Hudební knihovna - www.hudebniknihovna.cz

Předčasný Halloween v MeetFactory: The 69 Eyes proměnili Prahu v temný rock’n’rollový rituál

REPORTÁŽ: Temná elegance - Isabel LaRosa v ROXY

KLIP: Rybičky 48 natočily nový videoklip

FESTIVAL: Let It Roll Winter 2026 lámal rekordy

REPORTÁŽ: Grandson v Praze proměnil vztek v terapii

Between the Buried and Me: Chceme lidem za jejich peníze dát pořádnou porci hudby

David Malý, 18. 03. 2026

Při první návštěvě Americké kapely Between the Buried and Me na festivalu Brutal Assault jsem dostal prostor na rozhovor s oběma zakládajícími členy kapely. Tommy Giles Rogers a Paul Waggoner mi prozradili, jak došlo k tomu, že při premiéře na festivalu odehráli dva koncerty. Probrali jsme význam desky „Colours", která loni oslavila osmnáct let a popovídali jsme si o speciálních setech, kde hrají celé konkrétní album. Řeč byla ale i o novém albu „The Blue Nowhere". Krátce také okomentovali dopad covidové pandemie na kapelu a význam Ozzyho Osbourna.

Rozhovor nabízíme i v angličtině.

Interview available also in English down below.

Hudební knihovna: Ahoj. Především vám moc děkuju, že jste si našli čas na rozhovor. Vítejte v České republice, vítejte na festivalu Brutal Assaultu. Jak zatím probíhá turné?

Tommy Giles Rogers (zpěv, klávesy): „Díky. No, na turné jsme už nějakou dobu. Začali jsme v Turecku… Kde jsme to ještě byli? Rumunsko…"

Paul Waggoner (kytara, zpěv): „Turecko, Rumunsko, pár koncertů v Německu, Vídeň. Jsme na cestě asi osm dní."

V Evropě budete ještě nějakou dobu a čekají vás velké festivaly. Brutal Assault, Summer Breeze, ArcTanGent… Baví vás hrát v Evropě? Je to něčím jiné než koncerty v USA, na které jste zvyklí o něco víc?

Tommy: „Jo, určitě. Hraní tady nás fakt baví. Já osobně miluju tu historii a jen tak se procházet a prozkoumávat všechna ta krásná města. Publikum je tady pro nás sice o něco menší než ve Státech, ale… nevím, energie na tomto turné je opravdu skvělá. Každý večer je to super pocit. Už je to taky nějaká doba, co jsme hráli na festivalech, a to je vždycky trochu zvláštní, protože je tam spousta lidí, kteří vůbec nevědí, co děláte. Tak na vás jen divně koukají."

Paul: (smích) „Evropa je skvělá. V USA takové festivaly nemáme…"

Opravdu ne?

Tommy: „Moc ne."

Paul: „Ne takovéhle metalové. Festivalová scéna v Evropě je pro nás úplně jiná zkušenost, která nás ale hodně baví. Je to zábava, je to jiné, je to výzva a děláme to rádi."

Tommy: „Po všech těch letech nás to pořád drží ve střehu."

A i po všech těch letech pořád objevujete nová místa…

Tommy: „Jo, rozhodně."

Na festivalu Brutal Assault jste poprvé a dokonce tu hrajete hned dvakrát. Myslím, že dnes večer zahrajete celé album „Colours" a zítra budete mít svůj klasický set, je to tak?

Tommy: „Jo, prostě náš běžný program."

Měli jste už čas se projít po areálu a prohlédnout si to tady?

Tommy: „Já se tady procházím už celý den."

Není to zrovna typický festivalový areál někde na letišti…

Tommy: „Jo, je to skvělé, je to super. Dneska jsem si to tady fakt užil."

Paul: „Jo, ještě jsme nikdy nehráli uvnitř pevnosti. Tohle je pro nás nová zkušenost. Bylo fajn se tu procházet a všechno si prohlédnout."

