Akce pouze pro mileniály nebo oáza na poli hudebních festivalů? Přinášíme mighty report z jihočeského festivalu Mighty Sounds.

text: Kristýna Kvapilová, foto: Ondřej Mann

Na samém konci června členové naší redakce navštívili jihočeský festival Mighty Sounds. O tom, že by tento ročník mohl být velmi kvalitním, se šuškalo široko daleko a s klidem na duši můžeme říci, že se zvěsti vyplnily.

Je to poprvé po nějaké době, co se někdo z naší redakce rozhodl prozkoumat atmosféru kultovního jihočeského festivalu, takže jsme moc nevěděli, do čeho se upisujeme. Line-up ale nabízel velmi slušný hudební zážitek, a tak jsme z Prahy vyjížděli plní očekávání.

Den 1. - První dojmy, první headliner a první ztracená příležitost s merchem

Náš plán na první den byl relativně prostý: vyzvednout akreditace, projít si areál, zjistit, co všechno v něm najdeme a také první headliner Irie Révoltés. Hned při příjezdu jsme byli velmi mile překvapeni, jak vše funguje. Člověk nikde nemusel vystávat dlouhé fronty, areál byl útulný a bylo myšleno opravdu na všechno. Namísto typických festivalových TOIek organizátor nabídnul klasické splachovací záchody s dostatečným množstvím vody po celý víkend. Festival myslel i na předpověď počasí, kdy po areálu bylo rozseto několik malých brouzdališť pro ochlazení ve vedrech. Dále si naši pozornost vyžádala Black Coffee Acoustic stage hned u vstupu, která byla maličká, ale plná života, tančících a zpívajících lidí. Nechyběly ani areály festivalových partnerů, kreativně pojaté, s různými aktivitami a chill-out zónami, které přidávaly festivalu na pestrosti a živosti. Pro aktivity byla vyhrazená zóna přímo samotným festivalem, kdy si nejen rodiče s dětmi mohli zahrát spikeball, fotbálek nebo nohejbal uprostřed všeho dění. V neposlední řadě si zmínku rozhodně zaslouží i široký výběr jídla, od klasických burgerů přes hranolky až po asijskou kuchyni. První velké plus si tedy rozhodně získal areál festivalu.

Na první pohled nás trknul do oka stánek s merchem. Na jedné polovině oficiální merch kapel, na druhé ten festivalový. Na tom bylo vidět, že si na něm autoři dali záležet a zaujalo nás tam hned několik kousků. Po chvíli rozhodování jsme dospěli k závěru, že si volbu ještě necháme rozležet do dalšího dne. To se nám stalo ale osudným, jelikož tričko, které jsme si vybrali, se ten den vyprodalo. To ale lehce předbíháme.

Po splnění prvních povinností jsme se mohli vydat na koncert headlinera Irie Revoltes. Ještě pár minut před začátkem koncertu bylo u pódia sotva pár desítek lidí, ale jen co se rozezněly první tóny, prostor před hlavní stagí se zaplnil a atmosféra by se dala krájet. Hned u první písničky se hýbalo celé publikum a v tomto rytmu pokračoval celý koncert. Energie kapely nedovolila nikomu jen tak postávat a tančila i obsluha při čepování piva. V moment, kdy se z mikrofonu ozvala písnička „Rebelles" se hýbal už úplně celý festival a tak headliner prvního večera nasadil laťku velmi vysoko.

Den 2. - Jídlo s výhledem na moshpit a koncert, co nás dostal

V sobotu jsme se na festival vydali až ve večerních hodinách a první na programu byla večeře. Zavítali jsme tedy do jednoho ze dvou zdejších food courtu. Co ještě můžeme kromě velkého výběru vyzdvihnout, byla spousta místa, kde si k jídlu v klidu sednout a tak si člověk snědl večeři, ke které mu dělali kulisu veselí návštěvníci, kteří zrovna moshpitovali v již zmíněných ochlazovacích bazénkách a kvalitní hudba znějící z Mighty stage.

Hlavní lákadlo sobotního programu pro nás byla britská kapela z Manchestru The Hara, která začínala svou show chvíli před půlnocí. Kapela ještě 5 minut před začátkem zkoušela a mohli jsme si opět všimnout, že zdejší fanoušci raději tráví čas jinými aktivitami, než hlídáním si nejlepších míst a tak většina dorazila přesně na čas. Jak jsme již avizovali v našich top picks, jakmile se objeví frontman Josh Taylor na pódiu, začíná velmi pulzující show. A přesně toho jsme se dočkali i na táborském letišti. Kapela nakažlivá svou energií rozproudila celý stan a nechyběla ani účast členů kapely v moshpitu nebo šplhání zpěváka po konstrukci stage.

