    
Ika: „V současné době vystupujeme s koncertním programem, který je průřezem naší tvorby. Písně jsou tematicky rozdělené do tří částí – vlčí písně, cante jondo a kabaretní písničky. Každá část obsahuje písně z naších desek, ale také skladby, které na albech nejsou. Nenahrané písničky chceme živit hraním, dokud je nezakonzervujeme. Program vždy přizpůsobujeme prostředí v němž hrajeme. Festivaly, kluby, divadla – každý prostor si vyžaduje něco jiného."

Lidí chodí na umění méně. V Čechách i na Slovensku.

HK: V Čechách vystupujete často. Je nějaký zásadní rozdíl mezi českým a slovenským publikem?    
Ika: „Zásadní rozdíl mezi českým a slovenským publikem nevnímáme. Ale cítíme, že lidé všeobecně chodí na umělecké akce na Slovensku i v Čechách méně."

HK: Jakou roli hraje improvizace na vašich koncertech?    
Ika: „Zhudebněné básně, které zpívám, mají striktně danou formu a té se samozřejmě držím. Při jejich zpívání není na improvizaci prostor. V některých pasážích zpívám improvizované hatlaniny, které vytvářím přímo na místě. Improvizace více využívají ostatní muzikanti v kapele, pohotově a bezprostředně vytvářejí na své nástroje melodie, a tím dobarvují výraz jednotlivých písní."

HK: Jaké další koncerty chystáte?    
Ika: „Po Příbrami vystoupíme 21. února v Klubu Maják Bojkovce, dále pak v Českých Budějovicích (5. března), Českém Krumlově (6. března) a Písku (7. března)."