„Stáří není pro zbabělce,“ tvrdí v knize Byl jsem dobrej Vladimír Mišík.

Recenze knihy: Vladimír Mišík – Byl jsem dobrej

Rozsáhlá kniha rozhovorů Byl jsem dobrej rozhodně nepředstavuje oslavnou ódu na Vladimíra Mišíka, patrně nejvýznamnějšího českého rockového zpěváka. Z různých úhlů pohledu zachycuje rovného, autentického člověka, v němž se mísí skromnost s ambiciózností, bohémství s puntičkářstvím, neochota řešit nepříjemné věci s extrémní tvrdohlavostí nebo pracovitost s leností.  

Základ knihy Byl jsem dobrej tvoří tři rozhovory zkušeného novináře Ondřeje Bezra s Vladimírem Mišíkem, z nichž dva již vyšly. Povídání z roku 1999 o Vladimírově dětství, stráveném s mámou v rozděleném bytě na Letné, učení na truhláře, prvních kapelách, ruské okupaci, zákazech koncertování, pražských hospodách, celoživotním boji s astmatem, vztahu k penězům, politické kariéře, dvou manželkách a třech dětech či spřátelených muzikantech již fanoušci znají. Stejně jako rozhovor z roku 2006, v němž Mišík vypráví o obnovené spolupráci s Radimem Hladíkem, albu Umlkly stroje, sporadických koncertech v zahraničí nebo svém zdraví. „Bohudík jsem si užil, příliš jsem zdraví nedbal, a teď sklízím, co jsem zasel."    

Jaká je tedy přidaná hodnota této knihy z nakladatelství Galén? Obrovská. Přináší další rozhovor z letošního roku, ve kterém Mišík přibližuje zhoršující se zdraví („Stáří není pro zbabělce"), umělecké osudy všech tří dětí, chvilkový comeback skupiny Flamengo, nečekaný objev americké větve zpěvákovy rodiny nebo kauzu okolo odmítnutého státního vyznamenání, které Mišík, jako mnoho jiných věcí, ustál se ctí. I v této části plyne rozhovor naprosto přirozeně, Ondřej Bezr pokládá jasné a zásadní otázky, a i když jsou chronologicky řazeny, nebrání se ani různým odbočkám. Vladimír Mišík odpovídá bez frází a klišé, neuhýbá a neztrácí smysl pro humor a místy i sebeironii. Prostě pohodové povídání dvou přátel o hodně podstatných věcech.    



Za největší bonus považuji rozhovory s patnácti osobnostmi z Mišíkova nejbližšího okolí. Osvěžujícím způsobem působí výpovědi rodinných příslušníků, tedy obou manželek i všech dětí, které dávají nahlédnout do Mišíkova soukromí. Tedy tam, kam běžný fanoušek nemůže. Hodnotí Vladimíra jako manžela či tátu se všemi jeho kladnými i zápornými vlastnostmi. Dalšími zpovídanými jsou hudebníci z kapel Flamengo, Čundrground a Etc… (Olin Nejezchleba, Jan Hrubý, Guma Kulhánek, Vladimír Merta……), textaři, hudební kritik, manažer či ošetřující lékař. Oni zase nabízejí pohled na Mišíka z jiné, spíš té hudební stránky, i když s chutí mluví i o jeho charakterových rysech jako opravdovost, velkorysý nadhled, schopnost spojovat lidi, moudrost. „Je to hodný a příjemný člověk, pravdivý ve svém životě," charakterizuje zpěváka Olin Nejezchleba. „Nikdy nikoho nedokáže do hloubky nasrat," doplňuje lakonicky Jan Hrubý. Díky tomu všemu získáváme plastický obraz jedné výrazné osobnosti.     

A další vychytávky? Obrovské množství unikátních, často dosud nepublikovaných fotografií všech a všeho, tedy nejen muzikantů, oddíl Mišíkových písňových textů včetně těch, které nikdy nebyly oficiálně nahrány, detailní diskografie s ukázkami dobových recenzí, biografické kalendárium až do současnosti a rejstříky.   

Kniha Byl jsem dobrej není rozhodně určena pouze skalním fanouškům Vladimíra Mišíka. Je v ní mnoho přesahů mimo hudbu, do literatury, filmu, ale třeba i politiky a historie. V podstatě poutavým způsobem mapuje celou druhou polovinu dramatického 20. století v Čechách, a navíc se velice hezky čte. Pochvalu si určitě zaslouží i grafická úprava.  

Vladimír Mišík – Byl jsem dobrej, knižní rozhovor s Ondřejem Bezrem
Galén, 2017, 355 stran