Editors opět uhranuli Prahu, tentokrát i s bohatým přídavkem

6.4. Praha - MeetFactory / Editors / Dead Sea / Foto: Daniela Vorndran

Editors se konečně po třech letech vrátili do Prahy. Tentokrát s sebou přivezli i věci z březnové novinky "Violence". Očekávalo se velké vystoupení světových, v Česku stále nedoceněných, hvězd. Show však předčila i ty nejpřísnější měřítka a ve finálním zúčtování letošního roku se rozhodně bude pohybovat mezi vůbec nejlepšími hudebními zážitky.

MeetFactory byla vyprodaná dlouho dopředu, dlouhá fronta před vstupem do haly se tedy dala čekat. Nicméně pořadatelé celou úlohu zvládli slušně a vše rychle odsýpalo tak, že Dead Sea, kteří tvořili hlavním hvězdám při pátečním večeru support, mohli vtrhnout na scénu přesně podle plánu. Jejich hudba postavená na „synťácích", doprovozená jemným projevem zpěvačky xxx návštěvníky příjemně rozpohybovala v bocích. Kolem půlhodinky dlouhý set byl příjemným předkrmem a ještě při sklizení aparatury z pódia si pařižané odnášeli aplaus do šaten.

Editors nastoupili těsně před desátou hodinou. Hned od startu začli ostrými s čerstvým singlem "Hallelujah (So Low)". Rozpačitost mírně utopeného vokálu z úvodu (podobně jako u předkapely) byla rychle zažehnána a párty se mohla naplno rozjet. Britové totiž již dávno nejsou „pouhou" britskou kytarovkou. S posledními alby se přesunuli k tanečněji laděnému zvuku, který mírně upozaďuje kytary a dává přednost synťákům a base. S tím se zvýraznila i hitovost jednotlivých skladeb, které bůhvíproč v tuzemském éteru těžko zaslechneme. Přitom novinky jako Cold, Violence, nebo i starší pecky A Ton Of Love, Formaldehyde či Papillon rozhodně mají co nabídnout i běžným posluchačům.

Kapela opět vsadila především na hudbu. Scéna byla nastavena jednoduše, nešlo o žádnou světelnou show, pouze vkusný doplněk, barevně laděný k obalům desek. Frontman Tom Smith se s publikem pozdravil hned po prvním songu a od té chvíle padalo soustředění na hudbu a vychutnávaní si jednotlivých položek v setlistu. Ten byl složen ze všech doposud vydaných desek velmi rovnoměrně. Největší pozornost nicméně patřila novince "Violence", ze které nezazněla pouze jediná skladba. Krásně se prokázala síla celé desky v živém provedení, které jí sedí daleko lépe. Příkladem budiž skvělá titulní skladba s následným přechodem k atmosférické "No Harm" nebo již přídavková "No Sound But The Wind" hraná akusticky pouze frontmanem.

Za celý večer odehrála partička z Birminghamu 17 skladeb, plus dalších pět během přídavků. Bezchybný výkon kytaristy Justina Lockeyho podtrhlo sólo při skladbě "The Racing Rats". Pozornost však poutal hlavně výkon Toma Smithe u mikrofonu. Jeho nezaměnitelný bariton rezonoval sálem tak silně, že to při hitu "Papillon" nevydržela technika a zavěr skladby, stejně jako část závěrečné "Marching Orders" proběhla vyloženě jako „unplugged".

Editors dokázali, že patří ke hvězdám světového formátu. Je však s podivem, že kapela, dělající všude po Evropě headlinera obřích festivalů, se v naší republice dočká sic perfektních, nicméně podstatně menších prostorů. Jejich pražský koncert v MeetFactory bude jistě ještě dlouho pamatován a věřme, že si k nám brzy najdou opět cestu.

Setlist: Hallelujah (So Low), A Ton of Love, Formaldehyde, Darkness at the Door, Violence, No Harm, Lights, Blood, Munich, An End Has a Start, In This Light and on This Evening, Eat Raw Meat = Blood Drool, Nothingness, Belong, Sugar, The Racing Rats, Ocean of Night. Encore: No Sound But The Wind (Tom solo acoustic), Cold, Magazine, Papillon, Marching Orders