Ringo Starr dokáže i v sedmasedmdesáti svojí hudbou bavit

Devatenácté studiové album bývalého Beatla Ringo Starra vzbuzuje zatím jen vlažné reakce a mírně nadprůměrná hodnocení recenzentů. Během chvíle už si ale stihlo získat pověst otevřeného a laskavého díla. Ostatně takový je i Ringo sám. V Beatles, kteří prodali přes miliardu desek, plnil totiž vždy roli toho, kdo dával rozhádanou kapelu dohromady. I proto se mu podařilo později přemluvit k natáčení desky Ringo (1973) všechny bývalé členy Beatles a s dvěma singly z tohoto alba (Photograph a You're Sixteen) vyhrát americkou hitparádu.    

Od té doby už tento úspěch nezopakoval a jeho další desky se až na výjimky nesly na vlně průměrnosti. A nic na tom bohužel nezmění ani aktuální novinka Give More Love, která jde ve stopách tří předchozích alb Y Not (2010), Ringo 2012 (2012) a zejména posledního Postcards From Paradise (2015). Je to do jisté míry dáno i tím, že si Ringo vybírá často stejné spoluhráče, jako je Joe Walsh, Dave Stewart nebo Gary Nicholson a další členové jeho All-Starr Bandu. I tentokrát přizval bývalého parťáka z Beatles Paula McCartneyho, který si s Ringem zazpíval a zahrál na basu v úvodní rockově pulzující We're On The Road Again a doprovodil ho na svůj nástroj i v písni Show Me The Way, která patří k tomu lepšímu na desce.    



Většinou se přitom nahrávalo v Ringově domácím studiu v Los Angeles, country laděné věci pak v Nashvillu. Výsledkem je album s deseti novými písničkami a čtyřmi bonusy, které jsou ohlédnutím za dřívější sólovou tvorbou a působením v Beatles (Back Off Boogaloo, Don't Pass Me By, You Can´t Fight Lightning, Photograph), avšak v novém kabátě. Nejde tedy o nic převratného. Ringo ale dokazuje, že se i v sedmasedmdesáti dokáže hudbou bavit a nakazit svou pozitivní náladou ostatní. I proto jsem nad ním nikdy nezlomil hůl.
Autor recenze: Roman "News" Zahrádka