Prvotina Perníkové chaloupky, která nemá s ježibabou nic společného

Když jsem se dostal k recenzi desky Větrná půlnoc, ihned mě, neznaje dosud kapelu Perníková chaloupka, začal dráždit její název. Kdo mohl pojmenovat svou kapelu takto divně? Jedná se snad o nějaký vtípek, nebo to má něco do činění s drogami? Co jiného by taky člověka mohlo napadnout! Celkem vyvedený přebal desky nic nenapovídá. Na internetu však lze najít odpověď, když se po přeskočení odkazů na různé pohádkové domečky objeví stránky plzeňské folkové kapely. Tříčlenné obsazení vedené zpěvákem Markem Vojtěchem tímto vydalo první řadovou desku. Marek také většinu písní složil.

Nálož romantického snění

Očekávaný poslech desky doprovázejí smíšené pocity, ale ty se rozplývají po prvních taktech úvodní písně Stačí jeden tón. Posluchač českého folku je hned doma. Svižná kytarová hra, sem tam nějaké to sólíčku, hlas zpěváka s přízvukem romantiky doplňuje i zpěv ženský. V druhé písni Klid před bouří pak lehce přidává banjo rozvibrovávané jemnými prsty Lucie Matouškové. Zdá se, že tady o nudě rozhodně nemůže být řeč. Co však opravdu mile překvapí, jsou texty. I když témata nijak zvlášť nevybočují z daného žánru a romantický nádech vás provází celým albem, rozhodně se nekoupou v bahně kýče, jak se některým podobným kapelám stává. Texty stojí za to vnímat, i když se nesnaží morálně poučovat nebo se vyjadřovat k politické situaci.

Když se tedy dostaneme přes Známý tváře ke skladbě Sláva, všimneme si první výraznější změny. Zatímco předchozí tři písně celkem „odsejpaly", tady se začíná temným vybrnkáváním. Zaujme nás flétna, na kterou  hraje další host, Dagmar Bejčková. Ta zesiluje už tak intenzívní náladu písně, která v refrénu přidá na naléhavosti, aby se poté rozvinula v krásné flétnové vyhrávce. Lze připomenout, že se jedná o vrchol alba. Rozhodně to ale neznamená, že by následovala nuda. Rozvolněná a zasněná Sezóna nejlepších časů dobře ukazuje, ve kterém že to hudebním ranku se pohybujeme. Ne náhodou vystupují na mysli jména jako Žalman nebo Kamelot a podobné ikony žánru. Sám text to potvrzuje: „Vychytali jsme vítr do síťky na motýly, smáli se osudu, báli se tmy. Dlouhejma vlasama jsme závěje zametali a poslouchali Plíhala a Nerez." Skvělá je píseň Kolik? Skoro se až zdá, že má nádech rockové balady. Nádherně vystavěné melodie opět podporuje flétna. Spolu se Slávou jsou to určitě nejzajímavější písně alba. Titulní skladba přináší velice dobrý nápad v podobě instrumentálky.

Vyznání, které mělo zůstat v soukromí

Jestliže píseň Kolik? byla až jaksi nadžánrová, skočný kousek Obraz přeci jen ukrajuje kousek toho kýčovitého krajíce stylu country. Foukací harmonika navozuje atmosféru supícího, houkajícího, parního vlaku, který uhání vyprahlou prérií. Je třeba dodat více? Slabší chvilky si album vůbec vybírá ve druhé půlce. Napomáhají tomu dvě vyznavačské písně Markétě a Pavlínce. Obsah zde vyhrál nad formou a zvláště v té první z nich se básnické střevo trochu zanítilo. Patos zde opravdu bije do uší, když předchozí část alba byla tak příjemná. Marek měl tuto píseň zazpívat Markétě v soukromí a neznečišťovat s ní desku. Situaci naštěstí zachraňuje svižná Jestli to je konec? se střelhbitými prsty na strunách. Album pak uzavírá podzimní náladovka Na podzim.

Obavy popsané v úvodu stačil obsah alba opravdu rozplynout. Větrná půlnoc je přeci jen dobré album a když zvážíme, že se jedná o prvotinu kapely, je potřeba smeknout. Na druhou stranu je vydávání desek dnes dost drahou záležitostí, když se peníze z prodejů moc nehrnou a proto, když už někdo s něčím vyjde na světlo, tak to dělá po důkladném uvážení, aby se za to alespoň nemusel stydět. Přesně tak to asi udělalo trio Perníková chaloupka s hosty. Á propos, když jsme u toho názvu kapely! Právě kvůli kvalitnímu obsahu alba mi to jméno tím spíše nejde přes rty. Stále mi to nedá a přemýšlím, proč si někdo pojmenuje solidní folkovou kapelu takto bizarně?