Mighty Sounds se s létem rozloučili velmi stylově

Organizátoři Mighty Sounds si svou letní alternativní verzi festivalu nechali až na první zářijový víkend. Tradiční místo konání v Táboře na letišti Čápův dvůr vystřídal malebný areál Beach Parku v Mlékojedech a tradiční pestrou mezinárodní přehlídku punku a přidružených žánrů vystřídala pečlivě vybraná sestava tuzemských kapel. Ovšem s jednou velmi zajímavou výjimkou. Vzhledem k okolnostem a aktuálnímu pobytu v Evropě se na festivalu mohli představit přední představitelé celtic punku, australští The Rumjacks.

Letní plážová párty za přítomnosti punku, country i ska


Do pískem zasypaného areálu jsem dorazil krátce po šesté hodině odpolední, kdy už bohužel měla za sebou svůj koncert první kapela programu, pražští punk rockoví Burning Steps. První pivo tak proběhlo u rockové čtveřice Supertesla, kteří příchozí návštěvníky vítali příjemným letním pop-punkem zpívaným v češtině. Ústřední témata o promarněném mládí a klukovinách jistě spoustu přítomných oslovila a hudební tvorba pražsko-brněnské Supertesly se do prostředí Beach Parku zkrátka skvěle hodila.

Jedna z nejlepších a nejzajímavějších kapel na celém festivalu se představila hned jako třetí v pořadí od půl osmé večer. Šlo o mělnickou pětici Hippie Chippies, kteří představili vynikající kombinaci country a bluegrassu. Zpěvák se kromě skvělého melancholického vokálu staral i o hru na kytaru a nedílnou součástí country - foukací harmoniku. Se zpěvem pomáhali prakticky všichni členové, nejvíce ale druhý kytarista, stylově oblečený do lacláčů. Celou show poháněla dvojice perkusistů na cajon, ozvučná dřívka a různé shakery, kteří působili i jako backup vokalisti. Skvěle sehraná pětice vytvořila vynikající atmosféru plnou vtipu a pohodové country muziky. Tahle parta má čerstvě venku LP „Easy Breezy”, z kterého bych rád vypíchnul skladby „Bloody Sunday”, „Let’s Dance” nebo „Right Next to You”. Hippie Chippies předvedli opravdu zábavnou show a pokud na ně někde narazíte, rozhodně doporučuji.

Poslední kapelou na hlavním venkovním pódiu byla pražská ska-reggae parta Fast Food Orchestra. Početný ansámbl se už mohl těšit z úplně zaplněného areálu, než bylo nutné venkovní produkci ukončit z důvodu blížící se desáté hodiny. Celý koncert si pro sebe přirozeně „ukradli” oba zpěváci Filip a Adam, kteří kromě vokálních povinností stíhali i své dechové nástroje, konkrétně pozoun a trubku. Koncert Fast Food Orchestra je plný příjemných a skočných ska melodií, kde pochopitelně dechové nástroje hrají prim. Oba frontmani s oblibou začleňovali diváky do děje a ti jim jejich energii rádi vraceli. Ačkoliv bylo občas vzhledem k tempu složité porozumět textům, fanoušci „fast foodů” si svoje oblíbené písničky zazpívali a našli si to své. Pobavila i závěrečná taneční vsuvka. Fast Food Orchestra je po právu už zavedenou a populární kapelou a na akce Mighty Sounds rozhodně patří.


Vnitřní afterparty se neobešla bez technických potíží


Přesun do vnitřních prostorů k pódiu vedle rozsáhlého baru proběhl velmi svižně a program plynule pokračoval s pražskou psychobilly trojicí The Rocket Dogz. Trio stylově oděné do slušivých smokingů opanovalo vnitřní prostory s vynikající kombinací rockabilly a punk rocku a už jen sledovat muzikanty při práci byl skvělý zážitek. Zpěvák Woody snad promine, když uvedu, že největší hvězdou koncertu byl baskytarista Andy, který se svým kontrabasem předváděl psí kusy. S cigaretou v ústech jako dobovým doplňkem hrál neuvěřitelně a krátce se představil i jako skvělý zpěvák. Radost pohledět byla i na bubeníka Podeho, který se za svou bicí soupravou oháněl s neuvěřitelnou dynamikou a lehkostí. The Rocket Dogz nabídli skvělou porci punkového rockabilly a rozhodně na mě udělali dojem. Andyho Basa mě zní v uších ještě teď.

