Druhý den Krásných ztrát Live ovládli slovenští interpreti

Také druhý den festivalu Krásný ztráty Live provázelo krásné počasí, takže sluníčko brzy vyhnalo spáče ze stanů. Ti mohli ke snídani využít dobře vybavený velký stan přímo v kempu a přesunout se do areálu. Zde krátce po desáté začínal program, nikoli však hudební, ale politicko-sociálně-společenský. Jeden blok probíhal na Komorní scéně, druhý ve Stodole myšlenek. Jako milovník podcastů jsem zakotvil zde.   

Jako první přišla na řadu diskuse Echo salón s hostem, sochařem Davidem Černým. Věnován byl především politice, známý výtvarník se mimo jiné vyjadřoval k sociálním sítím či osobě Donalda Trumpa. Živé natáčení podcastu Dobrovský & Šídlo se zaměřilo především na veřejnoprávní média, neboť hostem byl dlouholetý ředitel České televize Petr Dvořák. A v dalším podcastu Hej Slovane se dvojice Lukáš a Jakub Novosadovi zabývali především situací na Balkáně a na Ukrajině. Všechno moc zajímavé povídání, ale na Komorní scéně už zvučilo Michal Prokop Trio. 

Tomu Michal v nadsázce říká Framus Five pro chudé, ale s kytaristou Pavlem Marcelem a houslistou Janem Hrubým to dokáží pořádně rozjet. Na první pohled je patrné, jak jsou na sebe napojeni, hudebně i lidsky. Hrají trochu jiný repertoár, velký prostor dostávají bluesové covery v angličtině. Rychle ale na Všetickou jízdu, kde do toho bušili chlapci ze skupiny Stockholm Syndrome. Proti akustickému triu pořádný a vydatný nářez.     

Jaromír 99 s žádnou ze svých dřívějších skupin (Priessnitz, Umakart, Kafka Band) ve Všeticích nevystupoval, nyní dorazil s Letní kapelou. A byl to úžasný koncert, plný skvělých instrumentálních i pěveckých výkonů a melancholie ze Sudet. Zhruba polovina písní pocházela z eponymního debutu, druhá pak z aktuálního alba Jako pes. Zahradník, Za vodou, Na řece, Tajnou cestou, Na páté koleji, Problém, Noční jízda… Co písnička, to silný, autentický zážitek, navíc Jaromír Švejdík je mimořádně charismatickou osobností s nezaměnitelným hlasem.   

Janek Ledecký už na Krásných ztrátách vystupoval, tentokrát ale svoji kapelu vyměnil za projekt Mr. Everest, hrající výhradně písně Boba Dylana. V kapele má mimo jiné svého syna Jonáše, který si kromě kytary jednu písničku také zazpíval a tatík byl na něj náležitě hrdý, na foukací harmoniku, která k Dylanovi neodmyslitelně patří, hostoval Ondřej Konrád. Většina skladeb byla v originální angličtině, česky zazněl jen Jako solnej sloup a Časy se mění. Zaplněné prostranství před pódiem, ve stráni i za ní jasně dokazovalo, že lidé mají rádi nejen Dylana, ale i Ledeckého.   

Precedens Martina Němce s výraznou zpěvačkou Danielou Langrovou zahrál nejen své velké hity Dívčí válka, Doba ledová, Černý nebe, Berlínská zeď, ale i několik skladeb z letošní desky Odstíny černé. V písničce Hoří Notre Dame si zahostoval Michal Prokop.   

Na mladé návštěvníky cílil slovenský kytarista Karol Komenda se svojí skupinou. A myslím, že pro mnohé byl objevem letošního ročníku. Bravurní kytarista s vynikající kapelou kombinoval klasický šedesátkový rock s moderními postupy, hrál jako o život a zářil jako sluníčko. Dokonce skromně a trochu nesměle přiznal, že si myslel, že jeho písně v angličtině nebudou návštěvníci znát, ale jejich vřelé přijetí ho dojalo. Při zakončení festivalu ho navíc pochválil i Michal Prokop, když uvedl, že kromě stálic, jistot na festivalu vždy objeví něco nového, inspirativního, což byl právě Karol. Že hraje muziku, se kterou Michal začínal, ale samozřejmě na mnohem horší úrovni.   

Dylanovu písničku Jako solnej sloup hrával Petr Kalandra s ASPM, které je spojeno s Janem Spáleným. A právě ten byl se svými přáteli hostem Komorní scény. Ve Všeticích vystoupil v hodně improvizované sestavě (s fagotistou a harmonikářem hrál údajně vůbec poprvé), ale jeho bluesové pecky Asi v tom bude nějakej háček, Mezi břehy nebo Blues pro pana Vaňka stále chytnou za srdce. V 82 letech úžasný výkon. A navíc se mi moc líbil jeho pozdrav: „Dobrý večer dobří lidé."   

Vrchol festivalu (nejen z mého pohledu, o tomhle koncertu se ještě dlouho mluvilo) přišel před 21. hodinou, kdy na pódium vtrhla slovenská zpěvačka Jana Kirschner se svojí početnou kapelou. Svým charismatem ihned ovládla celý areál, její temperament působil na již trochu uvadající návštěvníky jako živá voda. Setlistu dominovaly rychlejší písně, prostor dokonce dostal i čardáš, takže tančili všichni. Včetně bosé zpěvačky, která se neustále usmívala, vtipkovala s muzikanty (včetně hostujícího Karola Komendy) a naprosto přirozeně komunikovala s publikem, které zpívalo většinu písniček s ní. Však šlo o známé lahůdky jako Na čiernom koni, Sama, Pokoj v duši, Modrá, Liška…  Magické, uhrančivé, kouzelné, strhující, fanoušci kapelu nechtěli pustit z pódia. Po většině koncertů rychle mizí na jinou scénu či pro občerstvení, ale v tomto případě zůstali stát ještě dlouho s otevřenou pusou. Taková to byla parádní jízda.   

Turné Lenny a Unique Quartet sice vypukne až v listopadu, ale předpremiéru si odbylo již na Krásných ztrátách Live. Aranže písní Lenny pro svojí kapelu a současně smyčcové kvarteto připomínají filmovou hudbu, rockové nástroje se se smyčci nepřebíjejí, ale vhodně doplňují a posouvají skladby do jiných, éteričtějších a romantičtějších sfér. Lenny střídala mikrofon s klavírem a představila všechny své hity včetně závěrečné Hell.o. Navíc tento koncert jednoznačně potvrdil, jak skvělou práci odvádějí zvukaři na všech scénách.   

V té době se už přehoupla půlnoc, což byla pro většinu návštěvníků konečná. Na cestu do kempu či domů je doprovázela příjemná latinskoamerická hudba kapely Derumba Comando. Nepochybuji o tom, že mnoho z nich se příští rok vrátí a ve dnech 14. a 15. srpna 2026 budou tančit pod pódiem, odpočívat na dece nebo posedávat na přinesených židličkách. A šťastně se usmívat.