Sedm subjektivních vrcholů Krásných ztrát Live 2021

Karel Souček, 22. 08. 2021

Již potřetí se do rozlehlého, ale útulného areálu Statek Všetice vrátil festival Krásný ztráty Live. Každý, kdo pamatuje začátky v Lokti či na Konopišti, musí uznat, že Všetice jsou místem ideálním. Nabízejí řadu zákoutí, kde si člověk může od hudby odpočinout, romantické rybníky, bohaté možnosti občerstvení s posezením a za solidní cenu, hlavní venkovní scénu, na kterou je vidět i ze vzdálenějších míst, druhou scénu Všetická jízda pro milovníky alternativnější hudby, rozumně vzdálený kemp s občerstvením, bazén u hotelu...

Pestrá dramaturgie míří prakticky na všechny generace, což platí i o zastoupení muzikantů – na jednom místě se tak setkávají mladé kapely s matadory tuzemské scény. Dominují rock a blues, ale na své si přijdou i milovníci popu, folku, latiny, punku, hardcore, elektroniky, romské hudby či undergroundu. Organizačně vše fungovalo bez větších zádrhelů, počasí ideální, dvojice moderátorů Petr Prokop a Ondřej Bauer z divadla VOSTO5 tradičně vtipná a i trapnější chvíle zvládala s nadhledem. Absolutní spokojenost

Samozřejmě nikdy nelze stihnout všechny kapely a interprety, zde je mých sedm největších (a samozřejmě subjektivních) hudebních zážitků z letošního ročníku. Pořadí je čistě chronologické.

1. Dr. Vykape

Festival zahájila v pátek na alternativní scéně Všetická jízda kapela Dr. Vykape, které šéfuje rock´n´rollová legenda, bývalý kytarista z Garáže a Plastiků Joe Karafiát. Obklopen o generaci mladšími, přesto zkušenými muzikanty hraje své rockové a bluesové písně, ovlivněné zejména Rolling Stones. Do malého prostoru baru se tato muzika náramně hodila a příjemně návštěvníky naladila na maratón další hudby.

2. Minus 123 minut

Zpěvák, kytarista a skladatel Zdeněk Bína, baskytarista a textař Fredrik Janáček, bubeník Dano Šoltis. Technicky dokonalí, až geniální muzikanti, kteří do své hudby, často založené na improvizaci, přidávají srdce, radost, nadšení a humor. Přestože na hlavní scéně vystupovali už jako druzí, přilákali početné publikum, které chlapci nakazili pohodou a dobrou náladou.

3. Michal Prokop a Framus Five

Zpěvák Michal Prokop je dobrou duší festivalu. Pořád někde pobíhá, s každým se přivítá, pozdraví, prohodí pár slov, vyfotí, pod pódiem si rád poslechne své kolegy. S personálně jemně obměněným Framusem Five vystřihl dechberoucí klasický koncert, trvající bezmála dvě hodiny. Odpíchl se od kultovních písní Bitva o Karlův most, Kolej Yestrday a Blues o spolykaných slovech, aby postupně a chronologicky přešel k novějším deskám Poprvé naposledy a Sto roků na cestě. Součástí koncertu byl také křest Prokopova nového alba Mohlo by to bejt nebe, role kmotra se ujal Jan Burian, jemuž patřilo pódium o hodinu dříve. Mezi gratulanty se objevila Vilma Cibulková, většina textařů desky či režisér klipu Má vlast Michal Skořepa.

Nová deska vznikala netradičně. Standardně Framus Five hrají nové písničky na koncertech a teprve až si je zažijí, jdou do studia. Tentokrát to bylo přesně opačně a ještě navíc vznikala nahrávka na dálku. I přes obavy z nesehranosti zazněla zhruba polovina písniček z novinky a kapele to v nich šlapalo skvěle. Závěrečná Má vlast pak předznamenala neokázalou, přesto dojemnou oslavu Michalových 75. narozenin, kterému aplaudoval obrovský dav fanoušků pod pódiem.

4. Krausberry

Michal Kraus se od 80. let minulého století nemění. Pořád v dobré náladě, bavící neskutečnými grimasami a pohyby, poskakující na pódiu i mezi návštěvníky, dělající vtípky (tentokrát to odnesla následující Laura a její tygři) a ohromující svým syrovým zpěvem. V pátek před půlnocí sázel jeden hit za druhým a publikum vděčně tancovalo na písničky Můstek, Šikša a gádžo, Starý časy, Táhne mi na čtyřicet, Kořenová zelenina nebo Do nebe.

5. Kateřina Marie Tichá a Bandjeez

Na první pohled byste ji pro její drobnou postavu přehlédli. Ale když se postaví k mikrofonu, vyzařuje Kateřina Marie Tichá mimořádné charisma, kterým uhranula většinu návštěvníků. Ti nezvykle pozorně poslouchali její veselé i posmutnělé písně z debutu Sami, šansony i křehké skladby o samotě, hledání a naději. Nečekané a milé zklidnění v ruchu festivalu, které jistě ocenili mnozí, neboť takové to běžné přicházení, přecházení a odcházení během setu se zde prakticky nekonalo. Silný, téměř intimní zážitek, umocněný skladbou Čaruj. Kateřina totiž vystupuje s kapelou předčasně zesnulého Davida Stypky Bandjeez a právě tato písnička pochází z jeho repertoáru.

6. Nauzea Orchestra

Na alternativní scéně se střídaly undergroundové kapely s punkem či tvrdým rockem, u některých z nich převažovalo nadšení nad uměním (jak mi řekl jeden nejmenovaný člen nejmenované, hodně undergroundové skupiny: „My nehrajeme pro lidi"). Nauzea Orchestra však čněla nadevšemi. Početný band s houslemi a violoncellem se na pódium sotva vešel, ale zvuk měl parádní. Ondřej Švandrlík, zpěvák a kytarista se vzezřením sňatkového podvodníka, dával jednu pecku za druhou a hudba, spojující elektroniku, pop, industirál, rock i country, se přesně hodila do přeplněného baru s magickou atmosférou. Kapela přehrála prakticky celou novinku Srdce, refrén chytlavé písničky s retro sarkastickým textem Ministryně mi ještě dlouho zněl v uších.

7. Pražský výběr

Diváci vyvolávali Lili Marlene k přídavku, ale moderátoři vysvětlili, že to bohužel není možné, neboť hlavní scénu čeká přestavba, kterou Všetice nepamatují. A opravdu, Pražský výběr si připravil show se vším všudy. Světelnou, zvukovou, vizuální, hudební. Na farmu dorazil komplet, tedy Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok a za mohutnými bicími Jiří Hrubeš a Klaudius Kryšpín. V devadesátiminutovém setlistu nechyběl žádný z letitých hitů, našlapaný dav pod pódiem si užil skladby Pražákům je hej, Na Václavském Václaváku, Hrabě X, Tango Ropotámo, Proč jen já, Zubatá, Tatrman, Chvastoun, Sbal si to svý ráno, kde se po Kocábově boku objevila Iva Pazderková. Na scéně nechyběly ani slavné postavy Ropotáma a Zubaté, jednu písničku si zazpíval i Michal Skořepa.

Michael Kocáb zavzpomínal na odsun sovětských vojsk a jemně se dotkl i současné politické situace. Jinak šlo ale v prvé řadě o nadupanou a pestrou muziku v podání vynikajících a skvěle naladěných hudebníků (hlavně Vilda perlil). Dav zpíval všechny písničky s kapelou (občas dostal i prostor na sólo) a komu by nějaká část vypadla, nad pódiem běžel text všech písniček.