Na skvělou párty v podání The Rocket Dogz měli hned navázat celtic punkoví Pirates of the Pubs z Českých Budějovic. Bohužel se to nevydařilo dle představ a vytvořená atmosféra se velmi rychle vytrácela. Důvodem byla velmi dlouhá příprava pódia a následné zvučení nástrojů, kvůli kterému kapela začala svůj koncert v době, kdy měla podle časového harmonogramu už pomalu končit. Pánové a dáma kombinují česky a anglicky zpívanou tvorbu, přičemž musím podotknout, že angličtina jim sluší víc. Vokálně se angažují zpěvák a hráč na mandolínu, kytarista i houslistka a tak jsou jejich skladby poměrně rozmanité. Na Beach Party to však nebylo úplně ono. Navzdory zdlouhavé přípravě se zvuk nepovedl dobře vyladit a při pozdní hodině už jejich snaha nepadla na úrodnou půdu. Závěrečné vystoupení prvního dne bylo tak spíše zklamáním a po několika skladbách už jsem musel areál opustit.


Pestré menu z kuchyně Mighty Sounds neopomíjí žádné žánry


Druhý den Mighty Sounds on the Beach nabídl hudební program už od dvou hodin odpoledne. Jelikož jsem nevyužíval festivalového stanového městečka, do areálu jsem dorazil až v průběhu druhé kapely a koncert prvních Mad Rabbits proběhl beze mě. Druhý den jsem tedy odstartoval až reggae partou All Mad Here, jejíž základ tvoří muzikanti, kteří se do roku 2018 věnovali především kapele The Chancers. Jedná se o pohodové houpavé reggae s lehkou příměsí ska bez nějakých agresivních přechodů a překvapení. Na úvod skvělé.

Následující koncert byl pro všechny pravověrné pankáče. Pražská parta The Fialky patří mezi tuzemské ikonické a čistokrevné punkové party, které vyznávají ten klasický „špinavý” garážový punk. Přiznám se, že tohle úplně není můj šálek kávy a ačkoliv si The Fialky vysloužili pozornost i potlesk, já jsem se v publiku zdržel jen krátce.

Jinak tomu bylo u United Flavour Sound System. Tahle pražská kapela, resp. tento projekt, hraje skladby kapely United Flavour bez kapely United Flavour. Jedinými zástupci skupiny jsou baskytarista Djei Gogo a zpěvačka Sista Carmen. Letos už jsem s tímto projektem měl tu čest a hádám, že tato forma je propagací kapely v této zvláštní restriktivní sezóně, ale moc tomu nerozumím. Koncert začal příchodem DJe Djei Gogoa, který byl oslovován výhradně jako „producer” (Gogo je baskytaristou, skladatelem a producentem United Flavour, pozn. red.), zpěvačky Sis Elo a další kolegyní, jejíž jméno se mi nepodařilo dohledat, ale která figuruje i na tradičních koncertech United Flavour. Iniciativu v úvodu ale měla výhradně Sis Elo, která do klasické sestavy United Flavour nepatří a která v úvodní asi patnácti minutové pasáži propagovala spíše sebe a svůj singl „Dívej”, než cokoliv jiného. Po příchodu zpěvačky Sisty Carmen byla Sis Elo odsunuta” na post backup vokalistky.

Od příchodu Sisty Carmen už mělo představení to, co od názvu United Flavour očekáváte. Dynamickou a energickou fúzi reggae, world music, latino music a hip hopu. V čele s charismatickou a temperamentní zpěvačkou celá show nabrala rychlý spád s hity „Candella”, „Revolution”, „Here to Stay” nebo hip hopovou peckou s kulometnou kadencí „No Voy A Cambiar”. Tuhle klasickou tvář kapely „kazilo” spojení s DJem Djei Gogoem. Jejich show občas připomínala koncert Skrillexe a díky nesmyslným efektům občas i béčkového DJe na diskotéce v Horní Polní. Koncept United Flavour Sound System je i o začleňování diváků, kteří ale byli poměrně vlažní a symbióza tak výrazně drhla. Ať je to jak chce, sluší se říct, že Sista Carmen je skvělá zpěvačka a frontwomanka, United Flavour je prvotřídní kapela a jejich aktuální deska „Here to Stay” je perfektní (recenze zde). Moc rád bych všakviděl i klasický koncert „normálníchUnited Flavour.

Program pokračoval pražskou kapelou 2v1 a po předchozím vystoupení se pódium značně proměnilo a také zaplnilo. Sedmičlenná parta ovládla areál Beach Parku zajímavým ska-punkem, který už se tak často nevidí. Zpěvák Krleš velmi trefně podotknul, že hrají žánr, který byl populární před dvaceti lety. Tedy v době, kdy se skupina 2v1 začala dávat dohromady. Skupina jako prvotní inspirace uvádí sice jiné sebranky, ale znáte-li kapely jako Less Than Jake nebo Reel Big Fish, máte představu o repertoáru této party. Výrazná dechová sekce střídala kytarové pasáže, tempa skladeb kolísala jako seismograf a sborové vokály dotvářely tu tradiční a populární ska-punkovou mozaiku z raných let tohoto milénia. Velice zajímavá záležitost.


