Velikonoční šibačka s Fit for a King

Půl roku po mém „prstovém inchidentu" jsem se na velikonoční pondělí znovu vybral do Roxy, kde stejně jako naposledy jsem se nejvíce těšil na předkapelu. A stejně jako naposledy jsem i nyní přišel pozdě. Mohl jsem akorát doufat, aby ty podobnosti zůstaly a k žádnému dalšímu inchidentu už nedošlo.

Aaach, já si tak nadával. Chci jít na 156/Silence a přijdu o 6 minut později. A navíc plno… Koho asi tak napadne, že když je státní svátek a lidi nejsou v práci nebo ve škole, tak přijdou včas na koncert. Takže jsem zůstal viset u baru a poslouchat absolutní brutál od skupiny. Navíc najedený jsem radši ani neskákal do moshpitu. Riziko bylo příliš velké (stejně jako moshpit). Kompenzace ale taky. Ačkoliv v poslední době si moc koncerty neužívám (a metal obecně), toto se fakt povedlo. Sice zamrzí, že některé absolutní bangery jako např. Blood Loss nezazněly, ale to vlastně ani moc nevadí.

Kreativita Acres byla taky překvapivá. Nebudu lhát, znám od nich asi tak jednu píseň, ale je zajímavé, že jednou jejich píseň zní víc popově, podruhé jako drum and base ve formě metalu, potřetí klasický metalcore. Sice neznámá, ale zároveň kreativní, různorodá neznámá.

Když zpěvák Matty Mullens oznámil, že jsou zde Memphis May Fire poprvé, nevěřil jsem. Doslova bych dal ruku do ohně, že jsem je viděl alespoň tak 3x. A když si uvědomím proč, tak vlastně vím. Čím se odlišují Memphis May Fire od průměrného (myslím průměr typologicky, ne kvalitou) metalcoru? Vlastně vůbec ničím. Hudba, která i naživo dává vibes kombinace Make Them Suffer, Currents nebo třeba The Plot In You (a dalších skupin). A pak nakonec dává i smysl, že ta hudba zní „genericky" i naživo. Nebudu lhát, zívnul jsem si párkrát.

Proto nakonec byli extrémně fajn Fit for a King. To, co Memphis May Fire chybělo – nápaditost – u FFAK naopak přebývalo. A pro mě – člověka, který si dává od metalu čím dál větší pauzu s ohledem na totální přesycenost metalem, to bylo jako pohlazení na duši. Co musím dál ocenit je grafika vizuálního doprovodu – každá píseň byla uvedena jejím nápisem na LED obrazovkách a každá píseň měla unikátní video odrážející její atmosféru. Tak například Between Us měl tančící pár, No Tomorrow zase vyprahlou krajinu.

Jestli něco cením, tak je to tenhle typ kreativity, kdy skupiny si čím dál víc uvědomují, že v dnešní době to už dávno není jen o hudbě a do popředí se dostává propojení několika druhů umění. To přesně ukazují skupiny jako je FFAK. A to je přesně to, co tyto skupiny může posouvat.