První den Krásných ztrát patřil prověřeným, nikoli provařeným kapelám

Čím se festival Krásný ztráty Live, jehož 9. ročník se ve Všeticích na Benešovsku uskutečnil o víkendu 8. a 9. srpna, liší od jiných festivalů? Těch věcí je více, takže to vezměme popořadě. 

Opravdu krásným, útulným a členitým prostorem. Rozlehlý statek nabízí tři různě zaměřené scény, nepočítáme-li klubovou Všetickou jízdu, pak především před hlavní je dost prostoru pro všechny. Tancechtivé, dekaře i židličkáře a ze všech míst je skvěle vidět i slyšet. Kdo si chce od muziky odpočinout, může vyrazit k rybníku, kde jsou k zapůjčení lodičky, nebo do kryté stodoly. K dispozici je hotelový bazén, stánky s pestrým občerstvením za přijatelné ceny v klidové zóně nebo klasická kuchyně v hotelové restauraci.   

Dramaturgie hlavně (ale nejen) pro střední generaci 

Dramaturgie dvou hlavních scén se s velkým vkusem zaměřuje především na střední generaci 40 plus. Takže většinou míří na prověřené jistoty kvalitního rocku, blues či popu, ale důležité je, že se interpreti prakticky neopakují. Nepočítáme-li projekty pana domácího (Michala Prokopa), pak z letošních vystupujících se vrátili pouze Precedens. Prověřené, nikoli provařené (tuctový mainstream rozhodně nečekejte), takže si myslím, že řada kapel je pro návštěvníky příležitostí objevovat. Navíc každoročně dovezou organizátoři i několik interpretů vyloženě pro mladé. Loni například November 2nd, letos Karol Komenda Group nebo I Love You Honey Bunny. A i když nehrají vyloženě pro svoji cílovku, nebývá pod pódiem prázdno.   

Vzhledem k věkovému složení návštěvníků panuje na festivalu vstřícnost a ohleduplnost. Nejde vám ve stanovém městečku rozložit stan, hned někdo přiskočí. Ztratil jste peněženku, můžete si být jistý, že její nález tradičně vtipná a pohotová moderátorská dvojice Petr Prokop a Ondřej Bauer brzy vyhlásí. Jasně, že tito lidé už zrovna nepogují, ale dokáží (alespoň ti mladší z nich) pod pódiem vytvořit dobrý kotel. Navíc mají mnohé naposlouchané a disponují vkusem, takže ocení každé sólo, souhru, melodický nápad či kvalitní text. Rozhodně není náhoda, že po svém vystoupení s projektem Mr. Everest psal Janek Ledecký pořadatelům, zda dělají na publikum konkurs. A v neposlední řadě umí pít, takže o válející se opice rozhodně zakopávat nebudete.   

Ale už pojďme k pátečnímu programu. Jako úplně první zahrála na Komorní scéně mladá poprocková kapela Časovač. Energické, melodické písně s českými texty přilákaly první návštěvníky. Mezitím Všetickou jízdu, malý, sevřený klub nad jízdárnou, otevřela PAF. Mladá písničkářka, která do připravených beatů hrála na klávesy a zpívala. Dobrá alternativa, které nechyběla atmosféra.   

Za skutečný otvírák festivalu lze označit čtveřici Please The Trees, která v 17 hodin vystoupila na Hlavní scéně. Vzhledem k brzkému začátku přilákala pod pódium dost fanoušků. Energický set mírně alternativního, tvrdšího rocku jasně ukázal, že Krásný ztráty nejsou jen pro starší návštěvníky. Frontman Václav Havelka příliš s publikem nekomunikoval, fanoušky přivítal až snad po čtvrté písni, ale o to intenzivněji hudbu prožíval. Jejich nakažlivá energie byla vystavěna na skvělých instrumentálních výkonech a nasazení všech členů.   

