Foo Fighters natočili poctivou rockovou desku, Concrete And Gold dokáže překvapit, vrcholem kapely však nebude

Foo Fighters jsou zpět s devátým studiovým materiálem Concrete And Gold. Deska, kterou s kapelou dělal popový producent Greg Kurstin s sebou nesla velká očekávání vzhledem ke slovům, která hlavní aktéři pronášeli. Hvězdní hosté, známý producent, album s velkolepým zvukem. Jak celá tato velká vize zní?

Nově šestičlenní Foo Fighters se s grácií vrátili začátkem roku na koncertní pódia, na kterých víří úsměvy, fóry a hrají především hity. Po Grohlově zlomenině nohy v roce 2015 a následné pauze došlo i na Evropu a po pěti letech také na Prahu, kde diváci mohli okusit dvě nové věci naživo. Celou kolekci předznamenal singl Run. V něm se mísí onen velkolepý zvuk s Grohlovými uřvanými vokály. Značí ji však také přechody k jemným refrénům a chybět nemůže několik vrstvených kytarových stop.

Nadupaný pilotní singl Run naznačil, že by nová deska mohla partu kolem Davea Grohla zavát trochu jinam. A i po spuštění celého alba to tak vypadá. První skladba T-Shirt je dojemnou zpovědí Grohla, která jen utvrzuje v jeho přirozenosti a upřímnosti. On si prostě nikdy na nic nehrál a ani nebude. V T-Shirt sám zpívá, že nechce být králem, nejradší ze všeho bude dál zpívat Lovesongy a je to velmi uvěřitelné. Osmdesátivteřinové "Queenovské" entrée naladí perfektně atmosféru, kterou utvrdí další Run.



Poté však přichází pasáž skladeb, kde Foo Fighters hrají to svoje. To samozřejmě není špatné, stejně jako ony skladby, nicméně chybí nějaké to překvapení. Make It Right a La Dee Da jsou klasické rockovky jak vystřižené ze sedmdesátých let. Inspirace u legend a oblíbenců jsou znatelné. Jediná vyložená balada na albu je Happy Ever After (Zero Hour), která by se neztratila na jemné polovině In Your Honor, v minulosti však Grohl a spol. předvedli nejeden lepší nápad. Novinkou jsou však časté sbory. Zejména slušnému singlu The Sky Is A Neighborhood, kde se objeví i hostující Alison Mosshart, dodávající tu správnou atmosféru.

Jednou si zazpívá také bubeník Taylor Hawkins. Ten vyplnil pauzu debutovou sólovkou a zde své pěvecké kvality podporuje. Sunday Rain by v budoucnu mohla nahradit na koncertech již docela ohranou Cold Day In The Sun, což by byla příjemná změna. Zajímavým momentem je také gradující Dirty Water, ve které Grohl zcela opomene svůj známý řev a zpívá ji velmi procítěně. Návrat k devadesátkovému zvuku přichází v Arrows a The Line, nejspíše nejhitovější místa desky. Závěr pak patří psychedelické titulní skladbě. Nejzásadnější moment celé desky. Šestice poprvé od začátku desky přechází k dosud neobjeveným místům a pro budoucnost by to mohla být ta správná cesta.



Na desce působí hned několik známých jmen. Jejich přítomnost je však doslova zanedbatelná. Jediným slyšitelným momentem je zmíněná Alison Mosshart (The Kills, The Dead Weather). Paul McCartney hraje na bicí v Sunday Rain, Shawn Stockdale z Boyz II Men svými vokály doprovází závěrečnou Concrete And Gold a Justin Timberlake se údajně mihl v La Dee Da.

O celém vzniku alba a právě těchto hostech se rozpovídal sám frontman Dave Grohl v několikaminutové upoutávce k albu. Povedené animované video je pěkným průvodcem desky, která výraznou stopu do historie nejspíše neudělá, nicméně své místo v diskografii Foo Fighters si najde a do koncertního setlistu mohou přibýt další zajímavé položky.