To je hitů, panečku.

Stále mě překvapuje, že potkávám dost lidí (a to i s hudebním přehledem), kteří považují Hudbu Praha za alternativní, či dokonce undergroundovou kapelu. Místo vysvětlování bych doporučoval poslech výběrového alba All the best!!!, které reprezentativním způsobem mapuje tvorbu této legendy za posledních třicet let.    



Nemohu (ani nechci) si pomoci, ale Hudba Praha, následovník Jasné Páky, je prostě bigbeatová kapela. Ve svých našlápnutých písních vsází na poctivý rockový rytmus, silné, nikoli však prvoplánově vlezlé melodie, trochu garážový zvuk, nepřeslechnutelné saxofony, magicky uhrančivou atmosféru písní, nápadité aranže, silné texty o něčem a samozřejmě charismatický, silně expresivní chraplák Michala Ambrože, který tak skvěle kontrastuje s ženskými vokály.    

Novinky se mezi hity neztratí

Výběrovku otevírají čtyři nové (ve smyslu dosud nikdy nenahrané) skladby. Energický, na výrazném refrénu vystavěný song Stůj co stůj, trochu pomalejší, ale vygradovaná píseň Už nemám kam se vrátit o stárnutí, ztrácení a odcizení. „Jak nám čas ubývá/jen zlostí přibývá/ani mě nepohladíš."     
Rozvrat vyznívá syrověji, temněji, i když vokalistky dokáží písničku projasnit. A Vzduch vypráví o tom, že ani noční flámy už nejsou to, co bývaly. „To jsme zas dopadli/a nebylo to naposled/trochu jsme povadli/a přibrali jsme pár let." Všechny čtyři novinky přesně zapadají do léty prověřeného soundu Hudby Praha.    



A pak už následuje jedna pecka za druhou. Strhující vypalovačky Časy zlý, Nebudem, Asi to s námi jde z kopce, Divoký srdce, Marijuana, Zákon o zachování energie, Máma táta. Klidnější songy Realita, Uleť, Vlaky, ale skupina se nebrání ani milostné (Čau Amore) či generační (Je to zlý) baladě. Skladatelsky, aranžérsky i textově propracované písně, které si však zachovávají přímočaré vyznění a obrovskou energii. Tu ještě umocňuje fakt, že některé skladby jsou z koncertů a třeba fanoušky zpívané refrény Všechno je naopak nebo Máma táta hrozí zbořením sálu.    

Únava, deziluze, ale i naděje

Kromě šťavnaté hudby jsou pro kapelu charakteristické silné, na pocitech, trefných obrazech a autentické atmosféře vystavěné texty. Zachycují všední život a rozhodně nehýří přílišným optimismem, což je patrné i z řady jejích názvů. Z pocitů převažuje únava, deziluze, ale nechybí ani mírná naděje a také humor, i když občas dost ironický až sarkastický.    



S muzikanty to prostě už jde z kopce, ale pořád nějaké radosti existují. Nejlépe to shrnuje zásadní píseň De generace. „Černý myšlenky/černý z nebe/černá hora/černý zebe/všechno je černý/kromě tebe." Má-li tedy Hudba Praha něco společného s alternativou, tak maximálně syrové, ponuré, ale velice sdělné texty. Jinak parádní, energická a otevřená rocková či, chcete-li, pub rocková muzika pro každého.