Bloc Party na Alpha Games znovunalezli své kouzlo

Je to již šokujících sedmnáct let, co Bloc Party přišli s jedinečným a doposud nedostižným albem Silent Alarm. Tento svérázný kytarový pop, plný jedovatých riffů a rytmických kouzel bubeníka Matta Tonga (v současnosti Algiers), které občas zavály až směrem k hip hopu či trapu se během let měnil. Tato proměna vyvrcholila v roce 2016 albem Hymns, působícím často zmateně a nesourodě a především ztrácejícím veškeré prvky, jenž činily z Bloc Party lehce rozeznatelnou kapelu.

Jakoby až pandemická pauza udělala formaci v předělané sestavě jasno, jakou cestou se vydat a kurz byl nastaven směrem ke stále nejlepším prvním dvěma deskám. Zpět jsou typické kytarové smyčky Russella Lissacka, nabitý vokál Keleho, jenž chrlí texty plné nočního dovádění, násilí a bezohlednosti, v jistých místech hraje roli i dost silná negativita (Callum Is A Snake, Rough Justice).

Alpha Games začíná zostra vypalovačkou Day Drinker a hned z první dobré naznačuje, že bude plné temných zpovědí frontmana Keleho Okerekeho a s klidem můžeme říct, že se jedná o nejtemnější nahrávku v diskografii Angličanů. Pilotní singl Traps je v tomto ohledu ještě uspokojivějším obnovením prvotního zvuku Bloc Party. Jeho pulsující struktura dokáže strhnout a svým tanečním laděním připomene punkové formace 70. let ala Blondie. V plné kráse se zde představí také bubenice Louise Bartle. Podobně intenzivní je i druhý singl The Girls Are Fighting, s elektrizujícím kytarovým sólem a to dost možná nejsignifikantnějším napříč celým albem.

Nechybí však ani jemnější tvář kapely. Věci jako You Should Know The Truth, Of Things Yet To Come nebo If We Get Caught jsou nasáklé emocemi a inspirací v osmdesátkových synťácích a new wave. If We Get Caught je vůbec jeden z nejsilnějších momentů desky. Působivý vokál Okerekeho doplňují éterické, místy děsivé doprovodné vokály Bartle, jenž singl povznášejí o úroveň výše. Dalším mementem je The Peace Offering. Závěrečné zúčtování, monolog frontmana s magickým vokálem plným naléhavé bolesti a napětí.

Celkově je album rozdělené na dvě části z nichž ta první nabízí pravděpodobně více zářných momentů a téměř bez zadrhnutí uplyne jako voda. Ve druhé už je pár monotónních přešlapů, ale i díky famóznímu závěru dopadá Alpha Games velice dobře. Věci jako Day Drinker, Traps nebo Rough Justice se v setlistech koncertů neztratí ani mezi hity ze Silent Alarm nebo Weekend In The City. Alpha Games prostě vrací Bloc Party do hry.