TITANICovský Ábel oslavil 30 let v plné parádě

2020: rok excelentních metalových reedic? Ano, když se ohlédneme za uplynulým rokem v heavymetalovém ranku na domácí scéně, dominantou skutečně byly znovuvydané desky, které na počátku 90. let formovaly tuzemský styl. Vedle CD Vzhůru přes oceán od legendy Vitacit a legendárního thrashového zářezu Thrash the Trash od Arakain jsme se na podzim loňského roku dočkali znovu po 30 letech i vydání druhého alba Ábel od brněnské kapely Titanic.

Titanic byl ve své době vzhledem k ostatním možná lehce opomíjenou skupinou, která však naplno udeřila do éteru „metláckých elpíček" už svou prvotinou Metal Celebration. Psal se rok 1989, doma jsme dostali čerstvou hi-fi soustavu s gramofonem, dovezenou z Rakouska, a všechny vinyly ji každodenně opanovaly v nadmíru hlasité podobě. „Metalový svátek" čtveřice Zdeněk Černý (zpěv, kytara), Miroslav Horňák (kytara), Milan Hanák (baskytara) a Stanislav Fric (bicí) ohromil svou nespoutanou energií, s nadupanou speedovou jiskrou, která neměla v té době obdoby, s 10 songy plných syrových textů. Dravá energie a kreativita z kapely jen prýštila, a proto přišlo o rok později vydání nového LP s biblickým názvem Ábel.

Ač mělo druhé album opět onu nabušenou heavy jiskru, v některých pasážích dokonce přidalo ještě na rychlosti než prvotina, objevily se na něm už nové, progresivnější polohy metalové jízdy, které do nové produkce vnesl i nový kytarista Georgi Enčev, který vystřídal Mirka Horňáka. Právě jeho kytarová virtuozita vnesla do soundu skupiny nového ducha, pojďme ale popořádku.

Když Titanic začíná desku, tak pěkně zostra – i tak by se dala charakterizovat vypalovačka Tchýně, letitý hit skupiny, kterým album Ábel začínalo. Jestli si chlapi vyzpívali zlost na své tehdejší tchýně, můžeme se dneska jen domnívat, jisté je, že už první song charakterizují zuřivé kytarové riffy a v dobrém smyslu štěkající vokál Zdendy Černého. Stejný drajv má i druhý song Bastard. Jako by kapela chtěla tehdy potvrdit tu nesmlouvavou divokost kultovního debutu. Sociálně laděné písně pak doplnil nekompromisní biblický Ábel – tahle trojice heavykousků je dnes už klasikou, zvlášť Ábel vyniká perfektní tepající souhrou bicích a kytar, do kterých Zdeněk kvílí nesmlouvavé verše. Kolem druhé minuty přichází nádherné sólování, špičková práce Georgi Enčeva je slyšet i po letech. Monstrózní skladba je hymnou i po letech, o to více pak i vynikne ostrý kontrast směrem k další baladické skladbě Stále tě chci.

Tady neskutečně překvapí akustický úvod a čistě harmonický vokál Zdeňka s klávesovým pozadím. Jistojistě šok tehdy pro zaryté máničky, ale nesporný špičkový hit, který i po těch 30 letech nestárne. Skladba se totiž po klidnější první části přehoupne do kytarově perlivého tempa s gradující dramaturgií a táhlým vokálem, je to hotový balzám pro rockové uši. Tehdejší konkurent sladkobolné hitovky Vzdálená od Kreyson nedosáhl možná takového věhlasu, ale díky pestré struktuře a kytarovým vyhrávkám Enčeva je rozhodně nejsilnější ozdobou celé nahrávky. Jeho umění naplno zazní už v první instrumentálce Allegro.

Tady se nemohu nedovolit důležitý vstup, který se týká Žora. Do bookletu samotného výročního CD je totiž vložen částečný rozhovor s tímto kytaristou, který se tehdy objevil v Metal Report 2/90, dobovém časopisu skupiny a fanklubu, a to pod názvem Slovo III. Tankista nebo Kytarista? Opravdu nečekaná raritka! Žoro nejenže hovoří o scéně a životě v Bulharsku, ale lze si přečíst i jeho názory na legendární Stromboli, Beethovena nebo jeho velký vzor, švédského riffobijce Yngwieho Malmsteena. Možná to byly právě vlivy klasické hudby či ikonického švédského kytaristy, které se dostaly v osobité formě právě na titanicovskou dvojku. Právě Allegro je tím důkazem.

