Totáči úspěšně zkrotili Ocelové ptáky

Totální nasazení, to už dávno není zběsilá partička chrlící jednu za druhou řadovky přetékající nadějnými rychlokvaškami poletujícími někde mezi Clash a Iron Maiden. V posledních letech se Slaňáci zklidnili, na tvorbě svých desek si dávají mnohem více záležet a protože z umění stvořit vlezlou melodii neztratili vůbec nic, výsledky jsou jak se patří pestré a propracované. Důkazem budiž jejich nejnovější přírůstek k doposud osmihlavé oficiální diskografii Oceloví ptáci. Přestože kapela tvrdí, že vznikal dost narychlo.

Už začátek naznačuje, jakým směrem že se tihle oplechanci budou řítit: cestou řízného, ovšem rozmanitého pop punku. Nikoliv ve stylu amerických slaďoušů Blink 182, ale hezky po česky: v širokém rozpětí od téměř pět minut bloumajícího a filozofujícího popíku Tisíckrát (sem tam připomínajícího Tři sestry, zároveň ale klávesami a jemnou kytárkou spíše pokukujícího po Chinaski) přes typický pop punk Number Two klenoucí se jako jedna velká metafora („Ze snů na mě volá Manitů, budeš věčný Number Two") až po metalovou minutovou legrácku Truhlářská („Co to chci? Překližku!").

Zlatým hřebem je hřeben Mistra Pohádkáře

Prostor mezi tím je zaplněn vším možným, v naprosté většině však na slušné úrovni, s lehce zapamatovatelnými melodiemi a hravými, tu a tam alegorickými, tu a tam poetickými texty. Nejlepšími kousky alba jsou antikomunistická hymna Nezapomeneme postavená na sborovém nápěvu jakéhosi ruského motivu, bzučivým hřebenem a la Toy Dolls zvýrazněný Mistr Pohádkář, námětem i kytarovou linkou asi nejvíce ovlivněný Znouzecností a závěrečný éterický cover dávné filmové nakládačky Jak svět přichází o básníky, i díky skvělému hostujícímu Pištovi ze ZakázanÝho ovoce tisíckrát lepší než unylý originál.

Ani o zbývajících skladbách nelze prohlásit, že jsou vyloženě špatné. Titulní Oceloví ptáci s převzatým budovatelským textem jsou tou správnou rozehřívačkou na úvod, Jezírkář je zase slušným skáčkem s výrazným saxíkem, Backstage Boys zní spíš jako nějaký hardrock a asi nejslabší je (i přes skvělý textový fórek uprostřed) roztahaný love song Tajemství s nejistým dívčím zpěvem.

Kterak Salvadoru Dalí koláče dali

Zvláštní pozornost si zaslouží odrhovačka Frgály & Mr. Dali. Poprvé kvůli vtipné slovní hříčce na níž je postavena, podruhé pro povedené provedení ve stylu lidovky včetně zdařilé moravštiny, ale potřetí už začíná být poněkud ohraná a přebytečná.

Totáčům se v každém případě podařilo nahrát vyzrálou kolekci třinácti více punkových a méně rockových písní. Oproti starším albům mají slušný zvuk, kapela dozrála také instrumentálně a vokálně. Jen tak dál a jednou se třeba můžeme těšit na opravdový master piece.