Dvacet let Siamského snu

V červnu to bude přesně dvacet let od vydání jedné z nejúspěšnějších desek americké rockové party Smashing Pumpkins. Deska, která dostala název Siamese Dream vzbudila hodně rozruchu a posunula skupinu do vyšší ligy, mezi jedny z nejdůležitějších kapel 90. let.

Za konečným zvukem desky stojí Butch Vig (bubeník kapely Garbage, nahrával také desku Nevermind od Nirvany nebo Wasting Light od Foo Fighters) společně s frontmanem Billy Corganem. Nahrávání desky provázely problémy uvnitř kapely, Corgan navštěvoval dokonce terapeuta, nakonec se na albu v textech objevilo hodně z jeho minulosti a texty tak byly bez zábran. Kapela zněla tvrdě, syrově a podepsala se na ní tehdejší doba grunge. Sršela z ní punková divokost a utrpení. Říká se, že grunge byl do jejího příchodu na scénu pouze dospívajícím prckem. Po něm se stal pojmem...



Kapela tu působila ještě v té původní sestavě, kdy se vedle Corgana objevili Chamberlin, Iha a Wretzky. Rozdíl mezi první deskou Gish a dvojkou Siamese Dream byl především ve zlověstném zvuku, který dvojka oproti jedničce nesla. Bylo to i díky rozpoložení, ve kterém kapela ve studiu nahrávala, vše se na desce podepsalo. Heroin, deprese a další problémy.

Smashing Pumpkins skládají jeden nářez za druhým

Desku otvírá singl Cherub Rock, který je jedním z hlavních songů kapely. Řízná pecka, s melancholickým zpěvem Corgana a silným intrem. Druhá je monstrózní Quiet, která je jak poháněná naftou. Lehce goticky tmavá, ale s vrozenou dýňovou krásou. Poté už začne trochu vycházet slunce v této temnotě a jeho následkem jsou skladby Today (píseň o nejhorším dni v životě Billyho Corgana), Rocket (jasná klasická rocková raketa s jasným rukopisem kapely) a sedmiminutová nevyzpytatelná Hammer.



Album nabízí i baladické skladby. Tím nejimpozantnějším momentem desky je skladba Disarm. Filmová skladba, která ukazuje úžasné aranže, které písni dodávájí neuvěřitelnou atmosféru, jež i díky textu vytváří mistrovské dílo. Corgan tu řeší rozvod svých rodičů a bojí se, že má vrozené jejich chyby, a že je taky bude následovat: "The killer in me is the killer in you”. Podobně krásná je i Spaceboy. Je to vlastně dopis pro Corganova nevlastního mladšího bratra a jeho dospívání. Skladbu provází velké emoce a krásná melodie. Třetí baladou je nádherná Sweet Sweet, která trvá sice pouze minutu a půl, ale i za tu dobu dokáže úplně všechno.

Ostřejší noty se naladí zase se skladbami Geek U.S.A. a Silverfuck. Nekompromisní riffy a další industriální zvuky absolutně mění náladu v daných momentech. Opomenout se nesmí ani rockovější skladby jako Mayonaise nebo závěrečná klidnější Luna, které albu dodávají další plusové body.



Siamese Dream je neuvěřitelně konzistentní deska, bez jakýchkoliv chyb a výpadků. Rockovější tvář střídá zase ta něžnější a je z toho neuvěřitelný zážitek. Kapela se touhle deskou dostala na vrchol, ze kterého až do svého rozpadu nescházela. Po obnovení se kapele už tolik nedařilo, ale že by mohlo svítat na lepší časy, ukázala loňská řadovka Oceania, která nabídla i hodně zajímavé kompozice.