Po koncertu The Hara jsme se přesunuli na dozvuky druhého headlinera programu, Millencolin. Když jsme se porozhlédli po davu, ve kterém jsme snižovali věkový průměr, bylo jasné, že fanoušci této švédské punk rockové skupiny jsou s výkonem spokojeni a že se jedná o kvalitně strávený čas, čímž jsme zakončili druhý den festivalu.

Den 3. - Horko a punk až do konce

Třetí den byl v rámci našich plánu ten nejnabitější, čekali nás hned 4 kapely. Program pro nás, narozdíl od předešlých dní, začal výrazně dříve a to ve dvě hodiny, kdy se na pódium Jameson stage drala další britská kapela, tentokrát z Blackpoolu, Boston Manor. Jestli se organizátoři snažili omladit cílovku, tímto jménem v line-upu se jim jistě zadařilo. Show měla všechno, co jsme očekávali, povedený setlist a dobrá nálada, alespoň tedy v předních řadách. Na zážitku bohužel lehce ubíralo obrovské vedro, které bylo i na jejich poslední show v Praze a tak doufáme, že na té příští už to bude v příjemnějších podmínkách.

Od výstřední americké partičky Zebrahead jsme pochopitelně měli velká očekávání. Samotní fanoušci o této kapele tvrdí, že to je nejvíc podceňovaná punková kapela v dějinách. Není to ani 2 týdny, co jsme je viděli na festivalu Rock for People, kde předvedli neskutečně zábavnou show. Sluší se však dodat, že měli značnou výhodu početnějšího a energičtějšího publika. Proto nás zajímalo, jak se vypořádají s publikem festivalu Mighty Sounds. A odpověď? Velmi obstojně. Z ostatních menších koncertů jsme měli pocit, že roztancovat dav tady není vůbec jednoduché, jak jsme mohli vidět na předchozích Boston Manor. Američani však disponují písničkami, které dokážou jednoduše rozhýbat i posluchače, kteří jejich hudbu neznají. Mimo to si přivezli na pódium i vlastní bar, který obsluhovali vokalisti kapely. Dva šťastlivce pak po jedné z písniček pozvali na podium, aby si s nimi dali pivo a společně si zazpívali originální picí píseň „Drink, Drink Mighty Sounds and then go smoke some weed." V průběhu koncertu jsme mohli vidět i na tento festival rekordní počet „crowdsurfařů," k čemuž kapela napříč písničkami motivovala. Pro někoho možná otravné, za nás to k těmto koncertům patří.

Předposledním bodem programu byl australský melodický punk rock od Trophy Eyes. V publiku a na atmosféře bylo znát, že se festival pomalu, ale jistě chýlí ke konci, proto byl tento koncert už jedním z klidnějších. To však neznamená, že bychom se nudili a že by nebyla možnost zapojit se do nějakého moshpitu. Na show se přišli podívat i členové kapely Boston Manor a z jejich výrazu šlo usoudit, že se jim vystoupení zamlouvá a my s nimi souhlasíme. Mínusem, se kterým se však potýkali všichni vystupující na Monster stage, byl zvuk, který bez špuntů do uší představoval velký problém pro zdravý sluch.

Ačkoliv se blížil nedělní večer a část návštěvníků už z festivalu odjela, ti, kteří zůstali, rozhodně nelitovali. Wizo totiž i před řidším publikem předvedli, proč jsou legendou německého punku. Zazněly jak nové věci, tak i staré klasiky, které si věrné publikum s chutí zakřičelo s nimi. Žádné pozlátko, jen syrová energie a silné poselství. Důstojná tečka za letošním ročníkem.

Mighty víkend, který předčil očekávání

Body připisujeme určitě velmi přehledné aplikaci, která také stojí za zmínku. Obsahovala nejen harmonogram a možnost jeho personalizace, ale také mapu areálu a odpovědi na všechny možné dotazy. S čím nemáme osobní zkušenost, ale zaujalo nás, bylo stanové městečko s několika různými kategoriemi, například Camp Village Deluxe nebo Parking Camp s vysokou kapacitou. Jednoduché bylo i každý den festival opustit, hned za branami festivalu jsme mohli najít taxipoint se zástupem vozidel.

Jak bychom tedy vyhodnotili náš celkový dojem z festivalu? Určitě převažují plusy nad mínusy. Pokud bychom přece jen měli zmínit pár slabších momentů, pak by to bylo množství návštěvníků pod vlivem, kteří usínali na zemi okolo stagí. Člověk měl občas co dělat, aby o někoho nezakopl. V pozdějších hodinách pak fanoušky i kapely obtěžovali chrousti, kteří se zjevně rozhodli být součástí festivalového programu a po setmění vyrovnat počet návštěvníků. Za to však samozřejmě pořadatelé nemohou. Celkový dojem je tak velmi pozitivní.

Vše, co bylo již zmíněno z festivalu, udělalo pohodový víkend, který rozhodně předčil naše očekávání v mnoha ohledech a už teď se těšíme na další ročník, kdy festival oslaví své kulaté jubileum dvou dekád.