Folkloristé by měli Tomáši Kočkovi postavit pomník

Že Tomáš Kočko se svým Orchestrem prezentuje folklór jako moderní, pro všechny generace přitažlivou, dráždivou a aktuální hudbu, je známá věc již od jejich debutu z roku 1999 Horní chlapci. Na koncertech to dělá s ještě větší vervou, což dokazuje první live album Živě, na kterém se ještě spojil s cimbálovou muzikou Velká Morava. A je to parádní nadžánrová jízda.    

Folklór pěkně od podlahy

"Spusťte záznam," zavelí hned na začátku Tomáš a se svými muzikanty začne pěkně od podlahy, roztančenou, veselou lidovkou Nemožu uľežeť. V silně melodické, ve středním tempu se ubírající Ondrášově písni poprvé připomene legendárního zbojníka Ondráše, jemuž věnoval nejednu svoji autorskou skladbu.    



Běs zdobí rockový tah, spád, obrovský drive. Hudba pádí, uhání, graduje, ale nezapomíná ani na lahodnou melodii. První relativní zklidnění přináší sugestivní, silně emocionální a vnitřně energická Morena. Nejpestřejší a nejproměnlivější song desky.    
V Srbské dostává poprvé sólový prostor výrazný zpěv Libuše Černé. Skladba se rozjíždí pozvolna, ale díky balkánským rytmům graduje a závěrečný tříminutový instrumentální koncert řady nástrojů je strhujícím zážitkem, dokazujícím, že Tomáš Kočko se už dlouho nevěnuje pouze Moravě. K té se ale vrací v písni Moravská, kde balkánský rytmus nahrazuje moravská melodika, jemnost a procítěnost.    

Převaha skočnějších písní

První polovinu velice pestré, přesto však homogenní nahrávky uzavírá rytmická lahůdka, rozpustile veselá písnička Ověnžok. I na zbytku alba se střídají temperamentní, přímočařejší skladby (Máš, máš, Povidali, že sem umreu, Hody, Svatojan s parádní bubenickou show, Zbojnicky zvrtek) se sugestivními, syrovějšími (Poslední božec, Pohanská), nechybí ani jemnější, mystická píseň Severská. Ty rychlejší, skočnější, jak se na koncert sluší a patři, převažují, ale přesto působí album vyváženě.     



Kočkův Orchestr je dokonale šlapající mašina, která s chutí a radostí zahraje nejen world music, ale i rock, pop nebo folk. A když nápaditá aranžmá propojí housle, kytary, violu, flétny, kontrabas, perkuse, cimbál, bubny, mandolínu a já nevím co ještě, koncert se klidně může „zvrhnout" v taneční párty. Tolik energie z muziky proudí, aniž by hudebníci zapomínali na výrazné melodie a zpěvné refrény.   

Velkým vyznamenáním pro Tomáše Kočka může být, že bez nahlížení do bookletu by asi nikdo nepoznal, která skladba je lidová a která autorská. To samé platí o textech, autorem drtivé většiny z nich je Tom, ale zachovávají všechny přednosti lidové poezie. Jasně, prostě a stručně se zabývají tím podstatným v lidských životech, tedy láskou, smrtí, prací, čistotou duše, přírodou, ale i na víno a tanec dojde. A pochopitelně nesmí chybět zbojníci.    



Desku Živě si užijete i doma v obývacích, neboť se na ni podařilo přenést kouzelnou atmosféru Kočkových koncertů. Ale zároveň může sloužit jako pozvánka na live vystoupení Tomova Orchestru. Třeba v březnu jich bude docela dost.