Bloc Party se neloučí stylově

Hvězdy indie-rocku Bloc Party jsou rádi hudebně struční a výstižní, proto je jejich EPThe Nextwave Sessions už v pořadí šestým v diskografii kapely a ani jejich regulérní studiová alba nepřesáhnou obvyklou sympatickou délku 13 skladeb.

Po všech odehraných koncertních vystoupeních (mezi kterými byla i zastávka na festivalu Rock For People) by se kapela ráda na neurčito odmlčela a věnovala se i jiným projektům, a tak jako nutnou třešničku na dort vydala zbrusu nových 5 tracků hezky pohromadě. Nejde o úplné nikdy neslyšené novinky, některé jsou známé z živých vystoupení před pár měsíci, ale teprve teď si je mohou posluchači vyslechnout ve studiové kvalitě. Podle reakcí se ale zatím Bloc Party zasloužili spíše o poslední hřebíček do rakve jejich hudební popularity.

Přemíra experimentů zabila myšlenku

Otvírákem EPčka je trochu hip-hopem (bohužel na úkor srozumitelnosti) říznutá Ratchet, která odkazuje na zatím poslední album Four. Následující Obscene je překvapivým kontrastem k úvodní skladbě, jde o měkčí baladu s pozadím tvořeným pomalou až houpavou elektronikou. A že balady Bloc Party opravdu jdou, víme už od alba A Weekend In The City.

Jdeme dál. Střídá ji zase rychlejší French Exit, už s výraznějšími nástroji, stále to ale není to pravé kytarové a už moc času na zlepšení nezbývá. Do finále jdou pak dvě skladby a to Montreal, další pomalá balada v chillout stylu a Children Of The Future s v pozadí znějícími a trochu „utopenými" vokály a měkkou kytarovou linkou. Od tradiční rockové kapely (je-li rock ještě vůbec na místě) odlišuje Bloc Party právě schopnost vyprodukovat hravé skladby s experimentem a přesahem třeba do r'n'b nebo už zmiňovaného hip hopu. Je vidět, že právě tohle je sice baví, ale tato nahrávka „do počtu" udržuje kapelu někde vzadu za vlnou Intimacy a Four.

Hořké loučení

The Nextwave Sessions sice umně mění skladbu od skladby styl a náladu posluchače a je jim ke cti, že upřednostňují dle jejich slov kvalitu nad kvantitou, ale zda se jedná opravdu o kvalitu, je sporné. Skladby působí chaoticky až zmateně a takřka nic je nedrží při sobě. Takže vás sice dostanou do melancholického rozpoložení, ale asi ne takového, které by se dalo hodnotit jako pozitivní. Tohle EP tak není úplně tím ideálním rozloučením s hudební scénou, jak by si někteří představovali, takže za pár let povinně zpět a napravit si reputaci, pánové!