Jak ovládnout chaos? Zeptejte se Enter Shikari

Zpráva o tomto koncertu přišla jako blesk z čistého nebe. Enter Shikari na jaře vydali svou čtvrtou studiovku The Mindsweep a od samého začátku roku byli na cestách po čtyřech kontinentech světa, přičemž Evropu projeli křížem krážem opravdu důkladně. Po lednovém koncertě a festivalovém vystoupení na Mighty Sounds zřejmě málokdo čekal, že by stihli ještě třetí letošní show na našem území. Agentura Conspiracy však mnohým udělala radost dalším klubovým koncertem, když zařídili jejich druhou návštěvu moravské metropole. Možná si někteří vzpomenou, poprvé v Brně tu vystoupili v létě roku 2008 jako support pro Linkin Park a byla to jejich vůbec první návštěva České republiky. Na podzimní turné s Enter Shikari vyrazili krajané Hactivist, avšak v Brně je nahradili tuzemští pop-punkoví Criminal Colection.

Teenagerská předkapela nenadchla

Předskokani začali kolem avizované čtvrt deváté a už tehdy byl sál brněnské Flédy velice slušně zaplněný. Není divu, koncert byl prakticky vyprodaný a tak už během setu Criminal Colection probíhal boj o nejlepší divácké pozice pro britskou hvězdu večera. Nevím, do jaké míry byli mezi návštěvníky fanoušci této vsetínské party, ale neevidoval jsem žádné nadšené emoce. Jejich pop punk byl poměrně mdlý, nezajímavý, neinvenční a cílovou skupinu bych odhadl na dvanáctileté čtenářky časopisu Bravo Girl někdy v roce 2002. Jediné, co jsem ocenil, byl výkon zpívajícího bubeníka, jelikož se tato kombinace příliš často nevidí a jedná se o nesmírně náročnou záležitost. Zkrátka a dobře, předskokan koncertu takového kalibru mohl být rozhodně vybrán lépe.

Vítejte v domácí sauně

Enter Shikari vtrhli na podium kolem půl desáté večer se svým tradičním otvírákem „The Appeal & The Mindsweep I" z aktuální desky The Mindsweep. Z ní ostatně zazněly téměř všechny skladby v kombinaci s tvorbou na desce Common Dreads z roku 2009. Dle slov kapely se na této části turné objevilo více starších skladeb z důvodu, že střední a východní Evropa nehostila tolik koncertů v době turné ke starším deskám. Enter Shikari nemají ve zvyku příliš dlouhé proslovy a raději za sebe nechají hovořit svou muziku. Po krátkém pozdravu a výzvě zpěváka Rou Reynoldse k „destabilizaci" Flédy zazněl skočný song „Destabilise" jako jediný z desky A Flash Flood of Colour (recenze zde) z roku 2012. Velkou radost udělal povedený singl „Radiate", stejně tak jako „Hectic", první z těch starších skladeb. Netřeba zmínit, že koncert měl skvělý spád a dynamiku, nestalo se, že by se tempo koncertu zpomalilo kvůli nějakému nesmyslnému jamování, hlubokým proslovům, zbytečným přestavbám pódia nebo nechtěným technickým problémům. Tedy, až na moment, kdy Rou odložil mikrofon a promlouval k davu jen za pomoci svých hlasivek. I když, sledoval jsem koncert zezadu, takže kdo ví, jestli vůbec vydal nějakou hlásku. Těžko říct, jaká byla pointa tohoto vtípku, nicméně po krátké době z plna hrdla zakřičel „There’s a Price on Your Head" a rozezněl se stejnojmenný extrémně rychlý nářez. V krátkém sledu jej následovala moje oblíbená skladba „The Last Garrison", která se povedeným přechodem plynule změnila na další starší pecku „Juggernauts". Neměl jsem slova obdivu zejména ke zpěvákovi Reynoldsovi, který dobrou půlku koncertu odzpíval v neprodyšné šusťákové bundě a prakticky se nezastavil. Když přihlédnu k faktu, že po třetí písničce už se pot objevoval úplně všude, musel být úplně durch. Ostatně i on přiznal, že kromě toho, že je toto poslední koncert turné a dokonce i vůbec poslední koncert tohoto roku, je to jednoznačně i ten „nejzpocenější" koncert tohoto turné (roku?). Prý si ze začátku nebyl jistý, ale bylo to určitě tak. Pánové na pódiu i obecenstvo tomu šli skutečně naproti neustálým pohybem a atmosféra v klubu tak byla vynikající. Slyšel jsem nějaké nespokojené poznámky směrem k ozvučení, ale vzhledem k technice, kterou Fléda disponuje a schopnostem kapelního zvukaře patrně nejsou stížnosti na místě. Ano, občas nebyl dobře slyšet zpěv, ale to jde na vrub zpěváka Reynoldse, který měl v Brně opravdu velmi těžké podmínky a občas nějaké slovo prostě přeskočil nebo nestihl. Ostatní nástroje i samply byly slyšet dobře.

