Staré dobré Hudbě Praha to v novějším kabátu sluší

Co tedy ze „staré" dobré Hudby Praha přetrvává? Rock´n´rollový základ písniček, syrovost, výrazné, ale nikoli prvoplánové melodie, charismatický chraplák Michala Ambrože, skvěle se doplňující s ženskými vokály, silná hořko-sladká atmosféra skladeb a posmutnělé, na pocitech vystavěné texty.

Novinkou je především současný a vyvážený zvuk, na němž mají zásluhu hlavně otevření producenti Matěj Belko, Radovan Jelínek, Michal Pelant a Jakub Vejnar a supervizor alba David Koller. Michal Ambrož se v roce 2016 obklopil mladými muzikanty, což je na energii nahrávky patrné. I proto v několika písních nepřekvapí zapojení elektroniky.

Úvodní rockový Uprchlík je plný beznaděje. Kdo by také chtěl začínat pořád od nuly? I když text J. H. Krchovského je starší, překypuje aktuálností. Syrově vyznívá i potemnělá skladba Už jsme zase zpátky, na silné atmosféře založený dialog Michala Ambrože s hostující a skvěle zpívající Markétou Foukalovou o bolestivých návratech. Hravá, lehká, výborně šlapající, to je skladba o naději Děláme co můžem. „Trochu hořký a taky sladký," zpívá Ambrož a přesně taková je celá deska.

O vlivu prachů na vztahy vypráví houpavá písnička Prachy. Rytmicky, melodicky i náladou velice pestrá skladba. Folkový začátek uvozuje Velká slova, potemnělá píseň o pravdě a lásce, které se objedou bez velkých slov. Nejveselejší, nejrozvernější píseň alba představuje Macho. Mezi posmutnělými songy příjemné zpestření, kde to navíc mezi sebeshazujícím Ambrožem a uječenými zpěvačkami parádně jiskří.

Že jsou peklo a nebe jen kousíček od sebe dokazuje jemná, rozjímající, pozvolna rozkvétající píseň Do pekla do nebe se zajímavě zakomponovanou elektronikou. Rockovou jemnost s dynamickým refrénem propojuje výrazně melodická skladba Ty i já. Píseň o souznění a lásce. „Já i ty jsme spolu, v nahotě i v samotě."

Jasná páka se nese v rytmu reggae, uvolněná, vzdušná písnička o hledání jistoty, pevného bodu (jasné páky). V dnešním světě je to však strašně těžké. Jasnou páku charakterizuje výrazný rytmus, nepřeslechnutelný saxofon, hravost, lehkost. O úplný závěr se pak postará pomalejší syrová skladba Čas nás žene, pojednávající o nejasné budoucnosti. „Jako mlhou se prodíráme, jako temnou hustou tmou a jeden bez druhého, jdeme jen pořád za sebou."

Po devíti letech od minulé nahrávky Degenerace se Hudba Praha vrací ve skvělé formě, což už naznačovala na loňských a předloňských koncertech. Eponymní deskou to jen potvrdila a těšme se tedy na letošní koncerty.