Jestliže Allegro symbolizovalo první explozi instrumentálního kytarového umění a ukončovalo tehdy první polovinu alba, ani v druhé části Titanic neslevil na vysoce nasazené energizující laťce a další explozivní songy jako Služebníci blbosti nebo Mám rád jen sebe jasně potvrzují tehdejší drajv sehrané bandy.

 

V zabijáckém songu Kazatel svědomí rozhodně zaujme variabilně tvrdý úvod a syrový refrén „Já ne, já ne, svědomí nemám!!", kvílivé kytarové poryvy vystřídá intenzivní zrychlení v druhé části, kde vynikne i příjemná basovka, aby se v poslední části přidaly i nabušené bicí. Tehdejší instrumentalista i po letech fascinuje. A na konci zase syrové „Já ne, já ne, svědomí nemám", které doprovází Enčevova kytara. Nesmírně silná píseň!

A hned následuje další legendární hit, Hnusná smůla, který překvapí jemnou akustikou na začátku, aby přešel dramaticky do tepavých riffů. Špičkové kytarové sólo Žora Enčeva nemá chybu, stejně tak naléhavý Zdeňkův hlas.

Album tehdy končilo heavy hitovým kouskem Stroje na maso a další překvapivou instrumentálkou Viva musica. U obou rozhodně opět zaujme kytarová souhra, Viva musica je nicméně unikátní hudební kousek sám o sobě, s varhanním úvodem, který (snad) dosud nikdo v heavymetalovém ranku v tuzemsku na album nenahrál. Sólování mi i po letech připomíná stará alba Martyho Friedmana, který onehdy drtil struny v Megadeth. S tou závěrečnou pompézní pasáží však tvoří dokonalou tečku skvělého heavymetalového alba, které u nás tehdy vzniklo.

Reediční CD nabízí po 30 letech živé bonsuy z brněnského festivalu Rocková Lípa z roku 1989. Prvním z nich je právě Hnusná smůla, kterou tehdy kapela hrála úplně poprvé jako novou věc naživo, dalšími pak z debutu prověřené hity Ďábelská mumie a Bludnej kruh.

Shrnuto podtrženo: velmi výživná reedice s autentickými živými kousky musí potěšit každého metalistu, který Titanic pamatuje. Zbývá dodat, že mastering alba proběhl ve studiu Shaark pod dohledem Pavla Hlavicy. Booklet CD rovněž obsahuje poděkování dalším hostům: Pavlovi Obstovi za grafické zpracování, Liboru Kratochvílovi za dobovou dokumentaci a Vláďovi Čapkovi za finanční podporu při vydání.

Je nabíledni, že se Titanic znovu v nejlepší formě „nakopnul" excelentním comnebackem Soumrak titánů v roce 2018, které nabídlo špičkové skladby jako Eso herz, epickou hymnu Bude fajn, titulní Soumrak titánů anebo dechberoucí baladu Boží mlýny. Málokdo to čekal, ale ta pulsující energie, byť bez Žora Enčeva, který se naplno vydal své progresivní kapele Jerem-I, je tam opět slyšet. Stačí si totiž vychutnat jedinečný výroční online stream koncert z Bzence z listopadu loňského roku, který se opírá právě o Soumrak…. a částečně i první dvě alba.

I přes Žorův odchod a bohužel také odchod Milana Hanáka do rockového Nebe v roce 2019 se Titanic však ukazuje být v životní formě. Současná sestava skupiny je tato: Zdeněk Černý – zpěv, kytara, Martin „Marthus" Škaroupka – bicí, Milan Vajgrt – baskytara a Marek „Ashok" Šmerda – sólová kytara.

Bubeník Martin komentuje aktuální situaci takto: „Máme připravenou k natočení novou desku a chystáme se do studia, jakmile to dovolí situace okolo Covid-19" Doufejme, že to bude co nejdříve!