Tomáš Kočko & ORCHESTR opěvují silné ženy

Poslední den roku 2021 vydali Tomáš Kočko & ORCHESTR nové album. Název ONA naznačuje, že ústředním tématem tentokrát nebudou Tomášovy milované Beskydy, ale žena. Osudy žen v ne zrovna lehkých situacích, kdy v mnoha případech musí řešit zásadní životní momenty.

Tomuto tématu podřídil Tomáš Kočko výběr moravských lidových písní, které upravil a oblékl do pestrého žánrového kabátku. Jedinou výjimku tvoří polská píseň Matulu moja, ale i ta přesně zapadá do tématu práv, postavení, smutků i radostí žen. Minulých, dnešních a s největší pravděpodobností i budoucích.

Kromě tematické změny se ONA od svých předchůdkyň liší i v dalších ohledech. Jako zpěvák se tentokrát Tomáš Kočko trochu upozadil a velký prostor dal, jistě i v rámci konceptu desky, ženským zpěvačkám. Nejen členkám Orchestru Libuši Jelénkové a Heleně Vyvozilové, ale také hostům Lucii Šoralové, Aleně Antalové a Gosza Tutko. Celkem na albu hostuje sedmnáct hudebníků včetně skvělého Cimbalibandu a i díky pestrým a naprosto funkčním aranžím je radost desku poslouchat. Po instrumentální i pěvecké stránce.

Uhrančivý ženský vokál, náladotvorná viola, rytmický refrén, jemnější sloky, magická atmosféra. To vše zdobí úvodní skladbu Lupček. Průrazný zvuk šalmaje otevírá pestrou písničku Matulu moja. Postupně se přidávají další nástroje, křehké pasáže se střídají s vygradovanými rockovými, až metalovými, aby polská písnička skončila a‘ cappella.

Dokonalé splynutí mužského a ženského vokálu představují Turci. Chvíli vedou vzájemný dialog, pak se spojí, aby se vzápětí zase rozešly. Velká síla. Navíc umocněná pomalejší, smutnou až osudovou baladou, kdy je od začátku jasné, že se stane něco hrozného. Tíživá atmosféra je přímo hmatatelná. Díky za kontrast, který přináší veselá, rozpustilá, roztančená vypalovačka Hopaj, Hop. Ne zrovna veselý text, ale strhující rytmus vše přebije.

A máme tu další změnu. Kdybych byla jahodú nabízí čistý, jasný zpěv v kontrastu s alternativnější muzikou, směřující, i díky výraznému zapojení smyčců, ke klasické hudbě. Od perkusí se odpíchne rytmičtější, živější skladba Povídajú ludé, k folku směřuje Lavečka. Základ tvoří akustická kytara, k níž se přidávají další nástroje. Výsledkem je mimo jiné krásná instrumentální pasáž, která hladí po duši, a posluchači si přejí, aby hned tak neskončila.

Určujícím nástrojem písničky Stojí v poli broskviňa je cimbál. Náladu této křehké, intimní, posmutnělé a hodně procítěné skladby dotváří trubka hostujícího Michala Cálika, čímž se posouvá k jemnému jazzu. Cimbál pokračuje i v závěrečné Majdalenko Studýnková, kde trubku nahrazuje saxofon dalšího hosta, Antonína Mühlhansla. I když se Tomáš Kočko na albu ONA pěvecky uskromnil, Majdalenka dokazuje, jak velkým zpěvákem je. Zpívá čistě, technicky dokonale a přitom jeho zpěv chytne za srdce. A metalové riffy na elektrickou kytaru jsou tím nejlepším završením celé nahrávky.