Kapriola 2016: Na konci přijde začátek aneb když udeří vlna rockové nespoutanosti

Je možná troufalé vracet se v dnešní době k neaktuálním deskám, ale občas najdeme i po letech klenot, který rozproudí v přehrávači nespoutanou jízdu, u níž jenom posloucháte a lačně se těšíte na další pozoruhodné hudební okamžiky. Toto se mi přihodilo u poměrně nedávno objeveného alba Na konci přijde začátek skupiny Kapriloa.

Ještě, než se dostanu k samotnému recenzovanému albu, dovolím si na úvod trochu historie. I když kapela Kapriola začínala původně jako hard rocková recese čtyř kamarádek, což se projevilo na prvních nahrávkách, která přinesla lehčí rockový nářez, s jednoduchými texty i akordy, nejpozději od alba Monday v roce 2009 se sympatický ženský kvartet začal profilovat jako svébytná rocková kapela s osobitou vlastní tvorbou. Ta byla postavená na špičkové kytaře Donny Michelle, častých změnách rytmu, které na albu hnaly dopředu šlapavé bicí Mercy a huhlavá basa Bassbarelle. Už na tomhle albu se objevují zajímavé hudební prvky: nejen spontánní riffování, ale i klávesové skotačení anebo houslové vstupy, které přinášejí skvělé osvěžení do rockového nářezu.

I po letech zaujme song Puritánka s atmosférickými klávesami a perlivým sólem, za který by se nemusel stydět ani velikán Satriani, trylkově folklórní Mojmír, jež má v sobě skvělou „nohavicovskou" rozvernost anebo romanticky pojatí Břídilové ze dna, kde se ukazuje houslová ekvilibristika Michelle ve speedově-čardášovém duchu. Celé album je nabité hity, a i po letech působí jako skvělá hudební práce.

Následovalo album Evoluce v roce 2012, které nabídlo zajímavou souhru kytar a houslí, z dnešního pohledu zní možná lehce rutinně v porovnání s ostatními počiny, ale v chronologii šlo o velký posun, co se týče zkušeností, nástrojové výbušnosti i virtuozity. Jsou tu vynikající songy jako instrumentální Mango, které nabídl houslové jamování až z přesahem do Orientu, stejně tak houslově nadupanou Sfaramehore, thrashově progresivní Masky s mrazivými horrorovými výkřiky anebo emotivní dramatický závěr Prach. Pro skupinu je to další krok dopředu, zvláště zpěvačka Marqui si každou skladbu vskutku užívala.

Další album, na které se dostalo až 15 skladeb, vydala pod názvem Ego (Evolution Going On) Kapriola už v roce 2013. Byla to další pestrá kolekce původních písní, kde nechyběla ostrá hard rockovka Zrcadlo, krásná houslově metalová jízda Ghosts Attack, která dokázala, jak lahodně se tento klasický nástroj umí doplnit s rockovým kvapíkem, ale i krásně epická  píseň Je to v nás. Kapela přiznává, že album bylo trochu nesourodě uspořádané, ale přesto si za nim stojí.

Dostáváme se tímto zatím k poslednímu zářezu této originální ženské party, k desce Na konci přijde začátek, která spatřila světlo světa v roce 2016. Housle Michaely se zcela stáhly z hudebního projevu, což bylo možná překvapivé, nicméně rozpoložení tvorby ukázalo zcela nový drajv. Celkově se hudba začala ubírat alternativnějším směrem, ale zároveň přinesla spousty nové energie, původních nápadů a dravých melodií.

