Olympic v Lucerně po dvousté prvé

Naplnit velký sál pražské Lucerny jedinkrát v kariéře je velkým úspěchem. Existují umělci, kteří se do těchto krásných prostor zdárně vrací. Přesto jen málokteré hudební těleso se může pochlubit stovkou či dvěma stovkami koncertů odehraných v Lucerně. Kapela Olympic stanula letos 5. prosince na pódiu velkého sálu po dvousté prvé. I tentokrát předvedla skvostnou podívanou.

Začátek uvedl popěvek Petra Jandy Mám radost ze života, který je zároveň číslem jedna na zbrusu nové desce Souhvězdí drsňáků. Všichni přítomní netrpělivě těkali očima, odkud se leader skupiny Olympic vynoří. Brzy vyšel ze zákulisí přímo na pódium s ostatními členy kapely a společně rozjeli koncert další žhavou novinkou Leguán. Nepřehlédnutelným se stal ihned baskytarista Milan Broum, který se během celé písně zastavoval na místě jen na velmi krátké okamžiky, a kdybychom jeho výkon kontrolovali na krokoměru, nějaký ten kilometr by to jistě dalo. Po novinkách přišla řada na jednu zažitější věc, píseň Manekýny. Poté se Petr Janda pozdravil s publikem a představil celý program večera. Zároveň prozradil, že se s Olympicem na pár dalších koncertů v Lucerně ještě chystá, ale příští rok zahrají na jiném místě, aby si tuto mekku českých muzikantů malinko šetřili.

Kterou píseň máte nejraději?

Rockerská čtveřice střídala staré hitovky se skladbami z loni vydaného alba Souhvězdí šílenců a vše doplňovala písněmi z aktuálního počinu Souhvězdí drsňáků. Kámen co se valí je prvním singlem. Bubeník Martin Vajgl se rozzářil. Musí být příjemné hrát kromě osvědčených hitů i skladby, při jejichž zrodu byl již právoplatným členem kapely. Petr Janda nemá novinku ještě zcela zažitou, připravil si proto na pult před sebe tahák. Přesto úvodních pár taktů bylo mírně kostrbatých. Pak už šel frontman kapely na jistotu. Do ruky si vzal svou legendární černou kytaru značky Gibson a spustil pořádný nářez v podobě Zelené.

Zpestření z diváckých řad, křest a překvapení Supraphonu

Olympic letos vyhlásil soutěž pro své fanoušky, kteří hrají na kytaru. Mohli se přihlásit, poslat ukázku svých kytarových dovedností a na nejšikovnější čekalo vystoupení s celou kapelou právě v Lucerně. Petr Janda vybral pět odvážlivců plus jednoho náhradníka a postupně je zval k sobě na pódium. Mladé tváře a dokonce dvě kytaristky byly pro mnohé překvapením. Dohromady zahráli upravenou verzi skladby Dej mi víc své lásky a za doprovodu celé formace pak Z bílé černou. Všichni zvládli vystoupení skvěle. Hrát vedle Petra Jandy za zády s Olympicem a navíc před plným hledištěm se stalo jistě neopakovatelným zážitkem.

Důležitým bodem večera byl křest nového alba Souhvězdí drsňáků. V roli kmotra vystřídal kardiologa urolog, přesně podle scénáře, který Petr Janda loni na křtu desky Souhvězdí šílenců z legrace nastínil. S dárkem přišlo rovněž vydavatelství Supraphon. Kapela získala zlatou desku právě za předchozí CD Souhvězdí šílenců.

Sólo Jiřího Valenty

Po oficialitách se znovu hrálo. Na řadu přišla velmi oblíbená píseň Otázky. Obrovské ovace sklidil klávesista Jiří Valenta, který má v této skladbě sólo na flétnu. Potlesk si plně užíval, klaněl se, mával publiku. Poté vyměnil flétnu za foukací harmoniku a odstartoval obrovský hit Želva. Nechyběly šlágry Kanagom, Jasná zpráva nebo Slzy tvý mámy. Dvoustý prvý koncert se náramně vydařil. Nyní mají fanoušci rok na naposlouchání si desky Souhvězdí drsňáků a příští rok na podzim se mohou těšit na uzavření trilogie v podobě další novinky.