Podivná show od bláznivých Arch of Hell

David Malý, 01. 11. 2017

Brněnská kapela Arch of Hell působí na scéně od roku 2006 a loni k desetiletému výročí své existence představili novou desku Freakshow. Kapela se drží na scéně zuby nehty navzdory četným personálním obměnám zejména v začátcích a přesto (nebo spíše díky tomu) si dokázali vybudovat velmi silné postavení v rámci České republiky, včetně početné fanouškovské základny. Freakshow definitivně zastihuje kapelu v nové moderní éře její existence a dělá tlustou čáru za původním sympho-melodickým death metalem. Druhá deska vychází 8 let po debutu One Day a během té doby jsme na koncertě mohli prakticky v přímém přenosu sledovat inklinaci k modernějším metalovým odnožím, což bylo zapříčiněno zejména odlišnými hudebními preferencemi samotných členů. Už v roce 2012 kapela nahrála demo s několika písněmi, které napovídaly, kam se žánr kapely bude nadále ubírat. Samozřejmě tyto písně přiváželi i na koncerty a z Arch of Hell se postupem času stávala moderně metalová kapela s výrazným přičiněním metalcoru a technických metalových disciplín. Podstatnou roli však hrají i klávesy a čistý ženský zpěv, tudíž Arch of Hell nemůžeme nazývat ryze metalcorovou skupinou. Co tedy na Freakshow najdeme?

Uvítá nás děsivé intro „Madness" plné ďábelského smíchu, které navodí temnou atmosféru hned během první minuty. Intro plynule navazuje na první pecku „The Game", která vznikla jako jedna z prvních a fanoušci ji mohli na koncertech slyšet už před vydáním desky. Neméně démonický hlas zpěváka Izuala (ex-Amortez) doprovází tvrdé kytary i hravé vyhrávky kytaristů Kozdiče a Childyho. Moderní kytarové pozadí pokračuje i během refrénu, kterého se ujme zpěvačka Tereza. Oba vokalisti následně spojí své síly a skladba pokračuje instrumentálně. The Game umocňuje temnou atmosféru z úvodu a je na vás, jestli s Arch of Hell budete hrát jejich hru i nadále. „Freakshow" zdánlivě zvolňuje tempo klavírem v úvodu v podání Molly a následně je krásně slyšet mimo jiné inspirace americkou kapelou Killswitch Engage, která patří mezi největší oblíbence kapely. Refrén je tentokrát pomalejší a čistě v podání Terezy, ale nenechte se mýlit. Jedná se o divokou jízdu nabitou intenzivními vokály a divokými kytarami. K „Freakshow" také vznikl první oficiální videoklip a patří mezi ty nejlepší kusy spolu s „The Game" a následující „Architects of The Absurd".

Hlasový Jin a Jang funguje perfektně

Ta začíná pěkně zostra a dost možná je vůbec nejrychlejší na desce. Zde hrají prim mimo zmíněných kytar a zpěvů i dunivé bicí v podání nové tváře, bubeníka Martyho. „Architects of The Absurd" nabízí pestrou plejádu technických zdatností včetně jemného ženského elementu. Po metalové bouři Arch of Hell v plném rozsahu představují klávesistku Molly, která za jemného doprovodu kytar a bicích obstará krátkou instrumentální vsuvku „All the Lost Times". Tempo se opět drasticky změní v „Delusion of Divinity", které vládne démonický Izual. Druhá polovina skladby už je zase více v podání Terezy, která s Izualem tvoří hlasový jin a jang celé kapely. „Delusion of Divinity" obsahuje i silné prvky DJentu, přesto se nikde neupozaďuje důležitá součást baskytary, kterou obstarává Michal. Sedmá skladba „Malformation" je další, která patří mezi stěžejní koncertní položky. Velmi silná skladba ve vysokém tempu obsahující jak bláznivou metalovou vřavu, tak i klidné klávesové pasáže a instrumentální kousky. Vždyť „Malformation" je téměř sedmiminutová metalová epopej.

Neuchopitelná energie a nápaditost

„Because of You" je druhou skladbou, kterou jsme měli možnost slýchávat na koncertech před vydáním Freakshow a je mezi fanoušky už notoricky známá. Opět nás vítá Molly, kterou však vyžene energická smršť v čele se skvělou kytarovou vyhrávkou. Kytarové kudrlinky v této skladbě vůbec hrají prim, zatímco Izual s Terezou obviňují démona z nenávisti k sobě samému. Celé album plné zla a protikladů uzavírá něžná „Ambiguity pt. 1" a jak už název napovídá, jedná se o krátké povzdechnutí nad zkaženou společností. Arch of Hell bezesporu vytvořili velmi silného následovníka debutové desky One Day, i když obléká podstatně modernější kabát. Vliv nové vlny moderního metalu je více než znatelný, ale rozhodně se nejedná o žádné tuctové kopírování toho, co můžeme slyšet u mnoha ryze metalcorových kapel. Čisté ženské vokály jsou rozhodně něčím nevšedním a ve spojení s protikladem v podobě řvouna Izuala tvoří velice zajímavou mozaiku. Ta se nezmění ani po další personální proměně, kdy Izuala nahradil Štěpán Fiala (Secrets of Separation, Emerald Shine). Arch Of Hell mají velmi silnou zbraň proti našim sluchovodům a o tom, jak funguje naživo se můžeme přesvědčit na jejich nadcházejícím Winter is Coming Tour spolu s Awrizis a Secrets of Darkness.