Hestia, ochraňovatelka rodinného krbu a domova, byla na dovolené v Austrálii


Poslední kapelou druhého dne i celého festivalu na hlavní venkovní stagi byla ta největší hvězda a hlavní důvod pro mnoho návštěvníků. Australská celtic-punková ikona The Rumjacks byla jedinou zahraniční položkou v programu a přijela představit nejen své nové album „Hestia”, ale i nového zpěváka, kterým se stal Mike Rivkees původem z Bostonu. Bylo vidět, že na The Rumjacks se těší opravdu všichni a tato skutečnost byla ještě podtrhnuta faktem, že kapela se v areálu zdržovala v průběhu celého festivalu a byli tak vlastně současně i návštěvníci, což bylo velmi sympatické. Už před plánovanou devátou hodinou začal celý areál křepčit za tónů prvotřídního folk punku.

Otevřelo se hned novou skladbou „Through These Iron Sights” na kterou plynule navazovala „Plenty” z druhé desky „Sober & Godless”. Další skladba z nového, v pořadí pátého alba „Hestia” přišla překvapivě pozdě. Byla jí píseň „Bullhead”, kterou brzy doplnila zpěvná pecka „Light in My Shadow”. Zbytek nových věcí si kapela nechala na závěr i proto, že za svou kariéru nasbírali už mnoho populárních hitů, které prostě zaznít museli. Ať už to jsou pohodové „My Time Again” a „The Black Matilda” z fantastické jedenáct let staré debutové desky „Gangs of New Holland” nebo „A Fistful O' Roses” z třetí desky „Sleepin' Rough”. Z čtvrté desky „Saints Preserve Us” se do „the best ofThe Rumjacks vešla pouze titulní skladba v úvodu koncertu. Došlo dokonce na pecku „Kirkintilloch” z EP „Sound as a Pound” z roku 2009, která vznikla ještě před vydáním regulérní debutové desky. Kapela tak představila opravdu fantastický průřez celou svou kariérou.


The Rumjacks pokračují na plný plyn a ani kocovina je nezastaví


Pakliže pánové chtěli představit nového frontmana a ukázat, že všechno umí, tak se tento záměr povedl skvěle. Mike Rivkees všechny starší skladby a jejich krkolomné texty odzpíval naprosto suverénně, omotal si publikum kolem prstu a všechny přesvědčil, že je velmi schopný zpěvák a frontman. A k tomu všemu si výborně rozumí i s flétnou, která k The Rumjacks a celtic punku obecně neodmyslitelně patří. Během skvělé show baskytarista Johnny McKelvey i přiznal, že předchozí večer s kapelou trošku popíjeli. Zpěvák Mike Rivkees vzápětí dodal, že má z předchozího večera stále kocovinu. Je pravda, že přes den v areálu nevypadal kdovíjak svěže, nicméně koncert zvládl jako naprostý profík, za což mu také patří velký obdiv. Všichni víme, že s kocovinou je jakákoliv aktivita výzvou. Bylo vidět, že celá skupina si koncert užívá všemi doušky a stejně jako my jsou nadšení a vděční za možnost vystupovat. Všichni byli aktivní, usměvaví a pařili jako o život. Koneckonců, toto je a bude zásadní faktor každého koncertu v letošním roce.

Samotný závěr už patřil těm největším hitům. K těm se z nové desky směle přidává melodická pecka „Hestia” i zpěvná „Sainted Millions”. Nesměly chybět další hity „The Pot & Kettle” a dnes už legendární „An Irish Pub Song”, který je vlajkovou lodí a nejikoničtější písní The Rumjacks. Jako přídavek pětice dodala další ochutnávky z aktuální desky, kterými byli spíše baladické skladby „Rhythm of Her Name” a „Goodnight & Make Mends”. Aby se však nekončilo nijak pochmurně, koncert byl ukončen tradiční folkovou písní a snad tou největší halekačkou „I'll Tell Me Ma”. The Rumjacks jasně ukázali, že je odchod (resp. vyhazov) původního zpěváka Frankieho McLaughlina nijak nepřibrzdil ani nevyvedl z míry. S Mikem Rivkeesem udělali skvělou punkovou desku a naživo dokáží tu energii svých písní prodat se zárukou skvělé zábavy a vynikající párty. Klobouk dolů.