Čí to vlastně byl nápad, nebo jak se stalo, že na letošním festivalu hrajete dvakrát?

Tommy: „Byl to nápad promotérů. Naši agenti přišli s myšlenkou, že bychom mohli odehrát jeden set s celou deskou, a hodně promotérů chtělo, abychom hráli „Colours". Konkrétně Brutal Assault chtěl, abychom hráli dva večery. Tak jsme si řekli, proč ne? Když už jsme tu." (úsměv)

Požádali vás přímo o to, abyste zahráli „Colours"?

Tommy: „Jo."

Protože to album má letos osmnácté výročí.

Tommy: „Jo, máme milion dalších desek, jasně. Ale na tomhle albu asi něco je…"

Paul: „Lidi ho pořád chtějí slyšet."

Tommy: „Myslím, že to pro nás byl takový zlomový moment. Pro spoustu našich fanoušků taky. Myslím, že právě díky této desce nás hodně lidí objevilo, takže k ní mají možná trochu osobní vztah."

Hodně lidí to album považuje za jedno z nejlepších v tomto žánru. Vidíte to stejně?

Tommy: „Ehm. Jo, možná… Nevím."

Paul: (smích) „Myslím, že tehdy to prostě bylo správné album ve správný čas. Asi má nějaké… jak říkal Tommy, v progresivní metalové scéně je hodně ceněné. Ale je těžké…"

Tommy: „…Je těžké analyzovat vlastní hudbu."

Paul: „Ale určitě jsme na něj hrdí a jsme rádi, že jsme ho udělali. Máme pocit, že jsme se od té doby posunuli dál. Ale rozhodně to pro nás byl zlomový moment."

Zdá se, že zestárlo dobře. Je to 18 let a lidé ho pořád chtějí slyšet.

Tommy: „Jo, je to šílené. Máme velké štěstí."

Paul: „Jsme za to moc vděční."

Teď mě prosím opravte, jestli se pletu, ale po tomto evropském turné vás čeká americké turné, kde budete hrát celé desky „Alaska" a „Coma Ecliptic"…

Tommy: „Ne, to už jsme odehráli."

Aha. Tak tedy, baví vás víc hrát celé jedno album, nebo spíše průřez diskografií?

Tommy: „Mám rád oboje, ale set s celou deskou už jsme dělali tolikrát, že se vlastně docela těším na normální koncert. Po tomhle turné pojedeme další turné po USA, kde budeme hrát písničky z různých desek. V září nám vychází nová deska „The Blue Nowhere", takže budeme hrát i nějaké nové věci. Takže se vlastně těším, že to zase trochu promícháme. Ale jo, turné, kde hrajeme kompletní desku můžou být hodně zábavná, i když jsou dost náročná. Třeba když jsme hráli „Coma Ecliptic" a „Alaska" během jednoho večera, byla to fakt makačka. To jsme určitě cítili i fyzicky."

Paul: „Stárneme, jsme na to už moc staří." (smích)

Tommy: „Jo, ale jak jsme říkali u „Colours", myslím, že některé desky jsou pro lidi opravdu hodně důležité a u některých skladeb je to každý večer v sále cítit."

To je dobře. Aspoň to drží při životě vás i fanoušky…

Tommy: „Jo, přesně."

Jak jste říkali, chystáte nové album…

Paul: „Jo, vychází 12. září."

Už máte venku dva singly a nevím, jestli jsem to z internetu pochytil správně, ale říká se, že to bude trochu víc funky, možná i popovější. Podle těch dvou skladeb, by to tak mohlo být. Můžete trochu přiblížit, jak album vznikalo?

