Pro Titanic nastal skutečný Soumrak Titánů

Když si i nezaujatý metalista poslechne za sebou alba Double Time a Soumrak Titánů, musí kvitovat, jak se tehdy hudební parta Titanic – pozor neplést si s legendární norsko-britskou rockovou skupinou!! – zvedla ze sedla. Je jisté, že fandové legendární brněnské kapely měli radost, když se na konci roku 2009 pánové dali znovu dohromady a o 4 roky později se objevili v éteru s comebackovou první zde zmíněnou fošnou. Po letech strádání to byla strašně důležitá nahrávka, ale když ji srovnáte s dalšími počiny, a to především s tempem a našlapaností desky Soumrak…, není nutné diskutovat o tom, co dopadlo lépe.  

„Titánský soumrak" je totiž od začátku opatřený skutečně skvělým zvukem, oplývá ostrými kytarovými brejky, procítěnými i impulzivními sóly, a ještě navrch neslyšenými vokálními výškami frontmana Zdendy Černého. Jako by si na předešlém Double Time teprve vybrala pomalý návrat a nakopla se až akčně vydaným živákem debutu Metalovej svátek živě v roce 2016. A poté vytasila umně poskládanou kolekci songů, na nichž si dala skutečně záležet. 

  

Otevírák Pěkný vokno přivádí kapelu zpět do intenzivního metalového běsnění první desky, ale zároveň ho uzemňuje klenutými melodiemi. Začíná jakoby pomalejším feelingem svého předchůdce, ale vysoce tahavý hlas Zdeňka podporuje dvoukytarové riffy v chytlavé kombinaci, která chtě nechtě strhne posluchačovou pozornost na maximum. Zhruba po dvou a půl minutách nepřichází očekávaný konec, nýbrž zrychlení se sytými kytarovými sóly, přičemž Zdeňkův hlas na pozadí se zadírá jako osten do zad. A bubenická kanonáda k tomu. Nástup Martina Škaroupky jako bicmena do kapely byl úžasným tahem, protože jeho bubny ženou téměř všechny skladby dopředu a nenechají na albu žádnou prázdnou pasáž. To platí i u dalších dvou skladeb Kam se schovám a Eso herz. Šťouralové tenkrát mohli namítat, že to jsou staré fláky z 80. let a kapela nebyla s to přinést nové kvalitní skladby, jenže já to vidím opačně: tahle banda měla v zásobě tolik kvalitního materiálu, který mohla právě zde zkombinovat s novým čerstvým feelingem, aby vzniklo precizní a po všech stránkách dotažené heavymetalové dílo. 

  

Především Eso herz vykazuje až hitového powermetalového ducha, který zvedá level alba do výšin. Ale nestaví se tady jen na rychlosti, protože už další song, titulní opus Soumrak Titánů je nádhernou ukázkou toho, že Titanic uměli vždy i zpomalit, dát posluchači pozornost k naslouchání naléhavého textu, ale zároveň neztratit svou energii. Zdeňkův hlas jde vskutku do nečekaných výšek, které svou atmosférou i po letech překvapují. Titanic se poté v dalších písních atmosférou pohybují v několika rovinách. Jsou tady heavymetalově epické hymny V pekle procitnem nebo závěrečná Bude fajn, o které ještě bude řeč, ale i tvrdé metalové boogie Rock´n´Roll Man či Netradiční hodokvas; posledně jmenovaná nese opět datum původu rok 1987. Výrazné sbory „hey hey hey…" vyvolají stoprocentního ducha dob minulých. Máničky z let osmdesátých tady zaplesají nadšením! 

  

Energické tempo nahrávky pouze na chvíli poleví, a to v překrásné baladě Boží mlýny. Tu je třeba si pustit nyní a zavnímat ji s plnou intenzitou, se vzpomínkou na charismatického frontmana Zdeňka Černého. Srdceryvná balada symbolicky (téměř) končí celé album a já chci zamáčknout slzy, když vím, že kapelník ukončil svou pozemskou pouť na začátku minulého týdne. Atmosférou a tematicky jako by navazovala na baladický hit Guy Babylon z předchozí nahrávky Double Time. Zdeňkův hlas se klene nad klávesami a bolestně se loučí se světem, postupně se přidají i kytary, ale vše se drží v pomalém duchu. Tenhle song bych si i já chtěl nechat zahrát na pohřbu, protože budu vědět, že na mne ostatní budou vzpomínat v tom dobrém. Tohle rozloučení má takovou sílu!     

Ale to by nebyli Titanic, aby skončili jen takhle. Závěr alba musí mít svou „kovovou pointu", a proto přijde výmluvně znějící Bude fajn, která se svou dramaturgií a gradací vyvolává další silné emoce. Stačí si jen poslechnout refrén „Vykašli se na design, přidej se k nám, bude ti fajn!" Je to výzva k metalistům, aby neopouštěli své ideály? Nebo ke kruhu spřízněných duší, ať už se společně věnují jakékoli životní cestě? V každém případě jde o famózní motivační závěr a tečku za brilantní deskou, kterou bych se odvážil zařadit k 10 nejlepším metalovým nahrávkám na české scéně v 21. století. 

Je nabíledni, že Titanic přišli o tři roky později s důstojným studiovým nástupcem On, který zůstává i dnes více než vydařeným epitafem. Hudební knihovna se k němu rozhodně ještě vrátí v recenzi.   

Závěrem je třeba dodat, že album Soumrak Titánů se uvedlo tak dobře, že k němu kapela pořídila i vlastní živák těsně předtím, než u nás nastala co-vidová pandemie. A zaslouženě! Zdeňkovi Černému tímto vzdáváme hold, jeho titánské srdce tu hudebně zůstane navždy.