Elton John dokazuje, že i z neplánovaných věcí mohou vzniknout výjimečné záležitosti

Představovat anglického zpěváka, skladatele a klavíristu Eltona Johna asi netřeba. Patří mezi jednoho z nejúspěšnějších sólových umělců v historii populární hudby a jeho profesionální kariéra trvá už více než 50 let. Především díky jeho urputné vytrvalosti. Od svých šestnácti si musel totiž vydělávat na živobytí hrou na piano v hospodách a různých doprovodných skupinách a skládat hudbu pro jiné zavedené interprety, než ji začal psát sám pro sebe. 

Pak ho ale na počátku 70. let proslavily hity Rocket Man nebo Your Song a jeho kariéra začala strmě stoupat vzhůru. Dnes už má svoji hvězdu na hollywoodském chodníku slávy i vlastní voskovou figurínu v londýnské sbírce Madame Tussaud, avšak jeho kariéra pozvolna spěje ke konci. Chtěl se proto naživo rozloučit s fanoušky v rámci světového turné Farewell Yellow Brick Road, ale pandemie mu jeho plány překazila.  

Mohl si tedy užívat klidu domova v Los Angeles a bavit se třeba přes plot se sousedkou Madonnou, ale nedalo mu to. Zvláště, když se nepřestává zajímat o nové hudební styly a tvorbu mladých umělců. Chtěl si už dlouho vyzkoušet něco nového a lockdown mu dal příležitost. Obvolal tedy půlku světa a získal pro svůj nápad zpěváky a zpěvačky Stevie Nicks, Eddie Veddera, Nicki Minaj, Miley Cyrus, Dua Lipa, Stevie Wondera, baskytaristu Roberta Trujilla, rapera Young Thuga nebo skupinu Years and Years.  

Sám Elton si prý mezi nimi připadal jako studiový hráč než jako hlavní hvězda celého projektu. V mnoha písních totiž umělce jen doprovázel na piano a nezpíval. Nahrávat se přitom muselo na dálku prostřednictvím Zoomu, což byla pro zpěváka také novinka, ale výsledek stál za to. Dvaatřicáté studiové album The Lockdown Sessions je snad nejpestřejší nahrávkou, kterou kdy Elton John natočil. 

Tvoří ji kolekce šestnácti písní, i když některé z nich jsou dobře známé z jiných desek. Ať už jde o singl z osmdesátých let Cold Heart nazpívaný s Duou Lipou, cover verzi Nothing Else Matters, kterou si střihli na výroční edici Black Alba od Metalliky Miley Cyrus, Elton John, Chad Smith, Robert Trujillo a Yo-Yo Ma, nebo skladba The Pink Phantom, která vyšla loni na albu Gorillaz. Nelze opomenout ani rock and rollovou parádu E-Ticket s Eddiem Vedderem. Je toho tady zkrátka hodně. Deska je totiž přizpůsobena postžánrovému světu, který se Elton snaží rozvinout ve vlastní hudební vesmír. A nejspíš se mu to i povedlo.  

Doma v Británii se sice chvíli přetahoval o přízeň fanoušků s Biffy Clyro, Lanou Del Rey nebo Duran Duran, ale nakonec z toho bylo první místo v hitparádě, ve Spojených státech byl Elton John desátý. A i když nenatočil plnohodnotnou desku, jako kulisa zní výtečně. Na tomto příkladu je vidět, že i z neplánovaných věcí mohou vzniknout výjimečné záležitosti. Co chceme, vždyť i Elton John je výjimečný.