„Spass muss immer sein,“ tvrdí Vltava. Muss, ale opravdu immer?

Nové album osobité kapely Vltava s názvem Spass muss immer sein vyšlo sice až koncem září, ale již v létě hráli chlapci kolem Roberta Nebřenského některé nové písně na letních festivalech. Slyšel jsem je na Krásných ztrátách Live a ve společnosti léty prověřených hitů Marx, Engels, Beatles, Zajíc a koza nebo Smutný příběh Váni se rozhodně neztratily. Naopak, ač stále ještě nenaposlouchané, zaujaly mě na první dobrou a třeba takový refrén ze skladby Do vody dál jsem si zpíval ještě cestou domů. Očekávání byla tedy vysoká.

A šestnáct nových písniček je naplnilo. Kromě toho, že každá z nich je do posledního detailu promyšlená, dotažená, hudebně nápaditá a barevná, aranžérsky propracovaná, tak celé album je nenásilně propojeno v jeden celek. Jednotícím prvkem jsou hlavně texty, které poetickým (někdy zábavným, jindy vážným) Robertovým jazykem zachycují podstatné a především všeobecně sdělné pocity, city, dojmy, vzpomínky, zážitky z každodenního života – lásku, soucit, přátelství, vyrovnání, rodinné vazby, snění, smíření.... Ostatně, s tím souvisí i mnohovrstevnatý název nahrávky. Jasně, legrace (zábava) musí být, ale mírně ironický podtón je v některých písních nepřeslechnutelný.

Po hudební stránce je novinka opět velice hravá, vzdušná, plná poutavých melodií, chytlavých refrénů a nečekaných překvapení, kdy během skladby klidně několikrát mění náladu, tempo či harmonii. A při opakovaných posleších je stále co nového objevovat. Kromě kytar a bicích dostávají tentokrát velký prostor klávesy Františka Svačiny a především dechové nástroje Ondřeje Klímka. Jeho saxofon, flétna a klarinet písně okysličují, provzdušňují a dodávají jim esprit. Žánrově se na nahrávce kloubí rock s popem a folkem, nechybí však ani šanson, reggae, jazz nebo latina. A i když je deska velice barevná, obdivuhodně drží pohromadě.    

Žádné dlouhé oťukávání, úvodní písničku Smutnej pták nad krajem rovnou otevírá nápaditá souhra kytar, kláves, bicích, flétny a zpěvu. Posmutnělá, nikoli však, díky hravosti a jisté dávce naděje, depresivní skladba, zachycující postřehy a zkušenosti ze života v „mrmlavým, skuhravým údolí". Velice pestrá písnička, funkčně měnící tempo, náladu, rytmus, což je, ostatně, typické pro většinu skladeb na novince. Folkový začátek, melancholicky krásný saxofon, melodické pískání, lehká, vzdušná melodie. To je úvod Do vody dál!, který brzy vystřídá temperamentní a skočný klezmerový refrén, což se protočí ještě několikrát. Dokonalý hit a prozatím jeden z mých adeptů na skladbu roku.  

Jemné, atmosférou až intimní Hebké malé rukavice naznačují cestu k tomu, jak se stát andělem, o lásce v těžkých časech vypráví dramatická Láska je věž letmá, v níž se střídají rockové, jazzové i popové pasáže. Odvázaný klasický rock´n´roll, který si všichni muzikanti náležitě užívají. To je Tati, haló!, smíření s tátou, s nímž měl Robert Nebřenský hodně komplikovaný vztah, alespoň tak o tom zpěvák mluvil v jednom podcastu. A i když promlouvá k již zesnulému člověku, skladba vyznívá velice pozitivně.  

Dědovi je věnována vzpomínka Vítr, prostá, jednoduchá, do folku a jemného rocku směřující písnička o člověku, který zůstal klukem. Nápaditá práce s dynamikou je typická pro vygradovanou, posmutnělou a melancholickou baladu Zahrada, rock provází píseň Veršuje ležel, veršuje želel. Příběh dračího prince, který chce být milován, si pohrává nejen s hudbou, ale i slovy. Poetický pohled do podzimního lesa nabízí melodická lahůdka V lese se svítí, pocity štěstí navozuje hodně pestrá Zlata světel záře, ve které Vltava dokazuje, že jí není cizí ani vkusný pop. 

A dokonce ani reggae, typické pro Splnící pero, písničku o snění a snech, které nás s přibývajícím věkem pozvolna opouštějí. Dětský svět, jeho touhy a představy zachycuje další melancholická balada Pouto, vytleskávaný rytmus pohání náladou (hudebně daleko pestřejší) trampskou skladbu Slunce starej náčelník. Další stylový úkrok představuje Goodbye smutku, samba o loučení se smutkem, který však nelze nemilovat. Folkově zvonivou a zklidňující hudbu přináší Motýl a o rozloučení se postará do několika motivů rozpracovaný ústřední slogan Spass muss immer sein. V bookletu je psán s vykřičníkem, ale od věci není občas použít i otazník.