Anděl s ďáblem v těle

Nevzpomínám si, kdy české prodejní hitparádě dominovala dvě francouzská alba. Možná nikdy, teď však ano. První místo ovládá Daft Punk, druhé zpěvačka Zaz (Isabelle Geffroy). Zatímco první skupina osloví především vyznavače elektronické taneční hudby, druhá písničkářka má mnohem širší záběr. Díky pestrosti, kvalitě a nakažlivosti své novinky Recto Verso dokáže zaujmout snad všechny generace. Alespoň v mém okolí desku poslouchají děti, rodiče i prarodiče.



Děti potěší svojí hravostí, lehkostí a bezprostředností, rodiče nápaditými a propracovanými aranžemi a prarodiče náladou výrazných šansonů, které připomínají umění Edith Piaf, Mireille Mathieu či, chceme-li zůstat doma, Hany Hegerové. Jen v modernější, popovější verzi.

Nakažlivý optimismus a radost ze života

Všechny potom bez rozdílu věku a stylových priorit musí Zaz uchvátit svým mile nakřáplým sexy hlasem, evokující například Szidi Tobias, temperamentním projevem a uchu lahodící francouzštinou. Nejcennější však je zpěvaččin nakažlivý optimismus, radost ze života, pozitivní energie. Zaz je prostě sluníčko, které hlavně za současného počasí nutně potřebujeme.

Uvolněnou náladu navodí hned úvodní rozverný song On Ira. Temperamentní, roztančená skladba s naléhavým, přitom však lehkým a vzdušným zpěvem. Klasické nástroje doplňuje jemná elektronika, která však pouze dotváří atmosféru. Na akustické kytaře a klavíru je vystavěna melodická lahůdka Comme ci, Comme ça, rockověji vyznívá nesmírně pozitivní a nenucená píseň Gamine, kde opět dostává v rytmické části prostor elektronika.



Jemnější T'attends Quoi představuje návrat ke kytaře, která je citlivě propojena se smyčcovými nástroji. Prvním vrcholem alba je citlivý a velice působivý šanson La Lessive, ten si vystačí jen s uhrančivě krásným zpěvem a jemnou kytarou. Další vrchol, J'ai Tant Escamote, hned následuje. Posmutnělý, prožitý, vygradovaný a na harmonice vystavěný šanson v duchu Edith Piaf. Skladba, jež si projde velkým vývojem.



Zklidnění, i když poměrně energické, přináší Deterre a Toujours nabízí další vrcholnou pecku, radostnou, pozitivní, optimistickou, v níž se nápaditě proplétají kytary, housle a akordeon. Do jazzu směřuje jemnější, alternativnější a intimnější Si Je Perds. Další písní, na kterou posluchač hned tak nezapomene, je Si. Silná balada s minimalistickým doprovodem klavíru, která postupně rozkvétá. Zaz ji utáhne pouze svým hlasem, který stoupá výš a výš až někam do nebes.

Osudovost, hravost i bezprostřednost

I v dalších skladbách se střídají jemnější balady s temperamentními písněmi, nechybí energický a veselý jazzový šanson (Oublie Loulou), v němž Zaz se svým zastřeným hlasem rozpustile čaruje, melodická lahůdka Nous Debout nebo procítěné tango (La Lune), střídající osudové vyznění s hravostí a bezprostředností. Divadelní představení se vším všudy.

Za zmínku stojí i tři bonusy v de luxe edici. Hlavně Le retour du soleil a Laissez-moi vznikly z radosti a pro radost. Při těchto neuvěřitelně chytlavých písních se musí posluchač nutně usmívat. I kdyby nechtěl, kouzlo zpěvaččina hlasu totiž funguje spolehlivě. Dokáže člověka přenést do staré Francie, jak ji známe z Allenova půvabného filmu Půlnoc v Paříži, odkud se nikomu určitě nechce.



Zaz mistrně mísí pop, rock, folk i šanson, ze všech stylů si bere přesně to, co do té které své písničky potřebuje. Popovou melodičnost a chytlavost, rockovou energii a temperament, folkovou jemnost a přehlednost či šansonovou pestrost a naléhavost.

Z těchto ingrediencí, k nimž ještě přidává silné prožitky a emoce, pak skládá své pouliční i šantánové popěvky stejně jakou nesmírně intimní a emocionálně bohaté balady. Ve všech je absolutně přesvědčivá, jistá, bezprostřední a přirozená.