Blízká setkání s Karlem Plíhalem

Karel Plíhal díky své pečlivosti, poctivosti a svědomitosti vydává řadová alba s velkými časovými rozestupy. Mezidobí teď mohou fanoušci tohoto křehkého a introvertního folkového písničkáře vyplnit vůbec prvním Plíhalovým výběrovým albem. Nese název Skříň s beduíny a nabízí výběr těch nejznámějších skladeb z let 1990 až 2005.

Citlivý a pokorný přístup k milované češtině

Takhle hezky dohromady a chronologicky poskládaná deska s téměř čtyřmi desítkami písní jasně ukazuje, jak precizním a soustředěným tvůrcem Karel Plíhal je. Nejen při skládání, ale především při psaní textů. Velice nápaditě si hraje s rýmy, slovy i jejich významy a také silnými metaforami, citlivě a s pokorou přistupuje k milované češtině. Hledá dokonalé tvary i spojení, aniž by jeho básnické obraty ztrácely na přirozenosti a sdělnosti.

Básník Plíhal umí lehce, několika málo slovy zachytit podstatné pocity, vztahy, touhy. Bez banalit a klišé, zato s přesahy a dalšími významy i plány. Jeho metafory o životě jsou vycizelované, ale přesto dávají velký prostor pro posluchačovu fantazii. Stačí si poslechnout zásadní písně Provazochodecká nebo Z minula. Své básně šperkuje jemným humorem či ironií a navíc jim nechybí ani dnes spíše výjimečné pointy. Asi by se písničkář červenal, ale ve srovnání s Kainarem či Nezvalem, jejichž básně jsou na Skříni s beduíny také zaznamenány, jeho texty nepokulhávají.



Plíhalova tvorba je sice ceněna především kvůli textům, ale potěšit dokáží i jeho melodie. Jsou lehké, hravé, vzdušné a ve většině případů lehce zapamatovatelné, navíc Karel je výborným kytaristou. Tento nástroj v jeho písních jednoznačně dominuje, ale na albech se rád nechává doprovázet dalšími nástroji, takže přesahy do jazzu, blues, jemného rocku nebo swingu nejsou nic výjimečného.

Karel Plíhal nikdy nikam nespěchá

Také Plíhalův zpěv je nezaměnitelný. Písničkář je spíše vypravěčem, průvodcem, nikdy se netlačí do nepřirozených poloh, nikam nespěchá, všemu dá svůj čas. Možná i proto je tolik autentický. Na výběrovém albu převažují poetické, jemné, melancholické skladby typu Na Svatým Kopečku, Provazochodecká, Tichá je voda, Ve skříni, Bázlivá nebo Vstávej holka, ale zastoupeny jsou i veselé, občas rozpustilé songy. Mezi ně patří Černá díra, Dopis, Vosa, Milej pane Dänikena, Nosorožec či Utekl jsem od manželky k mamince. Někdy se obě polohy funkčně přelévají, takže zamyšlení přechází v bouřlivý smích a naopak.



Písně Karla Plíhala a jeho projev vyznívají velice přátelsky, kamarádsky. Dokáže navodit atmosféru, která působí na posluchače uklidňujícím dojmem. V jeho melancholickém i veselém světe je lidem moc dobře, nenásilně příjemně, za což rozhodně může také Karlův dobrácký vzhled i vystupování. Taková blízká setkání třetího druhu, doplněná o zasvěcený sleevenote Jiřího Černého a krásné fotografie Martina Homoly.