Nightwish 2020: Nekonečný vztah člověka a přírody

Nové album Nightwish „Human II Nature", tentokrát o dvou discích na celkové ploše více než 80minut, je v mnoha směrech jiné než předešlá tvorba. Jasné, že zůstal typický vokál Floor Jansen, která se lepší od alba k albu. Nemohl jsem si na ni vůbec zvyknout, když k Nightwish nastoupila, ale už na minulém albu „Endless Forms…" mne překvapila. Tady ukazuje krásné operní party i jemné vsuvky a pranic nevadí, že klidnější vyznění novinky převažuje.

Už úvod „Music", kde její vokál křehce hladí po zvláštně pojatém intru, je překvapivý. Pak se vše rozvine do typického rukopisu frontmana Tuomase Holopainena – tedy klávesové a kytarové souznění s přidanými sbory -, aby píseň zase rychle skončila. Je tady odpichový hit „Noise", který jistojistě zaujal na youtube výpravným klipem, jinak po hudební stránce nepřináší příliš mnoho nového. Ale pozor, dále je možné poměrně dost objevovat!

Klávesy Tuomase hezky zurčí v úvodu „Shoemaker", kde slušně zaburácí i netypicky sekané kytarové party, objevují se zajímavé sbory s basákem Marcem Hietalou. Právě tyhle společné pasáže anebo i Marcův samostatný zpěv jsou největším kořením celého alba. Nálady se vkusně střídají, v další „Harvest" skvěle souzní bicí, akustická kytara a Marcův zpěv. Tohle je nádherný folkový ansámbl, chtělo by se mi tady říci zplna hrdla.

Přírodní vyznění alba slyšíme z každé písně, skoro jako by celé album vyzařovalo jakési ekologické poselství. „Pan" upomíná na nejlepší symfonické hrátky starších alb – souhra symfonických klávesových aranží a kytar dosahuje vrcholu a Floor opravdu krásně zpívá. Není to sice ten jedinečný operní soprán první zpěvačky Tarji, ale to vůbec nevadí, její polohy dokáže kapela skvěle podložit celkovým hudebním výrazem, zde poměrně syrově metalovým podkladem. Je to rozhodně nejvíce progresivní věc z alba.

Chce to opravdu poslouchat a poslouchat, ale tak tomu bylo i dříve. Alba Nightwish nejsou všechny čistě stravitelné na první poslechy. To možná postrádají skalní fandové skupiny, kteří chtějí jasné hity jako na prvních třech albech. Proto budou i toto dílko hustě kritizovat. Ono ale potřebuje trpělivé vnímání.

Tím spíše, že v roce 2020 Nightwish přišli vedle symfonických sborových věcí i s čistým instrumentálním dílem, jímž je druhá část desky. Než se k ní dostaneme, jsou na albu ještě dvě minimální vynikající skladby: atmosféricky svá „Procession", kde Floor doslova exceluje s pianovým pozadím, a závěrečná táhlá sedmiminutovka „Endlessness", ve které úžasně zní Marcův vokál a která má mimochodem nádherný vesmírný vizuál na youtube. Tyhle tracky jasně dokazují, že Tuomasovi a spol. studnice nápadů nevyschla.

Jeho umění dokládá jistojistě druhý disk, který začíná skladbou „Vista". V této části si stačí pouze vzít kvalitní sluchátka a bedlivě poslouchat nebo se spíše unášet soundtrackem instrumentálních tónů a melodií, které by tady málokdo čekal. Mají však v závěru svou roli. Takové „The Blue" s křehkými operními sbory nebo nejvíce meditativní „Moors", kde se zaskví romantické Troyovy dudy, jsou vůbec jedny z nejsilnějších emotivních písní, které kapela do dnešních dnů nahrála.

Po třetím poslechu tohoto dvojalba opravdu smekám. Nedávám 100 procent, protože jsou tam jakoby liché pasáže, které jsem už mnohokrát slyšel, avšak možná názor i časem změním, jak tomu po vícero posleších bývá. Doporučuji soustředěný poslech, samozřejmě v rámci možností domácího office a časového rozpoložení. Na druhou stranu těch 80 minut příjemně uplyne a pocit skvělé hudební produkce a prožitku zůstává. A tohle se cení nejvíce.

Dovolím si říci, že „Human II Nature" je srovnatelné s albem „The Astonishing" od králů progresivního metalu Dream Theater, a sice v tom, že je celkově těžko stravitelné, nicméně bude doceněné mnohem později. Má jiného ducha než legendární klasiky „Oceanborn" nebo „Once", ale stojí rozhodně za pozorný poslech!