Hradecký slunovrat pohledem Milana Bátora: Den třetí

Hudební publicista Milan Bátor zavítal na festival Hradecký slunovrat. Glosy uznávaného hudebníka, kritika a pedagoga přinášíme z každého dne této pozoruhodné kulturní události.  

Zářná stopa Hradeckého slunovratu

Jeden moudrý muž řekl, že co je bez chvění, není pevné. Podobné pocity jsem měl během posledního dne festivalu Hradecký slunovrat, který v sobotu večer skončil. Příliš brzy, chce se mi dodat, protože ten naplněný čas uplynul málem rychlostí světla. Naštěstí zanechal podobně zářnou stopu v podobě nádherných koncertů a hudebních objevů.  

"Co říkáš na tuto kapelu?”, vyzvídají například. A většinou jsou velmi rádi, když se naše názory protínají. A když se to náhodou neděje, tak se přece vůbec nic neděje! Respektovat odlišný názor je přece jedním z pomyslných hesel Hradeckého slunovratu. Důležité je o tom mluvit a učit se naslouchat. O ničem jiném vlastně není ani práce hudebního recenzenta. Taky je to jen a především obyčejný posluchač, který jen možná upíná větší pozornost k nějakému hlubšímu kontextu a snaží se vnímat věci v souvislostech.  

Co tedy ve mně z posledního festivalového dne uvízlo? Je toho celkem hodně. Dámy mají přednost, proto začnu zpívající violoncellistkou Veronika Hložková, jejíž hlas mě uhranul svou živočišnou naléhavostí a výrazovou škálou. Monika Načeva a Zdivočelí koně zase předvedli, jak má vypadat a znít kapela, která ví, co chce svou muzikou říct. Načeva by navíc mohla získat cenu za nádhernou výslovnost, s níž zpívala sugestivní zhudebněnou poezii. A ještě osobní poděkování za odvahu, s níž elegantně vyřešila problémy s rušením. Svoboda každého projevu musí někde mít hranice. Jinak přestává být svobodou, ale stává se doktrínou nebo zvůlí.  

Hrubá hudba. Jedinečný projekt kapely Lesní zvěř a Horňácké muziky Petra Mičky mne oslovil už svou loňskou nahrávkou. Živě ovšem má jejich synergické spojení mnohem větší intenzitu a během prostého, ale niterného zpěvu hostující stařenky - lidové zpěvačky se nejedno oko zalilo slzami. Neuvěřitelný koncert! Skvělí byli November 2nd, u kterých - jak poznamenal můj kamarád Petr - vůbec nevadilo, že tu hudbu už možná člověk slyšel odjinud. Jejich podání bylo přesvědčivé a báječně sehrané.  

Beata Hlavenková a Kapela Snů - éterické, zvukově neuvěřitelně barevné poetické výpovědi se na nádvoří Červeného zámku moc líbily. Vlající šaty bezbřeze talentované klavíristky a zpěvačky, něha i instrumentální tlak a gradace! Všechno, co jsem slyšel se rovnalo hudebnímu zázraku. Bachtale Apsa a Bára Hrzánová, to je ryzí radost a spojení, které funguje naprosto dokonale. Tito skvělí muzikanti nemusí hledat žádné experimenty ani nástroje, kterými by svou hudbu ozvláštnili. Nádherný koncert!  

Nesmím zapomenout ani na rockové Plum Dumplings s provokativní zpěvačkou Adélou, která nechala na pódiu i pod ním úplně všechno. Chvíli jsem slyšel i Romana Hampachera, výborného kytaristu a ještě lepšího textaře a písničkáře, jehož příběhy dávají smysl. Prago Union přivedli publikum svým hip hopovým drajvem do varu. Podobně se vedlo také skvělému Anthony B Bandu z Jamajky, kteří se stali miláčky letošního festivalového publika.  

Mírným zklamání pro mne byl koncert kapely AG Flek s Ivou Bittovou. Chápu, že šlo o rychlou pomoc za Kingu Glyk, která se na poslední chvíli z důvodu epidemických restrikcí omluvila. Společný set Bittové s legendární folklovou formací však působil i přes její obvyklé improvizační pěvecké kousky poněkud unaveně a unyle. Možná jim chyběla větší radost z nenadálého setkání, improvizační spontaneita a hlavně citelnější dynamický přístup. Plochá dynamika byla tentokrát opravdu uspávací, ale bylo teprve mezi osmou a devátou večer…  

Nejsmysluplněji prožité dny letošního roku

Ale konec dobrý, všechno dobré! O rozruch se ještě postarala šílená romská folklorní vypalovačka Parno Graszt z Maďarska, která letos Hradecký slunovrat živelně uzavřela. Je toho ještě tolik, o čem bych chtěl napsat! Ať už to jsou debaty s Annou Wagner, Jiřím Peňásem a dalšími, narozeninová scéna Milana Páleše, kde zahráli nejlepší set Kucharski - kapela, kterou vřele doporučuji dohledat a poslechnout si jejich skvělé nové album! Výborná byla Welcome scéna, kde si své srdeční záležitosti našel asi každý.  

Festivalem procházíte jako ve snách. Až teprve v neděli večer jsem si přiznal, že to opravdu vyšlo, že se to skutečně událo! Přesně to vystihla Bára Hrzánová, která řekla: „Vidět živé lidi, jak se potkávají, baví a tráví smysluplně den, je neuvěřitelné!!!  

Paní Hrzánová má pravdu. Strávit tři dny na festivalu Hradecký slunovrat považuji za nejsmysluplněji prožité dny letošního roku!

Autor textu: Milan Bátor, foto: Zdeněk Kamrla