Normální písničky pro normální lidi

Z důvodů duševní hygieny je občas fajn si připomenout, že existuje i jiná hudba než ta mainstreamová z Óčka nebo Evropy 2. Normální muzika normálních kapel, které si nemusí hlídat, aby pravidelně střídaly sloku a refrén, aby o moc nepřesáhly tři minuty nebo se, nedejbože, neotřely o něco alternativnějšího. Takových skupin je naštěstí dost, jednou z nich je kapela s podivným názvem Fousy Mojo, která nyní vydává album Malé divadlo s velkým kašpárkem.

Ignorace žánrových škatulek

Ale co nám do názvu, důležitá je hudba. A ta je v případě trojice Kamil Danda, Marek Palas a Martin Kudláček hodně příjemná. Vycházejí totiž z obyčejných písniček, které jsou melodicky vstřícné, rytmicky poutavé, náležitě propracované, textově zajímavé, a proto působí přirozeně. Navíc muzikanti výborně ovládají své nástroje, ignorují žánrové škatulky, Kamil Danda emotivně zpívá a celou trojici muzicírování vyloženě baví. Co chtít víc?

Po úvodním, spíše náladotvorném intru Už jsme si to řekli následují rockové Brody, energická píseň s lehce alternativním, undergroundovým nádechem. Stejná pestrost zdobí pomalejší V mořích, v níž se rockové pasáže střídají s klávesovými plochami. K art rocku s vlivy jazzu směřuje Ráno, temperamentní song, místy, hlavně pěveckým projevem, připomínající vrcholné okamžiky Ivana Hlase.

Rock´n´roll, jazz, art rock a psychedelie se mísí v melodické písni Divadelní. Rozhledna představuje energickou vypalovačku s volnějšími pasážemi. Velice vstřícná a zároveň hodně emotivní a do posledního detailu propracovaná skladba. Jeden z vrcholů desky. Další hned následuje, alternativnější Nad Střechami. Undergroundově pojaté sloky se dokonale propojují s chytlavým refrénem. Píseň outsidera („Jsem nikdo od nikud, co míří nikam. Jsem nikdo od nikud, však už si zvykám"), který však zažívá drobné, ale podstatné radosti („Hvězdy jak na talíři").

Že umí Kamil Danda napsat i přímočarou, jednoduchou, údernou píseň dokazuje melodicky lahodný Obřad. Nejhitovější song alba. V Taxících se už zase objevují psychedelické momenty. Uhrančivý rytmus, opakující se kytarové figury, vnitřní gradace, hypnotické basové party, bohaté aranže, expresivní vokál. Přitom ale žádná ujetá alternativa, jen lehká, vzdušná píseň.
Rychlý a poměrně syrový hard rock dominuje Poldince, Opět spolu-Setkání 2 je mnohem otevřenější a i díky klavíru lyričtější, melancholičtější skladbou. Celé velice sevřené album uzavírá další hitovka, poprockový Král.

Stále je proč se vracet

Fousy Mojo hrají alternativnější muziku, ale v žádném případě nejde o hustý underground pro pár vyvolených. Základem je stále poctivý rock´n´roll, který okysličují prvky psychedelie, art a hard rocku, punku či jazzu. Výsledkem je sdílná, ale také zajímavá, nápaditá, autentická a originální muzika, k níž se bude posluchač rád vracet. Pořád je v ní totiž co objevovat.

Jediná výtka se týká absence textů v bookletu. Zveřejnění by si rozhodně zasloužily, jsou plné emocí, asociací, abstraktních i konkrétních obrazů. Danda má navíc cit pro češtinu, neotřelá slovní spojení, obraty a významy. V poetické rovině vyprávějí o mezilidských vztazích, osobních pocitech či potřebách jistot.