Petr Hapka slaví 70. narozeniny

Jan Vavřík, 13. 05. 2014

Petr Hapka dnes slaví významné životní jubileum. Tento hudební génius je znám nejen jako skladatel filmové hudby, ale rovněž jako famózní interpret, který již řadu let spolupracuje s mistrem slova Michalem Horáčkem, kdy společně vydali veleúspěšná alba Potměšilý host, V penzionu svět, Citová investice či Strážce plamene. Kdo by neznal slavné duety s Hanou Hegerovou (Levandulová) či níže uvedený bravurní duet se Szidi Tobias.

V objetí hudby již od dětství

Petr Hapka se narodil 13. 5. 1944 v Praze, přičemž již od dětství se učil hrát na violu a klavír. Hru na prvně zmiňovaný nástroj dokonce studoval na pražské Státní konzervatoři, poté se učil zpěvu u Karla Bermana a herectví u Oldřicha Nového. V divadlech Proton či Paravan působil jako klavírista, zároveň se do povědomí posluchačů dostal jako autor filmové hudby (Krakonoš a lyžníci, Páni kluci, Deváté srdce, Den pro mou lásku, Bylo nás pět a další). Kompletní skladatelskou filmografii naleznete: ZDE.

Petr Hapka je důkazem, že jeho písně neslouží interpretům, ale interpreti slouží jeho výborným písním. Děkujeme Petru Hapkovi za vše, co pro naši kulturu udělal, zároveň mu za celou redakci přejeme mnoho zdraví. V následujících měsících se na stránkách Hudební knihovny budeme jeho tvorbě věnovat podrobněji.

Nepřeberná pokušení

(Petr Hapka / Michal Horáček)

Zeptaly se mě: „Věříš v Boha?"
dvě ženy v blůzách mučednic.
Otázka jako ony – strohá.
Stejně jsem na to neřek nic.
Menší z nich, temným hlasem lvic,
povídá: „Vtobě víra není.
Vyhledáváš lesk zřítelnic
a nepřeberná pokušení."

Zeptaly se mě „Věříš v Boha?".
Co jsem měl na to asi říct?
Z nedělních mší jsem brával roha,
schovával jsem se do ostřic.
Ve vodě po pás, když byl hic,
civěl jsem, jak ta voda pění
na klínech místních krasavic…
Má nepřeberná pokušení.

Když se mě ptaly „Věříš v Boha?",
zvedl se vítr od vinic.
Zaslech jsem slova, dvě tři z mnoha,
o zlomkrk jsem jim běžel vstříc.
Nadšený jako roční špic
psal jsem hned báseň na koleni.
Měnil jsem slovům rub a líc…
Ach, nepřeberná pokušení.

Nezapálím Ti tucet svic.
Člověk se, Pane, těžko mění.
Vím, že Ti dlužím mnohem víc
za nepřeberná pokušení.