Už kvůli téhle desce se návrat vyplatil

Míchání folklóru s jinými styly je v dnešním hudebním světě naprosto běžnou záležitostí a i u nás se těmto fúzím v různé míře věnuje řada kapel, Čechomorem počínaje přes Ciment, Docuku, Tomáše Kočka až k Hradišťanu. Málokdo to ale umí tak nápaditě a zajímavě jako kyjovská kapela Narajama, která nyní vydává své čtvrté řadové album Convergere.  

Narajama si to nijak neulehčuje

Skupina si to na něm nijak neulehčuje. Obvykle podobně zaměřené kapely propojí lidovou hudbu pouze s jedním stylem. Většinou rockem, folkem nebo ty odvážnější s elektronikou či dokonce punkem. Ale to šestičlenné formaci Narajama nestačí, ta si poletuje mezi různými styly a bere si z nich pouze to, co do vyznění konkrétní písničky potřebuje.  

Jednou jazz či různé odrůdy rocku, jindy folk, elektroniku, arabskou melodiku nebo africkou rytmikou, nechybí ani australské didgeridoo. Prostě hudba celého světa pod jednou střechou. Přesto celá, bezmála hodinová nahrávka vykazuje značnou soudržnost. Důvodů je několik, především kombinace výtečného cimbálu s klasickými rockovými nástroji a vůbec pečlivé a propracované aranže. Dále silné nálady jednotlivých skladeb, výborně poskládané zpěvy nebo pozvolná práce s dynamikou. Muzikanti nikam nespěchají, písně nechávají postupně a nenásilně rozkvétat.  



Atmosféru navodí již úvodní skladba Welcome to this plane, která od jazzového začátku míří k moravskému folklóru a následně je obohacována dalšími vlivy world music. Setkává se v ní zvuk kytar, bicích a cimbálu, což působí velice sugestivně, až uhrančivě. Tomu napomáhá i kombinace odlišných vokálů Bohdany Menšíkové a Milana Bílovského či češtiny s angličtinou.      

Spojení tradičního s moderním

K lidové hudbě (nejen textem) směřuje Růža su já růža. Hudebníci si ji užívají, delší instrumentální pasáže umožňují náležitě si vychutnat vazby jednotlivých nástrojů a nad tím vším poletuje čistý Bohdanin zpěv. Zlom přináší Ej lásko, lásko, z melancholie míří kapela do syrovějšího rocku, i když i zde se funkčně prostřídá řada dalších stylů.  

Přes instrumentálku Chřiby se dostaneme k jednomu z vrcholů alba, pulzující skladbě Světlo. Skvěle šlapající rytmika přináší rytmy snad z celého světa. Otevřeně působí píseň Má milá Marijánko, v níž se folklór propojuje s beat-boxem. Tradiční s moderním zde dokonale funguje. Stejně pestře vyznívá zbytek desky, kde se poetické, jemnější skladby střídají s temperamentnějšími či alternativnějšími. Všechny jsou však stejně sugestivní a naléhavé.  

Texty - prostá, ale silná sdělení

Polovina textů je lidových a jejich prosté, ale silné poselství je prostřednictvím moderní hudby nápaditě rozvíjeno. Stručně, ale výstižně zachycují zásadní životní momenty jako láska, věrnost, mateřství nebo svoboda. Nové texty Bohdany Menšíkové, Lovce a Igora Judase se zabývají aktuálnějšími problémy, ale jsou stejně sdělné. „Tam, kde my žili, čas plynul pomalu a my se pohybovali  jak listy v příjemném vánku. Tam, kde žijeme nyní, čas jakoby pádil a my se pohybujeme jako seno v poryvech větru." 

A výborný dojem z hudby, textů, aranží, instrumentálních i pěveckých výkonů ještě umocňuje velice nápaditý booklet v podobě knížečky se všemi texty, jejich překlady a hravými obrázky. Narajama se na hudební scénu vrátila po deseti letech. Už kvůli téhle pestré a spontánní desce se návrat vyplatil.