Klára Vytisková, nebo prostě jen KLARA, pokračuje ve své sólové kariéře druhou studiovou deskou. Po ukončení působnosti v kapele Toxique vydala sólový debut „Home” a nyní, po pěti letech, se hlásí s novinkou „Love Is Gold”. Zatímco na první desce se tématicky věnuje rodině, na aktuálním albu je řeč zejména o sebepoznání a sebereflexi. Pomyslně se z domova vydala do světa a velmi sebejistě v něm prezentuje svůj moderní houpavý pop. K nalezení je toho však více. Se zevrubnou představou pomohou už jména producentů. Kromě etablovaného producenta Viliama Béreše je to jazzový producent Igor Ochepovsky, britský zpěvák world music Jonathan Owusus-Yianomah nebo Šimon Holý. KLARA se tedy obklopila zkušenými muzikanty a producenty napříč žánry.

Během pětileté tvůrčí pauzy se Klára stala podruhé maminkou a zvolené téma na toho koncepční album má ještě výraznější podtext. Důraz na rodinu a duševní pohodu lze vyčíst hned při letmém pohledu na názvy některých z třinácti skladeb. Její charakteristický zastřený hlas nás uvítá už při intru „Love Is Gold”, ale plnou dávku barevného popu nabídne až „Burn”. Klára pálí mosty za svou tvůrčí minulostí, spaluje pochyby a dává hlasitě najevo, že v roce 2020 je z ní úplně jiná osobnost. Skladba se pohybuje v středním popovém proudu, ale rozhodně se nejedná o nějaký přepísknutý elektronický brak. Poslech je příjemný, nejde o nic agresivního a na diskrétní flirtování s r’n’b se můžete těšit v průběhu celé desky.

Píseň ledu a ohně sice Klára Vytisková nenapsala, ale přesto po „Burn” pokračuje pecka „Ice”, což je podstatně rychlejší, skočná věc. Mnohem více připomíná „klasické” mainstreamové popové hity, ale narozdíl od nich má zajímavé a zábavné aranžmá a není protivná hned po prvním refrénu. „Ice” je jedna z těch nejlepších písní na desce. Další taková je hned následující „Gold”, kterou si Klára střihla s Albertem Černým. Jedná se o poměrně zajímavý duet, kde nejsou dva hlasy protichůdné a diametrálně odlišné. Oba hlasy jsou naopak velmi podobné, přesto dobře čitelné. Love song Kláry s Klárou se povedl. „Nice Song, Pt. 1” a následující „Damn” spolu velmi úzce souvisí. Oba probíhají v nízkém tempu za přítomnosti výrazného beatu a přechod mezi nimi je tak nerozpoznatelný, že si ani nevšimnete, že posloucháte jiný song. Kromě chytlavého refrénu zaujme i častá změna dynamiky a nálady, o čemž tyto dvě skladby i pojednávají.

Přední skladbou desky je „Just Be You” a má to i dobrý důvod. Jedná s o jednoduchou taneční pecku, která sice nenabídne příliš zajímavých hudebních momentů a je velmi repetitivní, nicméně má obrovský potenciál. Tahle věc zkrátka zaujme, textově osloví každého a troufám si tvrdit, že bude v setlistu zpěvačky přinejmenším do té doby, než vznikne ještě něco chytlavějšího. „Have Some Fun” pokračuje prakticky ve stejném duchu. Text ke skladbě o tom, jak paří mámy, paradoxně nenapsala máma, ale skladatel James Harries. Nápad samozřejmě pochází z hlavy Kláry Vytiskové a opět se jedná o lehký popový párty song s notnou příměsí r’n’b. Roztančené skladby střídá balada „Sweetheart”, která je sice krásná, ale pokud jste diabetik, možná ji raději přeskočte. Elektronické pozadí je poměrně hravé, jinak ale píseň nemá žádnou šťávu.

Živou vodu přináší skladba „All Night Long”, která utíká z popu do funku a tady tentokrát r’n’b hraje prim. Po předchozím songu je to zábavná vzpruha. Velmi podobně na tom je i předposlední „Happy ‘n’ Tired”, která tedy unaveně vůbec nepůsobí. Naopak probíhá v poměrně veselém a pozitivním tempu se zajímavými přechody. Velice povedená věc k závěru. Poslední „2in1” uzavírá desku zase ve výrazně melancholické náladě, což je po převážně tanečním a veselém závěru trochu škoda. Skladba věnovaná svým dcerám je pochopitelně pozitivní a vkusně napsaná klavírová balada. Z těch pomalých skladeb patrně nejlepší. 

Dobře, lhal jsem. Na desce je ještě jedna bonusová píseň. Jedná se o cover skladby „Ring-o-ding” z roku 1969 od Marty Kubišové. Přesto, že jsem o skladbě věděl, mě její příchod úplně vytrhl z kontextu. Čeština v podobě Kláry zní velmi nekomfortně, elektronické aranže jsou dost přehnané a celkově tahle skladba působí jako trn v uchu.

Klára Vytisková po dlouhých pěti letech vydala zajímavé album. Je moderní, chytlavé a přesto to není žádný mdlý pop bez nálady. Skladby se drží ruku v ruce s r’n’b a kamarádí i s funkem či soulem, přesto ve mě poslech desky nezanechal žádnou výraznou rýhu. Česká scéna však podobně chytré popové interprety potřebuje jako sůl a až na mě Klára vybafne z rádia, určitě si nebudu stěžovat.