Deratizéři deratizují hravostí, vtipem a lehkostí

O Deratizérech se často píše a mluví jako o vedlejším projektu frontmana Totálního nasazení Sváti Švába. Přijde mi to trochu nespravedlivé, jasně, Totáči jsou známější, populárnější, sledovanější, ale Deráči představují svébytnou, originální, autentickou, skvěle sehranou a vyhranou kapelu s pěknou řádkou hitů. Dokazuje to výběrovka Best of Deratizéři, kterou k radosti své i svých příznivců vydala formace k dvacátým narozeninám.  

Co obě kapely spojuje? Slánský původ a hrdost na toto středočeské město, zpívající kytarista Sváťa a bubeník Franky, Sváťův talent napsat silnou melodii, zpěvný refrén a chytrý text, nakažlivá energie, radost z muzicírování a v poslední době také láska ke krásným, výpravným LP deskám, což fanoušci kvitují s velkým nadšením. O tom ale později.  

A v čem se liší? V hudební produkci, Totální nasazení je více do punku, syrovější, tvrdší, přímočařejší, nesmlouvavější (i když i oni mají na repertoáru třeba Činčilu nebo Zloděje z Bagdádu). Deratizéři hrají, i díky většímu počtu členů a tudíž i nástrojů a kombinaci mužských a ženských vokálů, pestřejší, proaranžovanější, vzdušnější, barevnější muziku, pohybující se od folku přes středověk, rock, pop, punk až ke ska. U Totáčů je poměrně dost vážnějších textů, nenásilně chtějí na něco podstatného upozornit, varovat, Deráči jsou vtipnější, hravější, veselejší, bezstarostnější a často se obracejí ke slánským pověstem. Nebo si dokážete představit, že by Deratizéři zpívali o náckách či komunistech?  

Tolik na obranu Deratizérů, aniž by se o ni samozřejmě prosili. Tak raději k bestofce. Kromě lety prověřených hitů typu O kohoutovi na Velvarské bráně, O  bludičce Obludičce nebo Hastrmanská nabízí i čtyři písně ze zatím poslední řadovky Mušketýři, konkrétně Folk, folk, folk, Mistr loutkář, Tlustej netopýr a Hvězdy. A potěšující je, že se ve velké konkurenci starších songů rozhodně neztratí.  

Ale pojďme od začátku. Melodický rock s prvky folku, zpěvný refrén a zjemňující ženský zpěv zdobí první slánskou pověst O kohoutovi na Velvarské bráně. Oslavu folku ve skáčkovém rytmu přináší vtipný a romantický (řeka čaruje) Folk, folk, folk, náladotvorné saxofony dostávají velký prostor v dvojsmyslném (nebo jsem divný?) songu Mistr loutkář. Flétny zjemňují příběh bludičky Obludičky, pověst a skočné ska se vrací v temperamentní a rozjeté skladbě Hastrmanská.  

Pravou tvář zpívajícího právníka Doctora P.P. odhalí vtipná folkrocková písnička O vypečeném doktorovi. Kdyby se tam tehdy v krčmě nesťal Karel Jaromír Erben, víme o jeho vypečenosti už dávno. Jak se vuvuzely dostaly do Afriky a proslavily na MS ve fotbale vypráví O krásce s vuvuzelou. A také jak se tento nástroj zamíchal do příběhu Krysaře. Na Sváťových textech se mi mimo jiné líbí, jak přirozeně a nenásilně dokáže propojit staré, klasické motivy s moderním jazykem a výrazy, zde třeba Krysaře s eseročkem. Nebo v následné Upírské znuděného upíra s kouzelnou hláškou „Blood is fucking shit".  

V následující skladbě unaveného upíra vystřídá líný a tlustý netopýr, libozvučná trubka provzdušní hravou píseň O Ludmilovi. Po vtipné bajce O mluvící žábě následuje další pověst O zakletém zámeckém pánovi, v níž si Sváťa s chutí zarapuje. Krásné dechy provázejí Lykantropa pana F, roztančený, vzdušný ska-punk-rock dominuje Porcelánovému světu. Společně se závěrečnou, patrně z celého alba nejtvrdší a nejsyrovější písničkou Hvězdy se obě trochu vymykají, jejich „dospělé" texty se totiž zabývají aktuálními pocity, prožíváním, naději.    

A na závěr k té lásce k LP. Best of Deratizéři vycházejí na nádherném šedém vinylu s Caineho hravými obrázky, textovou přílohou a vloženým CD diskem. Prostě originální dárek pro milovníky krásných věcí a pestrých a milých písniček.