 

Zahoďte stud, vše je dovoleno

I v druhé polovině koncertu pokračovala nadvláda desky The Mindsweep hned čtyřmi porcemi. V průběhu turné se v setlistech střídali písně „Myopia" a „Never Let Go of the Microscope", přičemž v Brně zazněla druhá jmenovaná. Tuto svižnou pecku vystřídala pohodová, zpěvná „Torn Apart" a prostřednictvím mezihry „Interlude" jsme si užili legrační klukovinu v podobě „Slipshod". Když bychom zapomněli na poslední dvě alba a čtyři poslední roky existence Enter Shikari, kapelu bychom pořád bezpečně poznali díky singlu „Sorry, You’re Not a Winner", který je patrně nejznámější vůbec a v setlistech zůstává dodnes. Prakticky po celou dobu koncertu (pakliže to okolnosti dovolovaly) bylo vidět, jak si koncert kapela užívá, i přes to nesnesitelné vedro a dusno. Všichni rozdávali úsměvy do všech stran a jak je to u Shikari zvykem, nebáli se vyrazit i mezi lidi. Kupříkladu při další písni „The Paddington Frisk" si udělal výlet kytarista Rory, kolem kterého se strhl úctyhodný circle pit a po pár minutách se vrátil zpět na pódium – vše naprosto bez komplikací. Britská čtveřice, ač hraje a tvoří notně zmodernizovanou podobu hardcoru, stále ctí ona nepsaná pravidla a vize, s kterými hardcore vznikl a které jej charakterizovaly. Naprostá oddanost fanouškům, žádná arogance, žádná agrese, žádné povyšování se, žádná honba za penězi s arogantními postoji a podobně. Enter Shikari patří mezi nejpřátelštější kapely současnosti a je to znát každou minutu, kterou člověk stráví v jejich přítomnosti. Moje slova dokládá i neustálý proud fanoušků na pódium, ze kterého kapela nikoho nevyhazovala. Naopak, nechala je i zpívat. I přesto, že byl koncert právě v plném proudu, už bylo cítit, že se blížíme k jeho závěru. Pánové nám nabídli další starší ochutnávku, tentokrát více „taneční", skvělou „The Jester" a závěr pak měl obstarat další singl „Anaesthetist" z aktuálního alba. Následovalo tradiční skandování o přídavek a chlapci se ani nenechali dlouho přemlouvat. Možná spíše jen čekali, než se na pódium dopraví a zprovozní se robustní klavír, který zpěvák Rou využil k srdceryvné, loudavé baladě „Dear Future Historians…". Ta byla zároveň posledním představitelem letošní desky a po ní jsme se už přesunuli do minulosti, konkrétně k roku 2009 kdy vyšla deska Common Dreads, ze které je i skladba „Solidarity". Rozesmátá a stále ještě nevybouřená kapela evidentně něco chystala a na pódiu to vypadalo na klid před bouří. Zpěvák Rou si našel vyvýšené místo na pravé straně sálu, kde byl podstatně více součástí kotle. Naopak Rory chtěl být nad věcí a tak vyzval diváky k držení obří repro bedny, na kterou si pak trochu nejistě vylezl a začal hrát. Poslední písní byla skvělá píseň „Zzzonked", která v sobě skrývá jak tvrdé pasáže, tak i fenomenální taneční, lehce drum’n’bassovou pasáž, kterou zbožňuji od prvního poslechu. První polovinu poslední pecky zuřilo klasické pogo, zatímco Rory jen tak tak balancoval na své reprobedně, kterou posléze raději odložil a skočil do lidí jen tak s kytarou. Při příchodu zmíněné taneční části doputoval i ke mně a ve finále se našlo jen několik jednotlivců, kteří se mnou Roryho drželi „nad vodou". Nakonec jsme využili blízké přítomnosti vysmátého zpěváka Reynoldse, kterému jsme Roryho „předali" a nechali odpočinout našim bedrům. Ten se však nerozpakoval a s úsměvem od ucha k uchu sebral svému kolegovi kytaru a na její palubě doputoval zpět na pódium. Při této poslední skladbě jsem se snažil alespoň vzdáleně přiblížit, jak asi vypadá koncert Enter Shikari. Zapomeňte na jakékoliv hranice a zákazy, při této show je vše dovoleno.



Enter Shikari zas a znovu potvrdili, že patří mezi absolutní (nejen) klubovou špičku a svoje koncerty si naplno užívají s každým, kdo o zábavu v jejich podání projeví zájem. Neúnavná čtveřice jakoby nikdy neměla dost a tu „zakonzervovanou" energii, kterou můžete slyšet na deskách vám naživo přímo vmetou do tváře. Po tomto koncertu se kapela chystá k „produktivnímu odpočinku", což může znamenat cokoliv, nicméně si můžeme být jistí, že se ani v roce 2016 nebudou flákat a znovu nás překvapí.

Použité fotografie: Facebook stránka Enter Shikari, PZsP Photography, Lesha Wargun, An Bursztynowicz