Jakub Čermák zkoumá na novém albu lásku, naději i zranitelnost současného člověka

Pod názvem Společný jmenovatel vydává básník, režisér a písničkář Jakub Čermák (Cermaque) své 13. studiové album. Dnes, 31. října, vychází digitálně u vydavatelství Indies Scope a v listopadu ho doplní vydání zpěvníku v nakladatelství Knižnice Kodiak. 

V třinácti písních Cermaque hledá a prozkoumává, co máme jako lidé navzdory všem odlišnostem a konfliktům společného. Na nahrávce najdou posluchači sedmnáct dalších hudebnic, hudebníků, zpěváků a zpěvaček, jako je například Kvietah či Jakubovy sestry Anežka a Lucie Wanekovy. Na albu se milostná vyznání proplétají s reflexemi aktuálních politických, vojenských i sociálních konfliktů a stojatou vodu strachu v jeho meandrech pumpuje dopředu neustávající proud naděje. 

„Prvotním impulsem k albu bylo zamilování se na podzim roku 2024, ale písničky do sebe přirozeně začaly rychle nasávat i světové dění, opětovný vzrůst nacionalismu a šovinismu, válku na Ukrajině či masové vraždění civilistů v Gaze," vysvětluje autor. „Má-li v měnícím se světě existovat nějaká konstanta, pevný bod – musí být z povahy věci taky proměnlivý, reagující, životaschopný. Pro mě takovým pevným bodem zůstává láska – jakkoliv v její konkrétní praxi jsem sám povětšinou nemehlo."   

Album vzniklo netradičním způsobem. Jakub Čermák ho nahrával s řadou hostů převážně během návštěv přátel. „Základ desky a jednoduché melodické motivy jsem nahrál sám doma v pokojíčku své dcery a pak s nimi objížděl kamarády od Paříže po Zlín. Nechával jsem kamarády části aranží přehrávat na opravdové nástroje – saxofony, kontrabas, piano, bicí, dokonce i cavaquinho. Vše jsem pak shromáždil doma, intuitivně rozstříhal a prošpikoval plejádou zvuků z různých nástrojů, hraček a kuchyňského náčiní. Výsledný pelmel nahraný v devíti různých bytech jsem donesl do tavné pece studia JáMor, kde z něj mistr Ondra Ježek jako skleněný vlas vytáhl výslednou desku."

Foto: Olga Džulajová