Sex, drogy... a nuda

Samozvaný nejlepší raper současnosti aka mimozemšťan, který není z tohoto světa, Lil Wayne, by sice rád dokázal jedinečnost a odlišnost od všech ostatních z hiphopové scény, ale nedávno se ukázalo, že jeho tělo není více nesmrtelné než kterékoliv jiné. Tak tak se totiž dostal z kritického stavu opakovaných záchvatů, způsobených nejspíš veselými koktejly, které si tak rád míchá. A není to tak dávno, kdy singl Lollipop trhal všechny hitparády a tento sice vzrůstem menší, ale o to drzejší raper si urval veškerou pozornost pro sebe. Sláva, peníze a nekonečné party ale udělaly své, a tak hlavní stránky plnily více jeho pobyty střídavě ve vězení nebo nemocnicích než hudební úspěchy.

Čas od času sice pouštěl Lil Wayne do éteru různé informace, třeba o hostování Kanye Westa nebo že zpracovává nepoužitý materiál z předchozích alb The Carter III nebo IV, ale nic pořádného se nedělo. Zdálo se, že ze sebevědomého rapera se stala jen vyhaslá hvězdička, těžící ze skandálů a neschopná cokoliv dalšího vydat, ale najednou je tu konečně desátá, pravděpodobně i konečná deska I Am Not a Human Being II, která by ráda navázala na jeho předchozí úspěchy. Mezi jeho „fellas" tady patří řada umělců včetně takových jmen jako 2 Chainz, Nicki Minaj, Drake nebo Future.

 Pobyt v nemocnici, léčba epilepsie, pobyt ve vězení a osobní problémy: to všechno se zdá jako velmi dobrý materiál pro osobní a zároveň drsnou hip-hopovou zpověď a songy, kde těchto zkušenosti Lil Wayne využil, patří mezi nejlepší momenty alba. Bohužel je jich pomálu. Úvodní track s pianem sice navodí tu správnou dramatickou atmosféru, kterou ale text vzápětí bez milosti zadupe. Nejsilnějším a nejtemnějším songem alba tak zůstává jen God Bless Amerika, kde sám sebe vidí jako „motýla v pekle". Tento jeho postoj je ale efektivní a uvěřitelný pouze v tomto jenom tracku. Jinak se většina alba točí jen kolem drog, sexu a násilí, které sice popisuje nápaditě a barvitě, ale je to pořád mlácení prázdné slámy. Vše vyznívá jen jako laciný party rap bez nápadu, který nenabízí ani tu nenáročnou zábavu, kterou by člověk čekal.

Kombinace tradičních hiphopových stylů s rockovými prvky je sice na první poslech zajímavá, ale musí se s ní dále pracovat a ani pěkná řádka hostů nezachrání chabý základ. Beaty jsou příliš jednoduché, pořád se opakují a nepřináší nic nového jako v Gunwalk, Rich As Fuck nebo Trippy. Pro úplný přehled ještě zbývá dodat, že prvním oficiálním singlem se stal My Homies Still za přispěním Big Seana, druhým No Worries s Detailem a v těsném závěsu Love Me s featuringem Draka and Futura.

Lil Wayne si pořád udržuje auru velké hvězdy ale jeho hudba už nemá v současnosti co říct, zdá se vyhořelá a staví na jeho někdejším jménu. Album ve stylu „není žádná párty jako Lil Wayne párty" je docela slabý materiál, když se vezme v úvahu, kolik toho už tento drzoun zažil a co z toho mohl vytěžit. Takže nezbývá než doufat v příští desku a comeback ve velkém stylu nebo si hledat jiného dalšího rapera s pořádně prořízlou pusou. A konkurence je veliká.