Milky Chance jako hlavní hvězda druhého dne festivalu Metronome

 
Program druhého dne byl řádně našlapaný a tím se stalo standardem, že se mnoho výborných umělců časově překrývalo. V časných hodinách se tak trousící se diváci v areálu spíš ztráceli, což nepomohlo návštěvnosti několika současně vystupujících umělců. Odnesli to jinak výborní Blair Davie a česká vyčnívající hvězda Jay Delver. Z nastalé situace pak vytěžili I love You Honey Bunny. Tihle mladíci se zahraničním přesahem popularity hráli od pěti takřka jediní, a tak se hudby chtiví návštěvníci natlačili pod pódium Elektro Clubu právě k nim. A kluci si to dokázali patřičně užít. Vznikl tím mocný zážitek na obou stranách.

Nespoutaná energie mladých a solidní výraz zkušených

Hlavní pódium přivítalo dívčí sílu v podobě The Last Dinner Party. Tahle parta dívek postupně sbírá střípky popové slávy a byť je jejich produkce víc procítěná, než taneční, na nezájem publika si nemohla stěžovat. Jejich muzika stačí vždy z každé procítěné pasáže včas vygradovat v intenzivní refrén. Jejich kouzlo tkví v přirozeně proměnné atmosféře mezi 70. léty a současností.

Mladí Němci Zimmer90 jsou zajímavým úkazem, jak lze produkovat současný pop v minimalistickém měřítku. I oni dokázali přilákat na ČT Park Stage mnoho fanoušků díky svému uvolněnému až vysmátému výrazu a trochu tak připomněli I love You Honey Bunny právě proto, jak jsou naživo autentičtí. Na Fontáně to mezitím rozjela už velmi vysoko stoupající česká hvězda Sofian Medjmedj. Jeho vystoupení bylo opravdu pestré už jen díky mnoha hostům. Za všechny jmenujme např. Mirai nebo Ewu Farnou. Koncert bylo opravdu našláplý a plný odhodlané energie. Naproti tomu, kdo si chtěl užít více učesané až komorní muziky, došel na Moon Stage, kde vystupoval Andrew Roachford s kapelou. R´n´B, Soul a Blues, to jsou vody, kde se cítí jak ryba ve vodě a už jen pro jeho vytříbený hlas bylo diváctvo nadšené, sklidil velké ovace.

 
Multižánrový multiinstrumentalista Honza Ponocný (Cirkus Ponorka)dal dohromady smyčce Deep Blue Sea Orchestra a odehrál své filmové melodie. Potenciál tohoto umělce je stále trochu nedoceněný a díky skvělé technice na Fontáně jeho filmové melodie vyzněly famózně, i když musel čelit konkurenci právě vystupujícího Marca Rebiletta. Fanoušci na něj byli zvědaví a asi je v podstatě uspokojil, přestože Mark vytváří očekávání větší. Na Moon Stage potemnělou klubovou atmosféru umocňovala svým intenzivním hlasovým projevem básnířka Vera Sola. Posluchače vytáhla až do nadpozemských dimenzí melancholickou poezií doprovozenou kytarou a velmi osobitým zpěvem

 Hlavní zábavu obstarali Němci

To u Milky Chance není pochyb o jistotě. Napojení fanoušků a kapely je jednoznačné. Po hodině vrcholilo Stolen Dance a kapela splnila očekávání hlavní hvězdy dne naprosto. Jenže z Německa přijela ještě další pecka a kdo ji neznal, ten se rychle nechal vtáhnout do děje. Taková technopárty na půlnoc se hodí. Ovšem kdo by hledal Dje, tak marně. Zato pozornost upoutá obrovský trombón, basový buben a odlesky dalších žesťů. Místo pultů s krabičkami je vibrafon. Němci Meute dokáží rozdat dobrou náladu i tomu největšímu morousovi a to tak dokonale, že když zavřete oči, ani nevnímáte, že všechny zvuky jsou generované akusticky. Velmi zdařilá párty!

Zmiňme ještě rapovou scénu, kterou oživil svým venkovským výrazem raper Rohony. Jakýmsi zvláštním kouzlem dokáže přitáhnout pozornost mixem tancovačky a rapu pod dojmem ,,je to tak blbý až je to dobrý". Zato Redzed předvedl svoji zvířecky odpoutanou show světové úrovně. Je potěšující ho i s ansáblem vidět sekat rytmy a nepřipadat si jako na jednom z mnoha.