Alkehol křtil Do bezvědomí a byla to jízda králů

Joe Stramr, 12. 01. 2013

Jako vždy legrační Lukáš Pavlásek, svlečené fanynky, rozdováděný Tonda Rauer a nadšené publikum oslavující každou píseň popíjením zlatavého moku. Takový byl (podle očekávání) křest nového alba Do bezvědomí pubrockové jednotky Alkehol v pražském klubu Vagon.

O albu Do bezvědomí

„Doufám, že to máte někdo naposlouchaný a nebudete koukat, co se to děje!", obával se nejdříve trochu zpěvák a kytarista Ota Hereš. Jenže narvaný Vagon už evidentně čtrnáctou řadovku nastahoval, takže se při zahraných novinkách To bude rána, Jízda králů, Štamgasti a (koneckonců i) Svatej grál spokojeně vlnil a chvílemi dokonce i sborově zpíval.

Lukáš Pavlásek v akci

Ještě větší nadšení u obecenstva vzbudila účast komika Lukáše Pavláska, kmotra desky. „Alkehol znám už od sedmé třídy, video s textem ´Když už mě to doma nebaví, a to je skoro každej den´ se mi tenkrát moc líbilo", přiznal a cédéčko stylově polil pivem. Kapele, která je podle něj „díky dvěma stům písní na jedno téma světovým unikátem", pak popřál „dalších padesát let a desek."

Úplné třeštění však spouštěly jednotlivé prověřené hitovky z dějin souboru. Zahájily ho čtyři kousky tolik si podobné, že by mohly být zahrány jako jeden set, Hospodo nalejvej, O chlastu, Vypít se a S chlastem se nesmíš srát. A následovaly další: roztančený Pivečko mý, upřímný Pijeme s láskou, publikem zpívané Už se to vaří a peče, bubeníkem Melmusem provedené Skérujem se.

Sličné fanynky v akci

Hotové peklo ovšem nastalo v závěrečné části, kdy skupina spustila nářez V pátek k večeru, diskotékovou odrhovačku Nonstop, kultovní Buráky s Travičkou zelenou, (doslova) hymny Na zdraví a Na Slamníku. Když se na podporu cajdáku Pivo dělá hezká těla na popud Toníčka, který se ostatně staral svým ksichtěním a poskakováním o většinu zábavy, celá kapela svlékla do půlky těla, fanoušci a hlavně fanynky v kotli neváhali a napodobili ji. Herešova radost v tu chvíli nebrala konce.

Zpěvák a kytarista Ota Hereš o desce Do bezvědomí i jejím křtu:

Hudební knihovna: Jak je těžké po dvaceti letech vydat čtrnáctou řadovku na stejné téma?

Ota Hereš: Překvapivě to není moc složité. Nevím, jestli po těch dvaceti letech, co existujeme, máme nějaký mustr na tvorbu písniček, ale prostě z nás pořád padají. Každého jeden a půl roku, což je taková naše frekvence vydávání nových desek, si řekneme - kluci, měly by se udělat nějaký nový písničky, a udělá se to. Není to žádný problém.

HK: Je Do bezvědomí přeci jen něčím jiná?

OH: Tentokráte jsme zavítali do jiného nahrávacího studia a oslovili jsme i nového zvukaře. Album s námi natočil Američan Derek Saxenmeyer, jelikož se nám líbila jeho práce pro kapely, které máme rádi. A nejen my si myslíme, že po zvukové stránce to dopadlo velmi dobře.

HK: Jako nové téma se objevila skladba Víc než dokážu vám říct o narození potomka, to je teď vaše nějaké nové téma?

OH: Tři čtvrtiny souboru má rodiny a děti, takže to nějakým způsobem muselo přijít, že taková věc vznikne. Udělal ji Kuna a občas prostě dochází i na tato témata ze života, že kromě popíjení v hospodách a hraní se nám občas také rodí děti.

HK: Čím je dnešní křest zajímavý?

OH: Každý koncert je zvláštní v tom, že je originální, jen záleží na tom, v jaké náladě se nacházíme - většinou v dobré. Vlastní křest obstarává kamarád Lukáš Pavlásek, zahrajeme písničky z nového alba a startujeme zároveň šňůru na jeho podporu. I když další koncerty budou až od března.

HK: A v červenci se po pauze vrátíte na festival Benátská noc…

OH: Na loňském jubilejním ročníku jsme se bohužel nedohodli s pořadatelem kvůli umístění naší kapely. Pro letošek ale doufám, že všechno špatné už je zažehnané a že zahrajeme na velký scéně pro lidi, kteří se na nás přijdou podívat.

GALERIE