Pretty Maids jsou zase připraveni naskočit zpátky do ringu

První dvě alba dánských Pretty Maids, Red Hot and Heavy a Future World, patřila v 80. letech k tomu kvalitnějšímu na heavy metalové scéně, a musím se přiznat bez mučení, že jsem je tehdy hodně prožíval. Od té doby sice utekla spoustu času, ale jakmile jsem naládoval do sluchátek aktuální patnáctou studiovku Kingmaker, bylo mi zase dvacet jako tenkrát. Dostavil se totiž okamžitý zásah na solar plexus a pumpa začala zběsile okysličovat moje smysly znavené chřipkou.



Pretty Maids na desce dokazují, že jsou z nejhoršího venku, že se oklepali z nepřízně osudu či právních tahanic s bývalým managementem, který je připravil o fůru peněz, a jsou zase připraveni naskočit zpátky do ringu. Minimálně v první evropské lize. Bez přehánění. To, co na novém albu předvádí osvědčená autorská dvojice Ronnie Atkins - Ken Hammer, je smršť jedenácti nápaditých skladeb, které ani na chvíli nevybočují z osmdesátkové atmosféry, ba co víc, nedají vám vydechnout, protože od začátku do konce nepolevují z nasazeného tempa.

Je až neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí přichází úder za úderem a jedna melodie střídá druhou. Před tím se nedá utéct. Tahle hudba vás prostě knockoutuje, aniž se stačíte oklepat. Deska proto není chudá na hity a zasype vás stejně údernými riffy jako před pětatřiceti lety. Zkrátka. Dánové svoje řemeslo nezapomněli a jsou názornou ukázkou nezničitelnosti podobně jako svého času filmový Rocky Balboa.
Autor textu: Roman Zahrádka