Žánrový kolotoč pokračoval až do rána


Po téhle divočině opět následoval nucený přesun do vnitřních prostor, kde se na pódiu připravovala country parta Frankie & The Deadbeats z Prahy. Ti teprve týden před koncertem vydali svůj debut „The Shining” a náladově jsme se přesunuli z roztančeného Irska na rozpálený americký jih. Pánové svoje autentické a zádumčivé country doplnili odpovídající garderobou, což jen vyzdvihlo utvořenou parádní atmosféru. Ačkoliv je tvorba Frankie & The Deadbeats spíše poslechovou muzikou, v útrobách Beach Parkového baru se jim dostalo velké podpory a velmi vřelého přijetí. Stačilo přivřít oči a s touto klidnou muzikou jste se ihned ocitli ve westernovém městečku na divokém západě. Patrně nejpoctivější pochvalu pánové neslyšeli, ale pochází od jednoho z členů týmu The Rumjacks, původem právě ze Spojených Států. Ten poznamenal, že se díky Frankie & The Deadbeats cítí jako v Tennessee. Autentičtější feedback by muzikanti hledali těžko.

Hudební program a celý festival uzavírala punk rocková parta Rabies z Bystřice nad Pernštejnem. Naštěstí se neopakovalo nepříjemné zdržení při přípravě pódia nebo zvukové zkoušce a vše probíhalo jako po másle. Punk rock je na akcích Mighty Sounds jednou z nejhlavnějších žánrových kategorií a tak byli Rabies velmi odpovídající poslední kapelou. A tedy i poslední možností si pod pódiem zaskotačit. Pro tyto aktivity je tvorba Rabies jak dělaná, jelikož se jedná o velmi svižný a agresivní punk rock v tom nejklasičtějším stylu. Ostré kytary a melodický zpěv jsou synonymy tohoto žánru a tato čtveřice se postarala o výtečný závěr celého Mighty Sounds on the Beach. Jak se na punk rock patří, došlo i na několik coverů, například hitu „She’s Kerosene” od ska-punkových The Interrupters. Výtečný závěr celého víkendu. Večírek poté pokračoval s DJem.

Festival Mighty Sounds on the Beach měl parametry a do jisté míry i line-up, který se dá přirovnat k jeho začátkům před patnácti lety. Přesto, nebo možná právě proto byl první zářijový víkend neskutečně pohodový, příjemný a plný nefalšované radosti. Už jsem to zmiňoval v průběhu povídání o The Rumjacks, ale to nadšení z živých koncertů bylo vidět prakticky na každém kroku. Mighty Sounds zorganizovali skvělé dva večírky, kapely se odměnily výbornými koncerty a návštěvníci vše s vděkem ocenili. Tady není co řešit, organizátoři si připsali další povedenou akci.

Autor fotografií: Vojta Florian

GALERIE

Související obsah:

» Mighty Sounds 2018 - Den první   (David Malý, 20. 07. 2018)
» Mighty Sounds 2018 - Den druhý   (David Malý, 22. 07. 2018)
» Mighty Sounds 2018 - Den třetí   (David Malý, 31. 07. 2018)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Stálice české hudební scény, Aleš Brichta s kapelou Aleš Brichta Project a Dan Horyna s kapelou Merlin, odehrají společný koncert
24.09.

Stálice české hudební scény, Aleš Brichta s kapelou Aleš Brichta Project a Dan Horyna s kapelou Merlin, odehrají společný koncert

Kulturní centrum Labuť Říčany 15. října otevře své pomyslné brány pro všechny fanoušky, kteří si rozhodně...


Zpěvačka Lara Morr přestavuje svoji Múzu
24.09.

Zpěvačka Lara Morr přestavuje svoji Múzu

Múza je název debutového alba osobité zpěvačky Lary Morr (Veroniky Morávkové). Křest proběhne 5. října...


Vladimír Mišík dnes vydává Noční obraz
24.09.

Vladimír Mišík dnes vydává Noční obraz

Dnes, tedy 24. září 2021, vychází u nezávislého českého hudebního vydavatelství Animal Music nové...


Pumpa, legendární hard rocková kapela, oslaví čtyřicet let na české hudební scéně
24.09.

Pumpa, legendární hard rocková kapela, oslaví čtyřicet let na české hudební scéně

V pražském Lucerna Music Bar se 5. října uskuteční netrpělivě očekávaný koncert, který má naplánovaný začátek...


Mezi ploty se letos trochu uskromní, na kvalitě však neutrpí
23.09.

Mezi ploty se letos trochu uskromní, na kvalitě však neutrpí

Park Psychiatrické nemocnice Bohnice patřil festivalu Mezi ploty tradičně poslední květnový víkend. Letos se však...


» zobrazit více...


RECENZE
PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru