Noc švédského metalu: Soilwork, In Flames a Arch Enemy zavítali do Prahy

Do zcela vyprodané holešovické haly Fortuna zavanul vítr severu: silná švédská sestava v zastoupení Soilwork, In Flames a Arch Enemy. A byl to opravdový divácký zážitek. Jistě se mnou bude každý metalový fanoušek souhlasit, že tohle byl naprosto surreální večer, který se jen tak nebude opakovat. 

Celou parádu otevírali Soilwork, kteří si okamžitě přitáhli pozornost fanoušků. Kapela v čele s frontmanem Björnem Stridem hned v prvních skladbách Stabbing the Drama, Arrival a Exile předvedla perfektně zvládnuté kytarové riffy a agresivní bicí, podtrhnuté Björnovým zvučným hlasem. Soiwork svou perfektně zvládnutou ukázkou progresivního žánru nastavili laťku pěkně vysoko.

Na stagi je vystřídali In Flames, kapela, kterou jsem vídala spíš v rámci festivalů. O to byl přerod do klubové atmosféry příjemnější. Frontman Anders Fridén si sice mezi písničkami utahoval z diváků a snažil se je vybídnout k většímu "výkonu v kotli", ale v kombinaci s jeho velkým charizmatem mu diváci tohle škádlení odpustili a nechali se strhnout jeho energií. In Flames nás provedli v podstatě celou jejich diskografií, slyšeli jsme jak novější songy, tak i starší devadesátky. Hned na úvod nastoupili v absolutně šíleném tempu z Cloud connected, pokračovali s oblíbenými tracky jako Take this life nebo Only for the weak. U písničky Alias již byla ve varu celá hala. Show byla vcelku dlouhá, kapela odehrála celkem 16 písní a bylo to dobře, protože v tu chvíli si každý z nás přál, ať tohle nikdy neskončí.

Poslední kapelou večera byli Arch Enemy, kterým vévodí bývalá zpěvačka kapely The Agonist, Alissa White-Gluz. Po éře Angely Gossow kapela žánrově lehce hapruje a možná si zbytečně zakládá image na nové frontmance. Cítilo to zjevně i publikum, které nereagovalo tak svěže jako u In Flames a těžko to připsat únavě. Kapela hrála sice technicky precizně, pódium bylo hezky nazdobeno, ale bylo to spíš jen pozlátko. Možná se skalní fanoušci ohradí, ale já osobně jsem zpozorněla jenom u War eternal a přes veškerou snahu celý set působil spíš moc nastagovaně a jednolitě. Je to možná škoda, ale slávu a přínos žánru Arch Enemy nicméně i tak nemůžeme odepřít.

Autorka textu a fotografií: Klaudia Ligačová