Duch Páky tu někde poletuje

Kultovní Jasná Páka, která se před šesti lety vrátila na scénu, přichází s novým dvojalbem. První CD Stará vlna s novým obsahem nabízí live záznam loňského stejnojmenného turné, druhé pod názvem Černá deska pak novější studiové nahrávky.

Sebevražedná kombinace hitů a novinek

Kombinace téměř sebevražedná. Na straně jedné největší hity, na straně druhé pak novější songy. Kapela se vystavuje značnému riziku, že posluchači, mající přímé srovnání, označí nové písně za slabé a nedosahující úrovně legendární Majolenky, Pal vocuď nebo To tak. A že kapela žije ze své podstaty, stagnuje, vykrádá sama sebe, nic nového nepřináší, své starší písně už nikdy nepřekoná .... Znáte to?



A jak tato konfrontace dopadla? Velice slušně, i když první poslech osmi novějších písní ještě jednoznačné hity negeneruje. Teprve opakované poslechy vedou k poznání, že minimálně polovina skladeb by mohla patřit do zlatého fondu skupiny. Je to tím, že oproti předchůdcům jsou propracovanější a pestřejší.

V prvé řadě kapele prospěly personální změny, což je znát i z koncertního záznamu. Démonický zpěvák Petr Váša výrazně rozšířil pěvecké možnosti skupiny, takže muzikanti si mohli lépe pohrát s vokály i sbory. Tomu napomohly i nové vokalistky Pája Táboříková (respektive Petra Studená) a Magdalena Krištofeková, které již tak neječí jako svého času Jamajka a spol., ale přitažlivý kontrast s mužskými hlasy zůstal zachován. Stejně jako suverénní, samozřejmý a nakažlivě energický hudební projev.

Barevnější, nápaditější, pestřejší

Jasná Páka už nedělá tak syrové, hořké, špinavé, nesmlouvavé písně. Staví na mnohem barevnějších aranžích, nápaditější práci s dynamikou, větší stylové pestrosti a modernějším zvuku. Černou desku otevírá příjemná bigbeatová Blondýna, kterou střídá experimentálnější, temnější Krosnička s výborným Kollerovým zpěvem a Krchovského textem.

A máme tu první hit. Silnou, emotivní a posmutnělou baladu Konec nočních toulek. Stejné ambice má rocková vypalovačka Svlíkni si bundu a podobně zaměřený Výlet. Do reggae směřuje pohodová skladba Kde jsi, zřejmě nejpropracovanější song desky, do níž se skvěle hodí Kollerovo frázování. A mým posledním tipem na skladbu, která by mohla zabrat, je závěrečná Hele hele, takový návrat ke kořenům, včetně Ambrožova chrapláku.



Jasná Páka má výhodu, že polovina členů umí napsat solidní písničku, takže na pestrost je zaděláno. To platí i o textech, které se zabývají především vztahy a nabízejí originální a často vtipné postřehy ze života. Kapela vlastně poprvé mohla pracovat v profesionálním studiu a moderní zvuk a produkce Escona Waldese jí sluší, aniž by se vytratila pověstná energie a živelnost formace. 

Petr Váša se nechal slyšet, že novými věcmi chtějí muzikanti po letech vyvolat duch Páky. Už tu mezi námi poletuje.