Arakain 2006: Labyrint, Touža a neúprosný grooving

Vrnění obrazovky, sekavé riffy a lehce přidušený hlas Honzy Toužimského zahajují album Labyrint, se kterým se v roce 2006 v plné parádě vytasila naše metalová legenda po odchodu Petra Koláře. Pražský kvintet si byl vědom důležitosti nahrávky s novým vokalistou a opřel se nekompromisně nejen do zvukové hutnosti, ale i do aktuálních témat doby. 

Když zpětně poslouchám lyrics u právě úvodní skladby Vir, a zaslechnu i jméno magnáta a (pro mne) podezřelého filantropa Billa Gatese, říkám se, kde Arakain vzali tehdy takovou inspiraci. 13 let před co-vidovou pandemií, se kterou lze Gatese (nepřímo) spojovat, věděla naše hudební legenda už více než nedotčený divák, anebo to jen je nějaká zvláštní náhoda? Textově je Labyrint pln palčivých témat, které oscilují mezi „konspiračními" teoriemi, ale možná že již před 19 lety ukazovaly realistický obraz světa, který zůstával skryt za oponou mediální reality. 

Hudebně deska již od začátku neúprosně burácí, stmelené dvojkytarové souznění Mirka Macha i Jirky Urbana, kteří řízně groovují v dalších skladbách Démon a Prospektor, aniž by se opakovali, lahodí posluchačově uchu v plné míře. Bicmen Doksa i Honza umně, ač lehce v pozadí sekundují, ale v celkovém hudebním obrazu vkusně doplňují šlapavý grooving, jehož tempu a intenzitě je vlastně podřízena celá deska. 

Zvuk nahrávky po letech čpí syrovostí, je čiře kovový, v plné síle metalická deska však i dnes překvapuje změnou nálad v každé písni. Slyšte například kroutivé sólo ve třetí minutě třetí skladby! 

Touža se snaží se svým vokálem strhnout pozornost v dalších šlapavých písních Tak už to vzdej anebo zvláštně pojaté Nastal čas, do které po svém nazpíval i doprovodné vokály a vytvořil osobitou vokální symbiózu. V další „sekavce" Volný pád se kytaristé opět zařezávají do strun a zároveň jakoby z rytmu odbíhají do stran. Tady je vokál lehce potlačen a ztrácí na intenzitě, ale Arakain pálí jednu pecku za druhou. Masivní hradba riffů přichází v kousku Skrývám svůj stín, kde si Touža strhává energii k sobě v pomalejších refrénech. Střídá je však frázovitě pojatými pasážemi, které zasahují do svůdných groove rytmů. Ty rozčísne několik lahodně znějících sól. Zvláštní to deska! 

Tvrdost a neústopnost nasazení na této, pro kapelu již čtrnácté řadovce nepolevuje ani ve zbylých skladbách desky. Bláznův labyrint definuje groove metal v plné parádě. I když se někdo může zeptat, kde zůstal zběsilý thrashing z konce 80ek? Album mi strašně připomíná špičkovou „nervní" desku Na konci přijde začátek od babské bandy Kapriola ze Slezska, která se vám na první poslech zdá hodně podobná, ale čím více ji posloucháte, tím jste vtaženi do nesčetných riffových zákoutí, změn temp a nálad, tu a tam vystřelí pronikavě melodické sólo, ale vše je podřízeno zahuštěnému zvuku a přerývání tvrdých pasáží, ze kterých se stává onen Bláznův Labyrint, o jakém tady právě Touža a spol. zpívají. Jako by v něm žil „ztracenec" Napoleon z deváté písně, ale i odvážný bojovník z písně Ďábelská hra, kde nechá skupina vyniknout nádherné melodické refrény.

Labyrint je rozhodně nedoceněné album a rozhodně více než jen slušný reprezentativní úvod do grooving thrashe novodobější arakainovské éry. Bylo s podivem, že na další studiový zářez Restart se pak „muselo" čekat tři roky, ale možná ta spontánnost a nadšení, které je z desky i po tolika letech slyšet, byly určujícími faktory neuvěřitelné energie. Ač Arakain v závěrečné písni Ztracenej svět zpívají výmluvně, pro ně rozhodně v realitě takový svět nebyl a dosud není. A tak tedy ještě jednou zpět do vířivého labyrintu groove vášní a nervních riffů, kde není místo pro klidné slitování!