Začátek desky je působivý – podlazené kytarové tóny se střídají s tvrdou heavy pasáží a vše doplňuje španělsky zpívaný refrén, které mi evokuje dávné pop recesistky Las Ketchup. Přichází kytarové sólování. Zazní fráze „Yo no espero nada…", tedy „já nečekám nic"….opět španělsky. Sekaný úvod druhé skladby Svatební střídá zastřený vokál a grungeové kytarové souznění, do kterého vpadne šťavnatý melodický riff. To je crossover jako řemen! Najednou pouze bicí a zpěv a vše se opakuje. Na první poslech možná chaotické, ale postupně tomu přicházíte na chuť, protože intenzivně zpívaný refrén vás hluboce pohltí. Marqui střídá bravurně své polohy, chvíli zpívá jako utržená z řetězu, pak zpomalí a v pozadí jsou slyšet originální perkuse jako u latinskoamerických sekerníků Ill Niňo.

A už je tady třetí tvrďárna Cesty, která uhání dopředu bez chvíle oddechu, alternativní přelévání kytar střídají thrashové riffy. Je cítit, že Kapriola znatelně přitvrdila a přitom dokázala zařadit nové svěží prvky. Je jistější, energicky výbušná a nesmlouvavá. Tohle musel být pořádný hit na koncertech! Ve skladbě Ona je démon zurčí drsný thrash, který evokuje na začátku Arakain z období alba Schizofrenie, ale ženský vokál ho krásně zjemňuje, že si ho posluchač dokáže vychutnat. I když textově působí temně, má očistný refrén. Nádherně atmosférické v závěru!

Song Všechny moje tváře začíná druhou polovinu alba a já jako bych slyšel grungeového ducha 90. let, s melodickými beglajty a kytarovými odchody, které nenechají nikoho v klidu. Těžko nacházím slova, protože kapela hraje tak nepředvídatelně, že smekám. Bravurní riffování Michaely nemá na české scéně obdoby. Závěrečné trio písní Balancuju, Když se blíží pád a Nezapomínám jen potvrzuje neotřelý sound této nahrávky. Nervní až drásavý rytmus, přicházejí opět hispánsky mluvené vsuvky, specificky skřípají kytary a Marqui zaevokuje svou intenzitou frontmanku Marky Rybin z Gaia Mesiah. V druhé jmenované navíc zazní sborový ženský zpěv, který bych tam rozhodně nečekal. Ale to ještě není všechno: skladba má v konečné fázi krátký deathmetalový vstup hostujícího muže! Neskutečné!

Závěrečná Nezapomínám nepolevuje z celkového napětí a i když má volnější zpěv, její energie nádherně pulsuje od začátku až do konce. Jsou tady navíc atmosférické kudrlinky, refrén s výraznou melodickou linkou a v pozadí křičí druhý vokál „Wake Up"! A jako na začátku přichází „kečupské" sbory. Že si album můžete pustit znova, zjistíte vzápětí, protože jste najednou v tom samém tónu, jste ztraceni, ale i probuzeni najednou. Je to jako nekonečné probuzení z drsného snu do nového dne, který přinese nečekané události, ze kterých se nechcete probudit. Ale vy vlastně musíte, protože chcete dále žít!

Na svou dobu nahrála Kapriola silné a skutečně progresivní album, která těžko srovnání s čímkoli jiným. Oprostila se zcela od prostého hard rocku, vstřebala mnoho nových nálad, znatelně přitvrdila a otevřela se bohatému crossoverovému světu moderní rockové hudby. Je nesporně semknutější, ucelenější než rozevláté, i když hitové album Ego, a mělo – nebo věřím, že i stále má – vysoké ambice. Deska ale vyžaduje posluchačovu trpělivost a není přístupná na první poslechy. Díky tomu neustálému vnitřnímu napětí se k ní ale budete vracet a odkrývat zajímavé nálady, které pak zůstávají dlouho v uších.

Rozhodně dosavadní vrchol sympatického kvarteta by měl letos dostat pokračování. Na konci přijde začátek však nasadilo tak vysokou laťku, že ji bude opravdu obtížné překonávat. Těšme se však na léto letošního roku, které tu bude zanedlouho, a přejme si to nejlepší možné muzikantství v podání čtyř divoženek ze slezského hájemství. Kapriola totiž patří vedle Gaia Mesiah nebo znovuzrozené legendy Loretta k nejsilnějších ženským veličinám českého moderního rocku.