Jaké buchty má Vilém Čok nejraději?

Vilém Čok je blázen, neřízená střela, pošuk, bouřlivák, šašek, exhibicionista. Ale zároveň zapřísáhlý rocker tělem i duší, vynikající skladatel, přímočarý textař, invenční baskytarista a nezaměnitelný zpěvák. Všechny tyto tváře představuje na svém novém, tři roky poctivě připravovaném albu Zbožňuju tvou buchtu, které nahrál se skvěle šlapající a sehranou kapelou ByPass.  

Pec a poklopec

Albu to vypiplaném, ale bez jediného náznaku kalkulu či vypočítavosti. Albu upřímném, nekompromisním a autentickém, na němž si Vilda nebere servítky před nikým a před ničím. Albu, na kterém zpěvák s kapelou pere do lidí hodně nabroušený, energický a řízný rock s přesahy do hard rocku či metalu. „Připrav se na rockovou jízdu.... Začíná show, rocková show... Holkám se rozpaluje chtíčem pec, chlapům zip neudrží poklopec..." To jen aby bylo jasné, vo co tady de. Právě těmito slovy v úvodní písni Čárymáry vítá Vilém Čok posluchače své novinky.       

Po úvodní hodně tvrdé a syrové (zároveň ale melodické) skladbě následuje punkově nadupaný, místy jazzový titulní song o tvarohových, vořechových či makových buchtách. Valivý rock s nápaditými, uchu lahodícími instrumentálními pasážemi Makám jako kráva se poprvé otře o společnost, systém státu, moderní svět. „My jsme moderní otroci/Co musej dřít i v nemoci. Daně prej potřebuje stát/Vysát, odkopnout, akorát." Láska je zbraň představuje jednu z nejtvrdších písní alba, basa Milana Libicha a bicí Tomáše Stloukala vytvářejí neproniknutelné zvukové stěny, které vyvažuje kytara Pavla Dvořáka. Metal jako vyšitý.      



Zjemnění a mírné zklidnění (ne však atmosférou) přináší Zázrak, temperamentní rock s folkovou vložkou se vrací ve skladbě Nám živým, pojednávající o nutnosti zastavit se v dnešním přetechnizovaném světě. „Mizí svět pravejch kamarádů/Zůstává kreditka a zvratky z drahejch vín." Pro větší pestrost nechybí ani poprocková balada Vem to čert. Na koncertech určitě funguje, ale na desce trochu brzdí celkový drive. Tvrdé rockové skladby sedí ByPassu mnohem více, což dokazuje Já jsem já, píseň tvrdící, že Homo Sappiens představuje evoluční poruchu.  

Vohulit repráky

Hodně příjemně vyznívá Čokova kultovní skladba Na Václavskym Václaváků, zde v motofoko verzi. Nevím, co to znamená, ale oproti původní verzi je mnohem rychlejší, syrovější a vygradovanější. O závěr se pak postarají trochu moralistické Zástupy zástupů, v nichž se folk propojuje s pochodovým rockem.  

A co říci závěrem? Raději nechme promluvit Vildu: „Při poslechu koukejte vohulit repráky, hmatatelně ucítíte pozitivní energii, která z desky leze." Tak asi tak, já ji opravdu cítil.