Evanescence na Rock for People

Hlavní RFP podium hostilo poslední kapelu letošního festivalu. Americká gothic metalová ikona Evanescence se u nás představila teprve podruhé za jejich dvaadvacetiletou kariéru. Mnozí před festivalem tvrdili, že kapela už je dávno za zenitem a už nemůže ničím nadchnout, ba třeba překvapit. Ano, poslední desku Evanescence nahráli v roce 2011 a od té doby byla kapela aktivní jen velmi sporadicky. Kromě roku 2012, kdy se představili poprvé v Praze do roku 2017 odehráli jen kolem dvaceti koncertů. Kapela však nabrala druhý dech a oznámila i nové album, které vyjde na podzim tohoto roku a které bude údajně odbočovat od zažitého stylu skupiny. Bylo tedy jasné, že se dočkáme starých známých gothic metalových skladeb, které nás poslaly trochu do minulosti, kdy Evanescence byli na opravdovém vrcholu své kariéry. Hlavní roli koncertu mělo překvapivě debutové album Fallen z roku 2003, které je de facto stavebním kamenem celého žánru. Zpěvačka Amy Lee se představila ve skvostné formě a během první skladby „Everybody’s Fool" zavřela ústa všem pochybovačům. Její medový hlas během pomalých, táhlých skladeb je světoznámý a naživo zní stejně tak dobře, jako na deskách.  Není divu, že Amy byla hlavní postavou celého koncertu, veškerá pozornost mířila na ni a kapela fungovala v podstatě jen jako komparz. I přesto se z toho zpěvačka vůbec nerozklepala a naopak působila až nepřirozeně klidně, sebejistě a rozdávala úsměvy na všechny strany. Z desky Fallen jsme slyšeli hned první čtyři skladby, kromě úvodní „Everybody’s Fool" to byly i závěrečná „Bring me to Life", „Going Under" a „My Immortal".

Ostré kytary střídaly něžný klavír

Dynamika koncertu stále mírně kolísala, jelikož byly do setlistu samozřejmě zařazeny i velmi pomalé písně, kdy Amy Lee obsadila klavír a zbytek kapely opět jako by nebyl. Zpomalení tempa přinesly například skladby „Lithium" nebo právě „My Immortal". V úvodu byla show narušena nepříjemnou události, kdy si mezi diváky až do předních řad muselo vydobýt cestu vozidlo záchranné služby, přičemž koncert pokračoval dál. Nikde jsem nenašel důvod tohoto zásahu a tak doufám, že se jednalo pouze o formalitu a nešlo o nic vážného. Kromě tohoto incidentu probíhalo celé vystoupení jako po másle a léta trpělivosti, kdy u nás Evanescence nehráli, se nám vrátily i úroky. „You Never Call me When You’re Sober", „Dissapear" nebo „Whisper" nám bez veškerých pochyb ukázaly, čeho je Amy Lee i po těch letech zpívání s Evanescence schopna. Hlas, který ze sebe dokáže dostat je zkrátka obdivuhodný. Právem se řadí na přední pozice veškerých žebříčků nejlepších metalových zpěvaček historie. Jen škoda, že se do setlistu nevešel můj oblíbený singl „Sweet Sacrifice" z desky The Open Door. Kapela se po dlouhé hibernaci vrátila ve skvělé formě a hlasitě dala najevo, že určitě ještě nepatří do starého železa. Nové album Synthesis vyjde 10. Listopadu a měli bychom na nich slyšet známé hity v orchestrálním nebo elektronickém provedení, spolu se dvěma zbrusu novými singly. Já osobně se na tento počin velmi těším.