Vibrators nepotřebovali otroky, číra v Lucerně křepčila ostošest

Hned na začátek musím přiznat, že tahle reportáž prostě nebude férová. Zaprvé proto, že na Vibrators mám celkem slabost (byla to dokonce první zahraniční punková kapela, kterou jsem kdy viděl naživo, začátkem devadesátek v Radosti). A zadruhé a především kvůli exotické krásce v bílém svetýrku s kočičíma očima, havraními vlasy a vosím pasem. Svůdně se vlnila už během přestávkového programu, který obstarali raní Ramones, a co teprve, když rozpohybovala své dokonale vytvarované tělo za prvních tónů vypuštěných do prostoru LMB Vibrátory.

• Připomeňte si nejznámější skladby the Vibrators ZDE.

Punkrock je sice hudba jednoduchá, k pořádné pařbě však jako dělaná. Nikoliv náhodou jsem měl v pondělní (20. 1. 2014) Lucerně pocit, že takových odbrzděných krasavic je tady aspoň dvě stě. Publikum se nejprve dobře naladilo při úvodním setu od Plexis. Ti jsou tuzemskou punkovou jistotou a jejich hudba je navíc stejně jako v případě Vibrators přímočará, zábavná a melodická zároveň.

Plexis v akci

Přitom bylo celkem jedno, jestli Sid Hošek a spol. vytáhli některou ze starých, osvědčených vypalovaček typu Punk a pláč, Půlnoční rebel a Ona neví o co jde, nebo sáhli k novějším skladbám jako Slepý náboje nebo Mezi cvoky. A když zahráli kultovní předělávky Svět jsou bary a Sid Vicious byl nevinnej vzpomínající na nedávno zesnulého Bakču z Éček, omotali si ježaté publikum kolem svých prstů úplně. Prostě Mejdan v ulicích.

Ani hlavní hvězdy, britští the Vibrators, se nemusely moc namáhat a sál se rozpohyboval v rytmu úderného rock´n´rollu. Však si to basák Pete, starající se o většinu vizuální zábavy, taky pěkně pochvaloval a rozplýval se nad tím, jak jsou pražští fanoušci úžasní. Stačilo trochu přitvrdit a kotel se zmítal v divokém pogu. Ti nejodvážnější, mezi nimiž zjevem i neustálou snahou zazpívat si s Petem u mikrofonu vynikal hřmotný a nazrzlý punkáč, si občas dokonce i zaplachtili.

Xindl X nakonec nedorazil

Bavili se zkrátka všichni, včetně povedeného dvojníka Xindla X, který si spokojeně podupával do rytmu a pobroukával si řadu textů. Na tom ostatně není nic těžkého, vždyť naprostá většina písniček Vibrators se nese v základním tříakordovém vzorci. A slova refrénů Baby Baby, I Need A Slave, Disco in Mosco, Troops of Tomorrow, Wrecked On You nebo Yeah Yeah Yeah jsou, kulantně napsáno, skvěle zapamatovatelná.

Závěrečného pozitivního hodnocení se tentokráte skutečně vzdávám, byl bych nekriticky nadšený. Nerozhodilo mě ani severojižní smradlavé proudění z všudypřítomných jointů, ani občas nečitelný zvuk (London Girls jsem rozeznal až v polovině, a to už je co říct) a dokonce ani to, že zmiňovaná sexbomba s sebou měla frajera. Což se ostatně dalo čekat, takže jsem odešel sice bez ní, ale s parádním hukotem v hlavě a s bolavými koleny, známkou poctivě odkřepčeného koncertu. Inu, Pure Mania…