Paul: „Je tam od všeho trochu…"

Tommy: „Jo. Myslím, že první chyba, kterou lidé dělají, je, že se snaží posoudit celé album podle jednoho nebo dvou singlů, což moc nefunguje. U téhle desky to platí obzvlášť. Každá skladba vás zavede trochu jinam a každá existuje ve svém vlastním světě, což se mi na té desce moc líbí. My vždycky říkáme, že je to divoká jízda, ale tahle deska taková opravdu je…" (smích)

Paul: „Je to docela vtipné. Po prvním singlu lidi říkali: ‚Aha, je to víc popové.‘ A když jsme vydali druhý singl, tak najednou prohlašovali: ‚Hmm, tak možná ne.‘" (smích)

Tommy: „Možná tam bude víc country." (smích)

Paul: „Ale jo, myslím, že každá skladba je jiná."

Tam vlastně nemůže být žádná šablona ani nic podobného…

Paul: „Přesně tak. Myslím, že žádná jednotlivá skladba z té desky vám sama o sobě neřekne, jak bude znít celé album. Opravdu si to musíte poslechnout celé…"

Tommy: „…A není toho málo."

Paul: „Je to dobrodružství a zážitek, jako většina alb Between The Buried And Me. A myslím, že se to lidem bude líbit."

Jen druhý singl „Absent Thereafter" má přes deset minut. Jak dlouhé to album vlastně bude? (úsměv)

Tommy: „Sedmdesát… něco."

Paul: „Je docela dlouhé."

Tommy: „Je docela dlouhé. Ale pro nás je to normální. Myslím, že „Alaska" byla naše poslední deska pod hodinu?"

Paul: „Možná, jo. Obvykle míříme někam kolem hodiny. Chceme lidem za jejich peníze dát pořádnou porci hudby."

To je dobře. Máte prostor dělat si věci po svém a nevadí, když je na albu jen pár skladeb klidně deset nebo patnáct minut dlouhých, že?

Paul: „Přesně tak."

Tohle bude nejdelší pauza mezi vašimi studiovými deskami. Budou to čtyři roky, což vlastně není tak dlouho, ale bude to první album bez Dustieho na kytaře (Waring odešel z kapely v roce 2023, pozn. red.). Bylo to vůbec jedním z důvodů, proč je ta pauza trochu delší, nebo bylo psaní „The Blue Nowhere" nějak jiné?

Tommy: „No, turné s „Colours II" bylo úplně jiné než běžný cyklus pro nové album, hlavně kvůli covidu. Všechno se trochu posunulo, víš co. Řekl bych, že ten cyklus byl delší než normálně. Prostě jsme si dali na čas, než jsme začali znovu psát. Nemyslím si, že by to s tím mělo cokoli společného. Pro nás jde hlavně o to, kdy se cítíme připraveni, a hodně jsme hráli na turné. Pak jsme konečně zpomalili, ale chtěli jsme si dát čas."

Paul: „Mně to teda nepřišlo zas tak dlouhé…"

Tommy: „Ne, ani mně ne."

Paul: „Myslím, že to bylo kvůli covidu. Víš, „Colours II" jsme nahrávali během covidu a pak jsme museli uskutečnit turné, které jsme plánovali ještě před covidem…"

Tommy: „Všechno se posunulo."

Paul: „Všechno se posunulo. Vlastně nás to posunulo asi o rok zpátky."

Nakonec to není žádná zásadní mezera…

Paul: „Byla to divná doba, ale nikdy jsme nepřestali. Pracovali jsme dál, dali jsme si s deskou na čas, a teď si myslím, že jsme zpátky v tempu."

Takže jste psali během covidu?

Tommy: „Jo, „Colours II" jsme napsali a nahráli během covidu."

Paul: „Přesně tak. Museli jsme něco dělat, protože jsme nemohli jet na turné (smích). Ale fakt to na mě nepůsobí, že by to bylo tak dlouho."

Pro spoustu lidí se tehdy všechno zastavilo. Přestali se tolik zajímat o hudbu, protože nikdo nevěděl, co bude dál. Trávili čas s rodinou, pracovali na jiných věcech. Na druhou stranu někteří psali, protože nikdo nemohl na turné. Takže pro každého to byla jiná zkušenost…

Paul: „Jo, každý je jiný."

Tommy: „Jo, podle toho, co funguje pro tvůj život a životní styl. My jsme dělali tak trochu všechno. Byly chvíle, kdy jsme psát nechtěli, jen jsme se chtěli soustředit na rodinu a život. Ale jo, udělali jsme toho dost a od té doby jedeme pořád dál."

A když děláte svou hudbu, která je samozřejmě směsicí všeho možného, dá se nějak odhadnout, jestli je skladba příliš popová, příliš tvrdá, nebo cokoli jiného?

Tommy: „No, my o tom fakt moc nepřemýšlíme. Pro nás jde hlavně o to, jestli je skladba dobrá, jestli nám sedí. Jsou momenty, kdy sedíme nad písničkou, je skoro hotová, ale něco tomu chybí. Musíme něco upravit tady a tam, trošku doladit tohle a tamto. Myslím, že jsme všichni na stejné vlně, pokud jde o konečný cíl, a všichni jsme dost vybíraví, co se finálního produktu týče. Jsme hodně posedlí naším pracovním postupem a vším ostatním kolem. Ve finále nám jde jen o to napsat tu nejlepší možnou skladbu a nejlepší album, co dokážeme, a jako kapela si myslím, že odvádíme solidní práci."

Určitě. A žánry nakonec ani nejsou důležité, že? To jsou jen označení pro lidi, aby to mohli někam zařadit…

Tommy: „Pro nás je to prostě hudba."

Na závěr se chci zeptat, určitě jste si všimli, že Ozzy Osbourne měl v červenci svůj poslední rozlučkový koncert s mnoha zajímavými hosty. Byl to epický večer na oslavu jeho hudby a tvorby Black Sabbath. Bohužel nedávno zemřel. Dá se říct, že Ozzy Osbourne měl nějaký vliv i na vás, když jste začínali?

Tommy: „Jo, stoprocentně. Samozřejmě."

Paul: „Prakticky vynalezl heavy metal. Takže každá metalová kapela, ať už si to uvědomuje, nebo ne, byla ovlivněná Ozzym a Black Sabbath. Oni vytvořili zvuk, který se pak během let samozřejmě vyvíjel, ale je v DNA každého metalového hudebníka, který kdy hrál nebo bude hrát. Proto je zpráva o jeho smrti tak smutná, protože každý ví, jak důležitý on a jeho práce byla."

Jo, bylo zvláštní vidět, jak to celé otřáslo hudební scénou. Od Lady Gagy, po Metallicu a všechny ostatní…

Tommy: „Jo, prostě všechno. Neexistovaly žádné hranice."

Dobře. Takže máte připravené americké turné a chystá se nové album v září. Jaké jsou plány pro Between The Buried And Me na příští rok? Asi budete zase hodně na turné…

Tommy: „Jo, hodně hraní. Snažíme se naplánovat další evropské turné. Uděláme pořádné headliner turné. Uvidíme, co se podaří. Doufejme, že se dostaneme i do dalších částí světa. Uvidíme, jak to dopadne."

Zase v Evropě na klubové koncerty v zimě nebo na jaře?

Tommy: „Snad."

Paul: „Určitě, to je plán."

Skvěle. Moc děkuju za možnost s vámi mluvit. Bylo mi potěšením a těším se na oba vaše koncerty tady. Doufám, že si je užijete, a uvidíme se příště.

Tommy: „Děkujeme."

Paul: „Díky."

Po rozhovoru na festivalu Brutal Assault kapela vydala desku „The Blue Nowhere" i její deluxe edici v instrumentální verzi. Vyšel živý záznam skladby „God Terror" z koncertu v Denveru v roce 2025 a letos kapela zahájila klubové Evropské turné, při kterém se právě dnes, 18. března 2026, představí v pražském klubu Rock Café s kapelou Monosphere.

Úvodní fotografie pochází z oficiálního Facebookového profilu kapely Between the Buried and Me.

ENGLISH

During the first visit of the American band Between the Buried and Me at the Brutal Assault festival, I had the opportunity to talk to both founding members of the band. Tommy Giles Rogers and Paul Waggoner told me how it came about that they played two concerts at the festival's premiere. We discussed the significance of the album "Colours", which celebrated its eighteenth anniversary last year, and we talked about special sets where they play a specific album in its entirety. But we also talked about the new album "The Blue Nowhere". They also briefly commented on the impact of the Covid pandemic on the band and the importance of Ozzy Osbourne.

Hudební knihovna: First of all, thank you very much for taking the time to talk to me. Welcome to the Czech Republic, welcome to Brutal Assault. How is the tour going so far?

Tommy Giles Rogers (vocals, keyboards): "Thank you. Well, we've been on a tour for a little while. We started in Turkey...Where have we been? Romania..."

Paul Waggoner (guitar, vocals): "Turkey, Romania, a couple of German shows, Vienna. We've been here for about eight days."

You'll be in Europe for a while, and you have some big festivals coming up. You have Brutal Assault, Summer Breeze, ArcTanGent... Do you like playing in Europe? Is it any different from the US shows that you are used to a little bit more?

Tommy: "I mean, yeah. We really enjoy it over here. I personally love just the history and walking around, seeing all the beautiful cities. I mean, the crowd is a little bit smaller for us over here than it is in the States, but… I don't know, the energy's been really good this tour. It felt really good every night. It's been a while since we've done the festival thing, which is always a bit awkward because you have a lot of people that don't know what you're doing. Kinda staring at you weird."

Paul: (laughter) "Europe is great. We don't have these kinds of festivals in the States..."

You don’t?

Tommy: "Not really."

Paul: "Not like these metal ones. The festival circuit in Europe is a different experience for us, which we really enjoy. It's fun, it's different, it's a challenge, and we love doing it."

Tommy: "It keeps us on our toes after all these years."

Yeah, and after all these years, you still have new places to discover...

Tommy: "Yeah, definitely."

It's your first time here at Brutal Assault, and you are even playing twice. I think tonight you are performing "Colours" and tomorrow you are doing your regular set.

Tommy: "Just our main stuff, yeah."

Have you had a chance to walk around and see this venue?

Tommy: "I've been walking around all day."

It's not your usual festival grounds at an airport...

Tommy: "Yeah, it's great, it's cool. I had a really good time today."

Paul: "Yeah, we've never played inside a fortress. This is a new experience for us. It's been fun to walk around and see everything."

So, whose idea was it, or how did it happen that you are playing twice at this year's festival?

Tommy: "It was the promoters. Our agents had the idea of possibly doing a record set, and a lot of promoters wanted us to do "Colours". Brutal Assault in particular wanted us to do two nights. So, we were like, yeah, might as well. We'll already be here." (smile)

Did they specifically ask you to play "Colours"?

Tommy: "Yeah."

Because it's the eighteenth anniversary of that album.

Tommy: "Yeah, there are a million other records, yeah. There is something about that record, I guess..."

Paul: "People seem to still want to hear that album."

Tommy: "I think it was kind of a turning point for us. For a lot of our fans. It's where, I think, a lot of people discovered us, so maybe they kinda hold that record close to their chest."

Many people consider that record one of the best in the genre. Do you feel the same way?

Tommy: "Oh. Yeah, I mean... I don't know."

Paul: (laughter) "I mean, I think at the time, it was just the right record at the right time. You know, I guess, maybe it has some kind of... As Tommy said, it's held in high regard in the heavy prog metal scene. Yeah, it's hard to, I mean..."

Tommy: "…It's hard to analyze your own music."

Paul: "But we're certainly proud of it, and we're glad we did it. We feel like we've evolved since then. But yeah, it was certainly a turning point for us."

Apparently, it aged well. It's been 18 years, and people still want to hear it.

Tommy: "Yeah, it's crazy. We're very lucky."

Paul: "Very thankful."

Now, please correct me if I'm wrong, but after this European tour, you have a US tour lined up, where you would play "Alaska" or "Coma Ecliptic" in full...

Tommy: "No, we've already done that."

Ah, I see. So, do you like to play a single album in full, or do you like to mix and match?

Tommy: "I like both but we're getting to the point where we've done it so much. I'm kinda looking forward to doing a normal set. After this tour, we're doing a US tour again where we're doing songs from a bunch of different records. We have a new record called "The Blue Nowhere" coming out in September, so we're playing some new songs. So, I'm kinda looking forward to mixing it up a little bit. But yeah, full album tours can be really fun, can be very challenging. Like the one where we did "Coma Ecliptic" and "Alaska" in the same night, it was a lot of work. We've definitely felt that one physically."

Paul: "Getting old, we're getting too old for this." (laughter)

Tommy: "Yeah, I mean...I don't know. Like what we were saying with "Colours", I think with certain records, people are really passionate about some songs, and you kinda feel it in the room every night."

Yeah, that's good. I mean, it keeps you alive and the people as well...

Tommy: "Yeah, exactly."

As you said, you have a new album coming up...

Paul: "Yeah, September 12th."

You already have two singles out, and I'm not sure if I caught it correctly from the internet, but the word is that it's gonna be a little bit more funky, more pop-y even. According to the two songs I heard, it might be the case. Can you tell me a little bit about how the album came to be?

Paul: "It's just a little bit of everything..."

Tommy: "Yeah, I think people's first mistake is that they are trying to judge an entire record by one single, or so, which doesn't work. I think this album in particular. Each song really takes you kinda to a different place, and each one kinda lives in its own world, which I really enjoy about that album. Yeah, we always say it's a wild ride, but this one really is..." (laughter)

Paul: "Yeah, it's funny. With the first single, people are saying ‚Oh, it's more pop-y‘, and when we put the second single out, they are like ‚Oh, maybe not‘."(laughter)

Tommy: "Maybe there is more country." (laughter)

Paul: "But yeah, I think every song is different."

Yeah, there is no template or anything like that...

Paul: "Right. There is no... I don't think any song on the record by itself will give you any indication of how the whole record's gonna be. You really have to listen to the whole thing..."

Tommy: "...Which is a lot."

Paul: "It's a journey and an experience like most Between The Buried And Me albums are, and I think people will dig it."

I mean, "Absent Thereafter" alone is over 10 minutes. How long is the album going to be? (smile)

Tommy: "Seventy...something."

Paul: "It's pretty long."

Tommy: "It's pretty long. I mean, it's normal for us. I think "Alaska" was the last record under an hour, probably?"

Paul: "Maybe, yeah. We usually aim for an hour or so. We like to give people their money's worth."

I mean, it's good. You have space to do your thing, and it doesn't matter if the whole album is just one song. Ten, fifteen minutes, who cares, right?

Paul: "Exactly, yeah."

This is going to be the longest gap between your studio albums. It'll be four years, which is really not that long but it'll be the first album without Dustie on guitar (N.B.: Waring, left the group in 2023). Was it at all the reason the gap is a little bit longer, or was the writing process for "The Blue Nowhere" a little different?

Tommy: "Well, the touring for "Colours II" was way different from the normal album cycle just because of covid. Everything just kinda got pushed back, you know. I would say that the cycle was longer than normal. We just kinda took our time before we started writing again. I don't think it had anything to do with any of that, by any means. For us, it's all about when we feel ready, and we did so much touring for a while, and then we finally started to slow down but we wanted to take our time."

Paul: "To me, it really didn't seem like that long..."

Tommy: "It didn't, no."