Charlie Slavík prokázal, proč patří mezi nejuznávanější hráče na foukací harmoniku nejen v Čechách. Se skvěle šlapající kapelou v old school setu (včetně retro mikrofonů) vsadil na klasické blues a rock´and´roll. Originální spojení violoncella a akordeonu nabídlo Jirka Čevela Duo. Folkové či klezmer skladby a šansony dostaly díky violoncellu daleko intimnější rozměr.   

Ale to už se schylovalo k prvnímu vrcholu festivalu, koncertu kapely J.A.R. O to dráždivějšímu, že se jednalo o první vystoupení po rozchodu s Otou Klempířem a nikdo netušil, kdo či zda vůbec někdo ho v roli zpěváka nahradí. S úvodní písní Jezus Kristus Neexistus? bylo vše jasné, Otu vystřídal Michal Skořepa (ex Stroy, Pan Lynx). Celý v černém, včetně klobouku, se hodně snažil, pobíhal po pódiu, působil energicky a dobře se doplňoval s Michaelem Viktoříkem. Ještě nejsou úplně sehraní, Skořepa si musel pomáhat texty na pultíku, občas vypadl z role, ale až se všichni sehrají a sladí, bude určitě platnou posilou. Navíc ze známých důvodů chyběl Dan Bárta, takže o to častěji se mikrofonu ujímal Roman Holý. Ale jinak se jednalo o strhující, výborně šlapající funkovou show plnou těch největších hitů kapely, které doslova elektrizovaly davy fanoušků pod pódiem. A také je spontánně roztančily. 

Na chvíli zpět na Všetickou jízdu, kde hrála kapela Edith. Syrový rock s prvky punku a alternativy. Skvělý nářez, ale v tom malém klubu se silnou atmosférou je divočinou každá muziíka, v níž jsou kytary a bicí. Michal Prokop s Framusem Five opět začal trojicí legendárních písní Kolej Yestrday, Blues o spolykaných slovech a Bitva o Karlův most, pak chronologicky prolétl další svoji diskografii, ale oproti loňskému roku zařadil daleko více písniček z nového (a výborného) alba Ostraka. Včetně nesmírně silné titulní skladby. Dokonale sehranou a vyváženou kapelu nechtěli fanoušci pustit, několikrát musela přidávat, ale to už byl na Komorní scéně připraven Vašek Koubek.   

Svérázný skladatel, textař, zpěvák a harmonikář dorazil na vozíku (důsledek úrazu), ale na pódiu nebyl sám. Doprovázel ho kytarista Jan Ponocný, saxofonista Jaroslav Jeřábek a bubeník, jehož jméno jsem, bohužel, přeslechl. Pestré aranže dodaly Koubkovým šansonům o lásce i hospodách další rozměr. Dryáčnické i křehké písně provázel tento samorost vtipnými historkami ze života, rodiny, studií („ve škole jsem propadal tak rychle, že jsem tam nestačil ani najít kamarády") nebo svého vesnického klubu v Chotěmicích.   

Vyklidnění po náročném dnu přinesl poctivý bigbeat Vítkova kvarteta. I po čtyřech desetiletích existence baví melodickou hudbou, ač se zpěvák Jiří Růžek neustále podceňoval a divil, jak je mohl Michal Prokop do takové společnosti skvělých muzikantů pozvat. Ale prý je to už po půlnoci jedno. Návštěvníci zůstali v hojném počtu a Pražskýho demóna si zazpívali snad všichni. Na úplný závěr si organizátoři připravili něco na dobré spaní – hororové vystoupení kapely Pan Lynx. Na pódium se vrátil Michal Skořepa a společně s kolegy hrál písně z debutu Kdo se bojí, musí do lesa. Špinavé, temné, tvrdé, syrové, dekadentní. Bohužel, když koncertní i vizuální show vrcholila, musela být zastavena, neboť jela záchranka ke zraněnému návštěvníkovi. Naštěstí vše dobře dopadlo a druhá hodina lákala k návratu do nadstandardně vybaveného kempu. Zítra nás čekala bezmála dvacítka kapel.

Foto: Petr Kahoun