Finální třetí den Benátské! s Impulsem - Mirai zakončili festival skvělou show

Ačkoli je polovina prázdnin za námi, festivaly naštěstí zatím jedou v plném proudu. Město, které díky jednomu z nich na konci července ožilo, byl Liberec. Po dvouleté pauze se totiž vrátila Benátská! s Impulsem. Jak to ale bývá, všechno dobré jednou končí, a tak 30. července nastal třetí finální den festivalu. 

Vzhledem k předpovědi počasí na celý den a noc byla pláštěnka must have. Naštěstí jemné poprchávání během prvních hodin nebylo tak katastrofální a ke konci festivalu dokonce přestalo úplně, což se dá považovat za takovou menší výhru.

Přestože byl třetí den nabitý skvělými kapelami, na místo jsem dorazila až kolem šesté hodiny, když na stagi ve stanu radia Impuls vystupoval Sebastian. Stan byl celý zaplněný, zejména pak mladšími fanynkami v prvních řadách. Ty se mohly rovnou pokochat, když se zpěvák, rodák z Liberce, začal převlékat do dresu hokejového týmu Bílí Tygři, a ukázal se tak na pódiu bez trička. Hlavní ale bylo, že kapela předvedla hity jako je Toulavá nebo Záchranný bod.

Stan zůstal poměrně plný i na Atmo music, to jsme se však pomalu přesunuli k hlavní stage kvůli Chinaski. Ti během své show zahráli spíš písničky ze staršího repertoáru, z toho novějšího zaznělo například Kapradí, Potkal jsem tě po letech a také příhodný song Venku je na nule. Chinaski vystřídal na pódiu Palo Habera a Team. S písničkami Mám na teba chuť, Lietam v tom tiež nebo Nároční přiměl větší část publika skákat, a tak byla Benátská o něco příjemnější. Člověka ta atmosféra jednoduše strhla, protože Palo to s Teamem umí opravdu rozjet i po 40 letech.

Mirai jsou další kapelou, která předvedla, že se toho rozhodně nebojí, a tak se postarali o sladkou tečku celého festivalu. Konfety, ohně, světla a nadupaný setlist. Yahoda, Anděl, Øtchi nebo závěrečná hitovka Když nemůžeš, tak přidej byly součástí vystoupení, které v jednu hodinu v noci slavnostně ukončilo dění celého festivalu.

Co se týče mimo hudební sféry – jídla a pití bylo dostatek a vybrat si mohl opravdu každý, dokonce i za přijatelné ceny. Největším peklem jsou většinou festivalové záchodky, i tady ale musím pochválit, protože pravidelné vyvážení udělalo své, takže při každé návštěvě člověk nemusel zadržovat dech