Paul: "I think it was because of covid. You know, we recorded "Colours II" during covid and then we had to kinda do a tour that we were planning on doing before covid..."

Tommy: "Everything got pushed back."

Paul: "Everything got pushed back. It really kinda put us back like a year."

I mean, it's not a crazy long gap...

Paul: "It's been a weird time, but we never stopped. We kept working, and we took our time with the record, and now, I think now we're kinda right on schedule."

So, you were writing during covid?

Tommy: "We wrote "Colours II", we recorded it during covid."

Paul: "Yeah, "Colours II" was written and recorded during covid. We had to do something since we couldn't tour (laughter). But it really doesn't seem that long."

Because for a lot of people, everything stopped. They stopped caring about the music because nobody knew what's gonna happen, right? Spend time with family, work on other things. A lot of people, on the other hand, were writing because, again, nobody could tour. So, a different approach for everybody...

Paul: "Yeah, everybody is different."

Tommy: "Yeah, whatever works for your life and your lifestyle. I think we did a little bit of all of that. I think there were moments where we didn't want to write, we just wanted to focus on our family and lives. But yeah, we got a lot done, and we've been going ever since."

And when you do make your music, which is obviously a mixture and combination of everything. Is there any way you can measure if it's too pop-y, too heavy, too whatever?

Tommy: "I mean, we don't really think in terms of that. I think for us, it's just about whether the song is good or if it feels right with us. There are definitely times where you know, we're sitting on a song, it's close to being finished, and there are moments where it doesn't feel right. We need to do something here and here, we need to tweak this and that. I think we are all very much on the same page as far as the end goal, and we're all very, very picky about, you know, the end product. We're very obsessive about our workflow and everything. At the end of the day, it's just all about writing the best song and the best album that we possibly can, and as a group, I think we are doing a pretty good job."

You definitely do. And genres don't matter in the end, right? Those are just labels for people to call it somehow...

Tommy: "I mean, for us it's just music."

I want to ask, I'm sure you noticed that Ozzy Osbourne had his last farewell concert back in July with all these guests. It was this epic evening to celebrate his music and Black Sabbath. Sadly, he passed away recently. Is it fair to say that Ozzy Osbourne had some influence on you when you were starting out?

Tommy: "Oh, a hundred percent. Of course."

Paul: "He pretty much invented heavy metal. So, any metal band, whether they know it or not, was influenced by Ozzy and by Black Sabbath. You know, they created the sound that obviously evolved over the years but they are in the DNA of every metal musician who has ever or will ever play. So, that's why, you know, the news of his passing is such a heartbreaking thing because everybody knows how important he was and his work was."

Yeah, it was kinda weird to see how it shook the whole music scene. From Lady Gaga to Metallica to everyone...

Tommy: "Yeah, just everything. It didn't have any boundaries."

Alright. So, you have your US tour lined up, and you have a new album coming out in September. What are the plans for Between The Buried And Me for the next year? You're probably going to tour a lot...

Tommy: "Yeah, lots of touring. We're trying to figure out a European tour at some point. We're gonna do a proper headliner tour. We're figuring that out. Hopefully, there are some other areas of the world for us to hit. We'll see what happens."

Back in Europe for club shows in the winter or spring?

Tommy: "Hopefully."

Paul: "Absolutely, that's the plan."

Alright, great. Thank you very much for the opportunity to talk to you. It was a pleasure, and I'm looking forward to both your shows here. Hope you'll enjoy them, and I'll see you next time.

Tommy: "Thank you."

Paul: "Thanks, man."

After the interview at the Brutal Assault festival, the band released the album "The Blue Nowhere" and its deluxe edition in an instrumental version. A live recording of the song "God Terror" from a concert in Denver in 2025 was released, and this year the band started a European club tour, during which they will perform at the Prague club Rock Café with the band Monosphere today, March 18, 2026.

The title picture was taken from the official Facebook profile of Between the Buried and Me.